I když je fakt, že se podle výzkumů najdou lidé, kteří by klidně poslouchali vánoční písně z rádia až do Tří králů. Jinou specifikou vánočních písní je to, že když se píseň vyvede, její život může být málem nekonečně dlouhý. Dodnes se ve světě hrají (v modernějších úpravách) vánoční písně ze čtyřicátých let nebo odrhovačky Last Christmas od Wham! a All I Want For Christmas Is You od Mariah Carey. Pocházejí z let 1984 a 1994! Vlastně i Neckářova Půlnoční zní všude už čtrnáctý rok.
Problém je v tom, že Vánoce jsou křesťanské svátky a na téhle planetě je spousta jiných vyznání, která vánoční byznys neoslovuje nebo přímo uráží. Přitom tahle obrovská skupina lidstva tvoří nezanedbatelný trh. V devadesátých letech se proto objevily první tendence rozšířit vánoční gramofonový byznys směrem k tomu konzumnímu okruhu. Napomohla tomu i určitá opotřebovanost vánočních témat.
Poprvé jsem to zaregistroval právě v roce 1994, když americký sopransaxofonista Kenny G vydal album Miracles: The Holiday Album. Tam se vedle typicky vánočních písní objevila The Chanukah´s Song, oslovující i židovské publikum. A aby nedošlo k žádným dalším výhradám, část desky byla zaplněna neutrální slavnostně-romantickou hudbou, jako jsou lidové Greensleaves nebo Brahmsova Ukolébavka. Miracles se stalo v roce svého vydání a v roce 1996 nejprodávanějším vánočním albem roku ve Spojených státech a spustilo lavinu podobně orientovaných alb, kterým se přestalo říkat vánoční, ale univerzálněji zimní.
Místo o Christmas songs se začalo psát o Winter songs. Ronan Keating nebo metalista Rob Halford si ten termín dali rovnou do názvů svých desek. Skoro všechna současná vánoční alba se podle tohoto vzoru snaží vyhnout běžným vousatým vánočním hitům, ale nikdy ne stoprocentně, protože je tady pořád ještě dost posluchačů, kteří tradiční vánoční písně stále ještě chtějí. Klasickým příkladem může být deska Annie Lennox Christmas Cornucopia z roku 2010. Z dvanácti skladeb patří pět do tradiční křesťanské vánoční hudby, zbytek spíš evokuje atmosféru pochmurného vrcholu zimy a zasněženého kraje. Zbylou část tvoří náladotvorné lidové melodie.
S touto koncepcí, zvlášť když se přežene, se ale také dá šlápnout vedle. To by mohl potvrdit Sting, jehož deska If On a Winter´s Night (2009) patří k nejslabším opusům jeho diskografie. Výběr sám je originální – obsahuje lidové písně, madrigaly i náboženské songy, ale z Vánoc už na něm není v podstatě nic. Snaha o univerzalitu tak přechází v beztvarost.
Vánoční alba prodělávají určitou krizi. Vánoční singly ale přesto vznikají, i když hlavně v podobě osamocených písní. Je totiž tradicí zvláště amerického trhu, že zavedené kapely tu a tam nahrají mimo svou diskografii nějakou vánoční píseň. Jen tak, mimo diskografii, aby se na ně nezapomnělo, i když jsou zrovna v několikaleté pauze mezi nahráváními řadových alb. Klidně se pro tuhle příležitost hodí něco starého nebo tu a tam nějaký vlastní opus. U novějších hvězd je to málem povinnost. Rádia jsou totiž na Vánoce posedlá hraním vánočních písní od svých klíčových interpretů.