Jelikož Hilar s kapelou Noční směna, kterou kolem sebe sestavil, chystá debutové album, je na čase vás s nimi seznámit ještě trochu víc.
Ostravský písničkář, producent a multiinstrumentalista Jan Hilar původně začínal sám doma s vlastními písněmi a vlastně neměl v plánu zakládat kapelu. „Nejdřív jsem si myslel, že to budu dělat jako bedroom songwriting. Ale pak jsem zjistil, že těm písničkám hodně sluší živé hraní. Tak jsem začal skládat kapelu,“ vzpomíná na začátky projektu Hilar. První sestavu Hilarovi postavil Martin „Marcyn“ Hampel z Moře dní především kvůli nahrávání debutového EP Bezčasí a koncertu v Českém rozhlase Ostrava. V roce 2022 tam Noční směna vystoupila v pořadu Harenda, a jak jsem zjistil, byl to tehdy jejich teprve druhý koncert.
Žánrový rozptyl tvorby Jana Hilara a Noční směny sahá od pop folku přes indie, kraut rock až po americanu, což Hilar opírá o silné hudební základy z mládí. „Táta má rád muziku, měl hodně brzy gramofon a CD přehrávač, hodně nakupoval alba a já jsem to postupně poslouchal. Jedno z prvních bylo myslím Greatest Hits od Springsteena. Hodně mě ovlivnil i o šest let starší brácha, který mi taky pořád nějakou muziku nosil, třeba Pearl Jam, Nirvanu a podobně.
Postupně jsme spolu objevovali Neila Younga nebo z české scény Vladimíra Mišíka s Priessnitz,“ vypráví Hilar. „Když mi bylo kolem dvaceti, tak jsem byl fakt jako houba a poslouchal jsem prakticky všechno, co mi přišlo pod ruku. Indie, neosoul i další hudební světy.“ Nejde ale o samoúčelnou žánrovou všežravost, Hilar si ze svého dlouhodobého návyku hodně poslouchat osvojil potřebu o muzice, kterou skládá, hlouběji přemýšlet. A právě Springsteen a tak trochu i Vladimír Mišík se nakonec ukázali jako klíče k pochopení Hilarovy vlastní hudby. Tedy ne že by se snažil natočit českou kopii Born to Run. Ale zaujal ho ten princip, když je velká kapela a proti tomu stojí obyčejný, intimní lidský příběh. Právě to se mu velmi dobře daří. Nemohu než souhlasit se slovy Honzy Vedrala, jenž v medailonku o Janu Hilarovi v 50 nadějích tuzemské hudby napsal následující: „Málokdo z mladé generace tu dokáže (nebo má vůbec zájem) psát tak vrstevnaté a skvěle vystavěné písně klasického střihu.“
Velkou měrou k tomu samozřejmě přispívá Noční směna, tedy bubeník Michal Gacek, baskytarista Tomáš Černek, kytarista Honza Šmaus a klávesista Radim Přidal, který s kapelou začal zkoušet teprve během letošního léta. „S těma klukama se hraje dobře. Když jsem s nimi ve zkušebně, jsou to pro mě vždycky dvě hodiny extáze, nebo jak se tomu říká? Nirvány?“ pochvaluje si s úsměvem Hilar.
Sám však přiznává, že koncertní podoba kapely ho překvapila. Když začínal, byla pro něj důležitější práce s písní a zvukem než představa klasického rockového soundu. Jenže postupně se ukázalo, že jednou z nejsilnějších stránek projektu je právě živá energie. A že je to pravda, jsem si mohl ověřit na jejich dubnovém koncertě v brněnské Melodce, kde jsem je viděl naživo poprvé. Přiznám se, že po poslechu EP Bezčasí jsem čekal něco trochu jiného, a mile mě překvapila bohatost kapelní prezentace Hilarových písniček a jak to výborně šlape.
V současné době Jan Hilar s Noční směnou připravují debutové album. „Je to nahrané, nový singl je smíchaný a na dalších míchačkách se pracuje,“ přibližuje aktuální stav Hilar s tím, že vydání desky pod hlavičkou Indies Scope je naplánované na duben příštího roku. Na rozdíl od prvních nahrávek má být deska mnohem víc kolektivním dílem. Hilar přinesl do zkoušek vlastní dema, ale kapela do nich postupně začala zasahovat. „Myslím, že to je hodně kapelní záležitost, kluci přispěli k těm demům, která jsem jim předložil, a hodně nám pomohla spolupráce s Adamem Karlíkem ze studia Sono. Intenzivně jsme pracovali na zpěvu a frázování, takže to bude trošku jiný typ zpěvu, než na jaký jsou lidé, co mě slyšeli, zvyklí. Je to taneční, je to fajn,“ prozrazuje Hilar.
Zvukově se přitom Noční směna nechce od svých kořenů odříznout. Výsledkem má být vrstevnatá deska, která využívá možnosti studia, ale neztrácí kapelní charakter. To potvrzuje i nový singl Dům nad údolím, ukázková skladba o úkrytu, odpočinku a zastavení v příliš zaneprázdněném světě. Kapela jej vydala 18. září jako ochutnávku z chystaného alba. Song, jemuž dávají charakter raritní varhany Welson Halifax, tympány a krautrockově pulzující aranže, naznačuje, že nás čeká něco opravdu velkého a krásného.