Už singly Blackstar a Lazarus, vydané na podzim roku 2015, naznačovaly, že Bowie chystá velkou desku. Na singly měly nevídanou stopáž (deset a šest a půl minuty) a doprovodila je videa, která překračovala mantinely klipů a pouštěla se daleko za hranice artových filmů.
Na albu pracoval Bowie s dlouholetým parťákem a producentem Tonym Viscontim. Skládání i nahrávání probíhalo v naprostém utajení, i přizvaní hudebníci museli podepsat smlouvu o mlčenlivosti. Bowiemu byla v roce 2014, rok po vydání alba The Next Day, diagnostikována rakovina jater a zpěvák se rozhodl prakticky okamžitě dát do práce na další, možná vůbec poslední nahrávce. Původně měla Blackstar vyjít už v říjnu 2015, nakonec byla přesunuta na 8. ledna 2016, tedy na den Bowieho devětašedesátých narozenin.
Album bylo přijaté výborně, až na pár výjimek získávalo v recenzích nadšená až absolutně kladná hodnocení. Však také bylo co chválit, ale hlavně co poslouchat, rozebírat, do čeho se jako posluchač nořit.
"Na Blackstar zůstal (Bowie) přes pár elektronických rytmů povětšinou věrný tradiční instrumentaci a akustickým nástrojům, ale co se formy týče, pustil se na hranici avantgardy a nečekaných jazzových výpadů. Šel tak daleko, že se vlastně ani nedá říct, že by na desce byly nějaké 'písničky'. Album Blackstar tvoří sedm skladeb nebo spíš kompozic s dlouhou stopáží a Bowie na něm hudební postupy používá především k vytváření nálad a atmosfér a hledání hranic, kam se ještě dá zajít, aby to celé dávalo smysl," napsal v Headlineru před deseti lety v recenzi Honza Vedral (recenze vyšla už v lednovém čísle a o Bowiem se v ní proto hovoří v přítomném čase, pozn. red.). A nadšení dokázali jasně vyjádřit i posluchači. Album se dostalo na špici prodejnosti ve čtyřiadvaceti zemích včetně Česka.
Vydání Blackstar budou mít fanoušci už navždy spojeno s velkým emočním záchvěvem, kdy radost z nové desky vystřídal šok ze zpěvákovy smrti. David Bowie zemřel 10. ledna 2016, jen dva dny po vydání alba, a teprve v tu chvíli se svět dozvěděl o nemoci, s níž se zpěvák snažil rok a půl bojovat. Deska Blackstar se tak stala jeho labutí písní, finálním fenomenálním výkonem, velkolepým zamáváním na rozloučenou, po němž následuje už jen padající opona, zhasnutí světel a ticho.