Ono to zní jako klišé, říkat u muzikantů obraty typu „jejich hudba tu zůstává s námi“, jenže v případě Františka Nedvěda je to prostě pravda. Nejen, že složil nespočet táborákových hitů, ale Františkova hudba (a bratra Jana) zkrátka vešla do kánonu české country už dávno za jeho života. Stejně jako právě jeho podání slavných melodií.
Ostrov jménem mládí
Skladba, která absolutně vystihuje kouzlo Nedvědovy hudby. Něžný sentiment, zasněnost, poetika zdánlivě banálních věcí a do toho melodie krásná jako pohled na České středohoří za úsvitu.
Stánky
Stánky, to je už taková klasika, že se tato píseň dostala do řady zpěvníků a hrává se na základních školách v rámci hudební výuky. Což je paradoxní vzhledem k tomu, že text je na celkem dospělé téma.
Frankie Dlouhán
V Česku asi neexistuje trampská osada, kterou by se alespoň jednou nerozezněla píseň o smutném konci veselého Dlouhána Frankieho. Populární byla už v době, kdy František Nedvěd zpíval se skupinou Brontosauři, ale ani sólově nechyběla skoro na žádném koncertě.
Valčíček
Další píseň, která se dostala až do hodin hudební výchovy. Jen zkuste někomu zabroukat „Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát“ a nejspíš nenarazíte na člověka, který by text nedokončil.
Růže z papíru
Do dnešních dob skladba neprosákla tolik jako Stánky, svého času to byl ovšem srovnatelný hit. Nedvědi v této poloze láskyplný text doprovodili netradičně dramatickou country polohou a krásně vynikla jejich kytarová dvouhra.