Na Metronome dorazil Odell s početnou kapelou, která kromě klasické sestavy čítala i dvoučlennou dechovou sekci či houslistu. Když jsem zpěváka viděl naposledy před pár lety ve Foru Karlín, nebyl jeho ansámbl tak velký. Obohacení o nové nástroje bylo tedy milým doplňkem, protože i mnohokrát slyšené písničky najednou dostaly nový, pestřejší kabátek a zněly v neoposlouchaných aranžích. Obzvlášť pedálová steel kytara Odellovým tklivějším písním náramně slušela a dodala jim ještě melancholičtější nádech.
Koncert na Metronomu ovšem nebyl přehlídkou smutných a srdceryvných balad, přestože na ně zákonitě také muselo dojít; přeci jen jsou páteří Odellovy tvorby, a to nejen na posledních třech deskách. Z repertoáru ale zpěvák vytáhnul dynamičtější kusy, aby publikum ve večerních hodinách neuspal dřív, než by bylo zdrávo. Začátek byl proto lehce přepálený a Odell pěvecky dost tlačil na pilu.
Jímala mě v tu chvíli hrůza, protože po minulých zkušenostech vím, že hudebníkovy koncerty jsou tak trochu “hit or miss“, tedy nepředvídatelné a nekonzistentní. Někdy jsem z nich odcházel ve fantastickém rozpoložení, jindy bylo bušení do piana a exponovaných dramatických výšek až přespříliš. Na Metronomu se ale energie brzy srovnala a Odell ve snaze oslnit publikum nijak neexhiboval, ale podával „jen“ solidní a citlivý výkon. Písničky samotné i dobře sehraná kapela k tomu stačily.
Ubylo proto i vypjatých gest z minulých let, kdy zpěvák často skákal po klavíru nebo odkopával v zápalu hraní stoličku. Tentokrát to nebylo potřeba. Hudba jako taková stačila a na publiku bylo znát, že pro ně není koncert jen čekáním na závěrečný hit Another Love, ale že se dokázalo napojit i na zbytek repertoáru. Ten přitom mohl být pro řadu lidí vyloženě neznámý – přece jen přišli na festival, a ne na sólový koncert.
Tom Odell se ale nelehkého úkolu oslovit tak rozmanité publikum zhostil se ctí. Bylo to jeho nejdynamičtější a zvukově nejpestřejší vystoupení (samozřejmě z těch, co jsem viděl) – v náležitých místech citlivé a tklivé, po většinu času energické a řemeslně dotažené. A navíc mělo duši a nabízelo dost prostoru k nadechnutí. Pokud tedy zpěvák vypadal v programu vedle Nicka Cavea a Stinga jako „malý headliner“, svým výkonem dokázal, že si místo mezi hvězdami plnohodnotně vydobyl.
Tom Odell, 19. červen 2026, Praha, Letiště Letňany
