Vyprodanou O2 arenu nejdříve potěšili klatovští Trautenberk se stominutovým setem svých nejznámějších písní. Kapela se v průběhu posledních let vypracovala v originální sdružení, vyhovující jejich sebedefinici „tanz-metal“. Už poněmčený název stylu prozrazuje, že se soubor nechal inspirovat za rodnou Šumavou vděčně fungujícími německými kapelami, jež se pokouší používat karikované prvky domácího folkloru s tvrdým mixem punku a metalu. Můžeme tomu s nádechem humoru říkat „šumavský Motörhead“.
Zpestření do jejich vystoupení přinesla skupina mažoretek s vypracovanou, navíc vzorně provedenou choreografií. V hlasitém zvukovém bordelu neuvěřitelné! Nejlepší z podobných výstupů za posledních iks let! Průřez nejznámějšími písničkami Trautenberku naznačil zajímavý jev – od původních Krkonošských pohádek se témata jejich písní pomalu otáčejí do světa šumavských hvozdů, což není špatná cesta. Pořád to přece zůstává wald-metalem, hajní a sojky jsou všude. A nějaká šumavská Ančí se taky najde.
Trautenberk hrají s gustem, které jsou schopni přenést na své posluchače. Jejich jediný problém je v tom, že oběma zpěvákům bylo možno rozumět jen občas, zvláště když nějaký slogan opakovali už podesáté. „Kolik mrtvých bažantů vejde se do trabantu“ nebo „když jsem hladovej, tak jsem nervózní“ anebo nejnadšeněji všemi vyřvávané „Jsem línej a vůbec mi to nepřekáží“ a „Hajnej, ty si hovado, ty si sežral našeho psa“. Nebylo to úplně vinou techniky. Méně ležérní výslovnost zpěváků by vyřešila mnohé. Publiku, které z velké části znalo všechny písně nazpaměť, taková drobnost nevadí, ale těm, co Trautenberk slyšeli poprvé, to muselo připadat amatérské.
Podobným problémem Fanánek netrpí. Až na pár momentů, kdy řve nebo je překřikován kapelou nebo šíleně řvoucími návštěvníky, je mu rozumět každé slovo. I tady bylo cosi německého, a to nejen v podobě německých odrhovaček 99 Luftballons nebo Da Da Da opatřených samozřejmě vtipnými českými texty, ale i v celkové koncepci Bavorsko připomínajícího pijáctví. (To se ovšem od toho pravého českého až tak moc neliší, že?)
Kapela nabídla ve svém vystoupení i několik hostů – Aidu si s nimi zazpívala Bára Špotáková a v několika starších písních se ke kapele přidali dva „otcové zakladatelé“, kteří dnes žijí v cizině. Přínos to nemělo žádný, jen jako zpestření. Nechyběl Sahulův koutek (Šetři se, chlapče a Sovy v mazutu). Stálí návštěvníci uvítali málo hrané Nuselský Horky a výtečně se vydařil předpřídavkový závěr v podobě písni Mexiko, Život je takovej a Kovárna. To byla série, která uvedla publikum do transu, v němž nikomu ani nevadilo, že kytarová sóla Kapitána Korkorána byla proti zbytku party příliš potichu.
Poslední předvánoční koncert v Outůčku se vydařil. Nehrál si na žádné umění, ale rozdával radost, legraci, energii, prostě to, čeho v životě nikdy není dost.
Verdikt: 73%