Album společně s Gilmourem produkuje Charlie Andrew, který spolupracoval například s indie rockovou partou Alt-J. Natáčelo se v British Grove Studios, studiu Marka Knopflera. Spoustu textů napsala Gilmourova žena Polly Samson, nicméně u Between Two Points nebylo jejího textařského umění třeba, jelikož se jedná o cover. Píseň vyšla v roce 1999 na albu Seventeen Stars od The Montgolfier Brothers, britského indie popového dua.
V úvodu písně dominuje klavír, kytara a harfa. Do tohoto zasněného souzvuku po chvíli jemně vpluje hlas Romany Gilmour. Dcera britské legendy disponuje osobitou a zároveň něžnou barvou hlasu a výrazem jako by občas vyprávěla. Tím mám na mysli příjemné, melancholické vyprávění. Skladba je dynamicky klidnější a zvuková změna přijde až ke konci skladby v podobě kytarového sóla. V klipu se objeví černý stratocaster a zazní nezaměnitelný Gilmourův zvuk. Nepotřebuje hrát zběsilosti, aby se vyjádřil, to se mi na něm líbí. Vkusné a decentní sólo hezky uzavírá skladbu.
Připojený klip je v černobílých barvách a v hlavních rolích je Romany s tátou. Charismatická brunetka provází příběhem a také hraje na harfu, a to nejen v klipu, nahrávala ji i ve studiu. Verze skladby pro klip a rádio má necelé 4 minutky, původní je o 2 minuty delší.
Between Two Points je příjemná středovka s výborným zvukem a Gilmourovo verze mě baví víc než originál. Od GIlmoura jsme zvyklí na podobný styl, nicméně osobně vnímám hlavní přínos této skladby v objevení krásného hlasu Romany, od které si klidně dovedu představit sólovou desku. Teď se ale těšmě na album Luck and Strange, na kterém hostují muzikanti jako Steve Gadd (Eric Clapton), Guy Pratt (Pink Floyd, The Smiths) a zazní i party zesnulého klávesisty Pink Floyd Richarda Wrighta. Je se na co těšit.