Ve velkém se rozšířil v klubech po nástupu punku. Zajímavé je, že nejdřív jej provozovali sami zpěváci, když se dostali do tranzu (nebo ho aspoň předstírali), ale skoro okamžitě se toho chytlo publikum. V jednom anglickém fanzinu jsem kdysi četl rozhovor s mladíkem, který během jednoho koncertu dokázal až desetkrát „stejdajvdžovat“. Prý by dokázal skočit i vícekrát, ale trvá mu dlouho, než se znovu probije do první řady před pódiem, aby se mohl zase vyhrabat na pódium.
První české stage divery jsem viděl na začátku devadesátých let na punkových koncertech. Plachtili dolů mezi lidi, až se jim cukrovým roztokem slepené kohouty třásly. Já osobně bych do toho nešel, i kdybych byl mladší, ale rád se na to dívám. Je to důkaz dobré atmošky koncertu, toho správného bordelu. A je to svým způsobem forma komunikace publika s kapelou. Přece nebudete skákat, když kapela hraje blbě, že?
Loni jsem zažil stagedivery během výročního koncertu Vypsané fixy na Střeleckém ostrově. Všiml jsem si při tom dvou souvisejících zajímavých jevů.
Za prvé – objevily se stagediverky. To v těch devadesátkách vůbec nepřipadalo v úvahu!
A za druhé? Zatímco kluci skákali po předu, holky po zádech! No, člověk to pochopí, dámy by mohly přijít k újmě. Ale zajímavý byl vizuální dojem. Na těch dívčích skocích bylo totiž něco krásného. Zatímco chlapi skáčou v podstatě něco jako šipku do vody a buď dopadnou na lidi nebo na čumák, v dívčím skoku je elegance a vznešenost.
Žena se nejdřív musí obrátit směrem ke kapele, což působí dojmem, že jí vzdává poctu, děkuje za produkci, pak se lehce prohne dozadu a ladně skočí, jako kdyby při závodech ve skocích do vody chtěla uskutečnit parádní skok se saltem vzad. A dál je pak unášena proudem jako pohádková rusalka.
Jen vždycky trnu strachy, aby se nikomu nic nestalo. Aby skokana nebo skokanku dav zachytil a on nepropadl až na zem. Zkušení pankáči mě přesvědčují, že to nepřipadá v úvahu, a i když se skok nepovede, lidi pád zbrzdí. Ale čert nikdy nespí.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu.