Je to trochu paradox, ale z původní kapely dnes v Emrei‘s již není jediný zakládající člen. I když – je otázka, zda se to tak dá vůbec říct… Pokud vezmeme v potaz Emrei‘s jako kapelu, jejíž historie pod novým názvem trvá teprve necelé tři roky, máme co do činění s docela mladým a zároveň ambiciózním projektem, jenž už teď oslovuje za hranicemi. A to konkrétně symfonickým metalem, který v jejich podání nezní vůbec zpátečnicky. Ba naopak tahle parta v čele s charismatickou frontwoman česko-italského původu Shirley Tracannou jen dokazuje, že když se chce, dá se jakákoli hudba dělat aktuálně.
Právě s vokalistkou, jež má vystudovaný operní a muzikálový zpěv, jsme si sedli, abychom aktuální dění i historii kapely probrali. Došla pochopitelně řeč i na Wishmasters, tedy původní cover projekt, kterým kapela vzdávala hold možná vůbec největší kapele v symfonickém metalovém subžánru – Nightwish. Dovolím si tvrdit, že rozhodnutí rozjet novou etapu s vlastním repertoárem bylo více než dobré. Ne že bych chtěl kritizovat původní revival, ale vlastní tvorba Emrei‘s je přece jen o parník zajímavější. A koneckonců, i proto jí v Headlineru moc rád dám trochu větší prostor.
Od Nightwish k charakteru
Původní Wishmasters vznikli už v roce 2007, přičemž kapela se už od roku 2014 rozhodla, že se začne soustředit na vlastní autorskou tvorbu. Po odchodu posledního původního člena v roce 2024 se pak definitivně přeorientovala. „Pod Wishmasters jsme fungovali až do doby, kdy kapelu opustil kytarista, který měl značku Wishmasters dokonce registrovanou – nastal tak čas na změnu jména, což nám přišlo vhod. Chtěli jsme se v té době konečně oddělit od Nightwish a srovnávání se s nimi,“ začíná Shirley naše povídání o kapele, která zažívala značně turbulentní období a nyní se konečně, jak se zdá, ustálila.
Sama je v ní od roku 2018, přičemž její nástup byl dost divoký. „Tehdy jsem k partě přiskočila díky vlastnímu inzerátu těsně před nahráváním alba Afterworld (2018). Během tří týdnů jsem se naučila celý set a byla připravená jít do studia. Díky téhle desce a jejímu příběhu jsme ostatně pak v roce 2024 vymysleli nové jméno. Emrei je totiž fiktivní město, o jehož příbězích pojednává právě celé album Afterworld,“ popisuje zpěvačka původ názvu Emrei‘s, jenž vzešel z koncepční nahrávky, která už v roce 2018 po produkční stránce svedla srovnání s velkými zahraničními jmény. Zároveň vtipně dodává, že „název toho města si vymyslel klávesák, když zrovna seděl na záchodě.“
Uplynul nějaký čas a Emrei‘s pak vedle pravidelného hraní po republice vydali poprvé pod novým názvem první desku, respektive zcela po deseti letech přehráli své staré album Beatrice, kterému dali nový název Beatrice Reborn (2024). Moderní a pěkně znějící deska ukázala, že si kapela umí vše nahrát a produkovat sama na vysoké úrovni a že zkrátka umí pracovat s konceptem. Příběhem z viktoriánského Londýna tak uzavřela jednu zásadní kapitolu, od níž se dnes chtějí Shirley a spol. už trochu odlišit novou tvorbou, totiž kapitolu „oldschoolového symfonického metalu“.
Aktuální dva singly Detoxify Me a Say Something jsou vyjma přidané elektroniky a prvků coru i zvukově značně odlišné od veškeré předchozí tvorby kapely. „Byl to účel! Chtěli jsme se zbavit nálepky oldschoolu, a to i vizuálně. Třeba v klipu k Detoxify Me jsme všichni v růžovém. Je to takový „fakáč“ vůči předsudkům, že „metal je jenom černá a přes to vlak nejede,“ konstatuje Shirley, podle níž nový singl obecně bortí zajetá pravidla v symfonickém metalu.
„Dnes ráda v angličtině říkám, že teď hrajeme „symphonic metal with a twist“. Neříkám, že chceme být všude komplet růžoví a s duhovým jednorožcem – Na to máme v Čechách specializovanou unicorn metalovou kapelu Alia Tempora.
Tímto zdravím zpěvačku Marii Morávkovou – ale chceme prostě bourat stereotypy!“ To se Emrei‘s daří i samotným instrumentálem nových písní, které jsou svěží, dynamické a především i chytlavé. Jako by kapela za ta léta dosáhla toho správného charakteru.
Moderně a stylově
Emrei‘s jsou zejména příjemným oživením v tom smyslu, že se snaží do poměrně konzervativního žánru vnášet právě prvky elektroniky nebo i rytmicky zajímavější party. Zejména kytary na posledních dvou singlech místy zní až netypicky. Pořád je ale jasně zaškatulkujete do symfonického metalu, který už za každou cenu nemusí mít písničky pokaždé dlouhé přes čtyři minuty.
„Snažíme se náš styl více modernizovat a myslím si, že jsme se začali i více ovlivňovat jinými kapelami mimo škatulku symfonického metalu. Když jsme začínali psát nové písničky – které ještě nevyšly – zrovna jsem hodně poslouchala Linkin Park. Začali jsme i více experimentovat s laděním a dostávat do naší muziky více tlaku. Orchestr ale u nás pořád hraje prim,“ vysvětluje Shirley okolnosti lehké změny stylu. „Vždycky jsme chtěli naši hudbu stylizovat do filmové hudby. Milujeme filmové soundtracky a tyhle vlivy jsme chtěli přesně protnout s tvrdým metalem.“
Je fajn od Shirley rovněž slyšet, že se nová tvorba kapely setkává s pozitivními ohlasy i na domácích koncertech. Zároveň tak trochu vyvrací můj předsudek, že čeští metaloví fanoušci jsou spíše konzervativnější a nové vlivy ve svých milovaných žánrech snášejí ne příliš dobře.
„Myslím si, že třeba na Brutal Assaultu bychom dostali lynč, ale když jsme se ucházeli o místo na jednom z největších metalových festivalů na světě, tedy na Wacken Open Air, v rámci jejich soutěže kapel jsme měli odvahu se tam přihlásit. Hráli jsme v československém předkole tehdy jako první a pamatuji si, že mě trochu naštvalo, jak nás moderátor uvedl… Prý že jsme nejměkčí kapela v té soutěži.. Na pódiu jsem pak se svou hubatou povahou do publika řvala, ať si jdou teda užít nejměkčí kapelu se songy v dropu C,“ směje se zpěvačka, která je dnes za účast vděčná. „Máme z toho skvělá videa a je super, že jsme si mohli na takové akci zahrát.“
Zároveň ale dodává, že občas s předsudky Emrei‘s zápasí, byť na koncertech převládají pozitivní reakce. „Naštěstí už žijeme v době, kdy třeba v coru prostě frčí screamující a growlující zpěvačky. Navíc si myslím, že jsme teď jako kapela i mnohem otevřenější širší škále posluchačů. Na městských slavnostech po Česku, na kterých často hrajeme, nás objevují i starší generace, kterým se náš styl líbí.“
Hurá do Evropy!
Vyjma vydařeného loňského vystoupení na festivalu Masters of Rock nyní Emrei‘s čeká možná výrazný kariérní zlom. Z Holandska se jim totiž napřímo ozvali Blackbriar, vycházející hvězdy současné evropské symfonické metalové scény, kteří dnes spadají pod jednu z největších evropských bookingových agentur zaměřených na tvrdou kytarovou muziku – Doomstar Bookings. Výsledkem je hostování Emrei‘s na pěti zářijových zastávkách Blackbriar v rámci jejich velkého turné, které ve výsledku pojme dvanáct zastávek. Z logistických důvodů se Emrei‘s prostřídají s další talentovanou skupinou Oceandvst z Řecka. Emrei‘s to berou jako obrovskou a zároveň největší příležitost v jejich dosavadní kariéře.
„Blackbriar rychle vyrostli. Teď spadají navíc pod label Nuclear Blast. Jsou z Nizozemska, takže jsou očividně i nějak napojeni na tamní symfonickou metalovou scénu, která tam má obrovskou tradici. Moc mě jejich muzika baví. Mám z toho turné opravdu radost, a to i když si vzpomenu, že jsem je už před dvěma lety objevila,“ říká s nadšením Shirley, která má již touto dobou, kdy vychází článek, turné odjeté.
Kdo ví, třeba Emrei‘s už dokázali za hranicemi zaujmout natolik, že je možná brzy rovněž uvidíme ve stáji velkých bookingových agentur. Talent na to bezesporu mají. Posun v jejich kariéře může určit také nové album, které zatím nese pracovní název Atlantis a mělo by vyjít už příští rok. „Chceme tu desku a celkový vizuál kolem ní stylizovat do hodně tmavých a modrých barev a také do určitého tajemna. Budeme ji pravděpodobně vydávat postupně po singlech, což už jsme koneckonců začali. Bude to celé mnohem energičtější a moc se na to těším,“ říká závěrem Shirley.
Seznamte se
Emrei’s je česká symphonic-metalová kapela v čele se zpěvačkou Shirley Tracannou česko-italského původu. Pětičlennou formaci dále doplňují klávesista Josef Hübner, kytarista Petr Kořínek, baskytarista Michal Mach a bubeník David Faifer. Aktuální název nese kapela od roku 2024, kdy se přejmenovala z původních Wishmasters – kapely, jež začínala jako revival Nightwish. Na svém kontě mají dvě studiové desky, a to konkrétně Afterworld (2018) a Beatrice Reborn (2024). Kapela zpívá výhradně v angličtině. Jak sama frontwoman dodává: „V češtině by to znělo strašně divně… Italština je zase až moc měkká. Zejména můj dialekt z oblasti Marche je zároveň takový hodně hrubý.“