Statistiky se liší, ale nejrozšířenější je, že The Border bude pětasedmdesátá Nelsonova řadovka. Vyšší „hausnumera“ přesahující stovku zahrnují samozřejmě veškerou produkci včetně živáků a kompilací. Ale co je zásadní a snadno spočitatelné: jen od roku 2000 Willie vydal, včetně chystané novinky, třicet řadových alb. Z čehož plyne, že v některých letech, konkrétně 2000, 2004, 2006, 2013, 2016, 2018, 2021 a 2023 vydal hned dvě elpíčka. Pouze roku 2003, 2007 a 2015 vynechal. Zdánlivě zbytečná a duchamorná statistika, ale je dobré si uvědomit, že Nelson je ročník 1933 a až vyjde The Border, bude mu jedenadevadesát let...
Podle prvního singlu se zdá, že The Border bude, po nejrůznějších experimentech napříč žánry, „klasický Willie“, tedy americana s větším nádechem country. Což je skvělé, protože ne všechny úkroky stranou Nelsonovi vždycky vyšly a když stojí na sobě nejvlastnější půdě, je nezaměnitelný a vlastně nemá na hudební scéně sobě rovného. Pětatřicetiminutová kolekce deseti písniček v tradiční produkci Buddyho Cannona obsahuje čtyři zpěvákovy autorské novinky a zbytek jsou po jeho zpracované songy spřízněných amerických autorů. Včetně úvodního titulního singlu, který je autorským dílem country písničkáře Rodneyho Crowella.
Temná mexikánská píseň dokonale vyhovuje Nelsonovu stylu, v jeho hře na kytaru, jíž se ani ve svém věku nevzdává, bylo vždycky frázování à la mariachi silně cítit, stejně jako vliv jeho milovaného Djanga Reinhardta. Nelsonův Trigger, jak zní název kytary, jež k písničkáři neodmyslitelně patří a má jeden z nejnezaměnitelnějších zvuků na světě, prochází celou písní a mezi ostatními jemnými a trochu naleštěnými zvuky dodává písni krásnou syrovost a nepředvídatelnost. Se svojí pěveckou polohou se Willie rok od roku posouvá do drsnějších a drsnějších poloh, a jeho hudbě to neuvěřitelně sluší. Jestli bude celé album aspoň z poloviny tak krásné a na první dobrou působivé jako singl, bude patřit k jeho nejlepším za poslední léta. A že je z čeho vybírat!