Ano, The Tchendos pokřtí své druhé album na státní svátek Dne vzniku samostatného československého státu. Proč to tak dlouho trvalo a proč se vyplatí koncert navštívit, protože další zase nějakou chvíli nebude, jsem se zeptal přímo kapely.
Co jste dělali těch šestnáct let od vydání debutové desky?
Žili, pracovali, děti dělali a po nocích se toulali. Ale na to se asi neptáte. Máme to trochu zvláštně. Po vydání první desky jsme teprve začali hrát živě, to se psal rok 2010. Od té doby jsme již měli celkem dost koncertů, ale nejsme ten typ kapely, která by vystupovala každý víkend. Ale to, že jsme začali koncertovat až po mnoha letech strávených ve zkušebně, nám paradoxně pomohlo v tom, že nás to stále baví a pořád si připadáme, jako bychom byli pořád na začátku kariéry. Je to samozřejmě jen pocit, jsme již veteráni scény, ale alespoň nám zatím nehrozí hudební vyhoření. Jinak jsme po celou dobu poctivě chodili do našeho milovaného studia na Žižkově a tvořili. Občas jsme vydali nějaké singly, z nichž třeba Paranoia s hostujícím Tony Ducháčkem vyhrála celoroční hitparádu Velká 7 na Radio 1 nebo singl Žižkovský surfaři, naše vyznání lásky Žižkovu a hospodě U vystřeleného oka, se stal celkem populární mezi našimi fanoušky.
Byl a je na Vás tlak, když se o vás neustále mluví jako o legendách scény?
My vlastně o žádném tlaku nevíme a jako legendy si nepřipadáme. Ale je to samozřejmě milý pocit, že jsme mohli být u začátků elektronické scény u nás a jsme stále aktivní a baví nás to. A že pro někoho můžeme být legendou. Myslíme si ale, že jsou větší legendy, třeba Honza Čechtický a Charlie One z Ohm Square, nebo jejich bývalí souputníci Dušan Lipert a Štěpán Tůma. I díky nim a díky tomu, že jsme jim mohli v devadesátkách koukat pod ruce, jsme tam, kde jsme. Dušan Lipert dříve a teď Štěpán Tůma nám také pomáhají s finálním zvukem skladeb.
Co bylo inspirací při tvorbě písniček na The Tchendos Meet The Universe?
Vlastně celých těch 16 let od první desky. Naše životy, co se dělo a děje kolem nás. My jsme chěli další desku vydat dřív, ale prostě jsme neměli pocit, že už máme ten správný materiál. V posledních letech jsme ale trochu změnili způsob práce, naučili se lépe pracovat se zvukem, vylepšili si studiové vybavení a začali mnohem více než dřív jamovat. A najednou se začaly skladby samy „objevovat“. Nejstarší je Ota Pavel, nejnovější Festival. Vždycky jsme byli tak trochu političtí, jsme proti všem totalitním ismům a různým konspirátorům, což se projevovalo jak v našich singlech, tak se to částečně promítlo i do nové desky. Ale inspirovali jsme se samozřejmě i našimi životy, rychle ubíhajícím časem, touhou tančit dokud to půjde a v neposlední řadě i geniálním spisovatelem. Inspirací nám po celou dobu našeho působení je také ta, pro někoho ďábelská a u nás stále nelegální rostlina. A to se projevilo i v jedné písni alba, Now Is The Time, s hostujícím Fyah Son Bantu. Současný stav kolem této byliny je u nás celkově až směšný, na každém rohu si mohou mladí lidé koupit nesmysly typu HHC nebo něco podobného, ale my staří THC boys se musíme neustále dívat přes rameno. Na druhou stranu jsme si v tomto směru vždy dělali, co jsme chtěli, takže se přes rameno už dlouho nekoukáme. Jen nám to přijde nespravedlivé a na hlavu postavené. A tak jsme se museli vyjádřit.
Kde se vzal Fyah Son Bantu? Jak jste se poznali?
Máme kamaráda, který se pohybuje v tuzemské reagge a dub scéně. Když jsme dávali dohromady skladbu Now Is The Time, tak v ní původně zpíval Pete Kreff a Wokurka. Jelikož ale máme rádi umělce třeba typu Damiana Marleye, Lee Scratch Perryho a jiné borce z dub scény, říkali jsme si, že naše hlasy rozhodně dubově neznějí, a tak nám kamarád poslal typy na několik umělců, kteří pobývají, nebo pobývali v Čechách. Fyah nás okamžitě zaujal. Poslali jsme mu hrubý mix, ještě s našimi zpěvy a on vlastně celou skladbu textově doplnil. Máme z jeho účasti velikou radost. Nahrávání s ním byl zážitek, je to profík a do této skladby vnesl něco, co bychom s našimi hlasy nedokázali.
Jak to bylo s písní Letec a proč vám potomci Zdeňka Borovce zakázali použít jeho text písně Hříšník a fláma.
Už několik let nás skladba Hříšník a fláma velice lákala. V podání Matušky je vynikající a sami jsme, i když teď již trochu méně, hříšníci a žižkovští flámové. Při jamu vznikl spodek a nazpívali jsme původní text. Na některé pasáže jsme použili různé modulace hlasů, různé „opakovačky“ a demo poslali dědicům práv. Byli jsme nekompromisně odmítnuti, patrně asi pro netradiční pojetí a hrátky se zvuky. Jen doufáme, že jsme dědice nějak nenaštvali, že neměli pocit, že text zesměšňujeme. Detaily neznáme, ale mrzelo by nás to, protože to celé měla být vlastně pocta skvělému textaři. Ale všechno špatné je k něčemu dobré. Vznikl Letec, který nakonec celou desku uzavírá a rámuje. Tak trochu svým textem odkazuje i na Otu Pavla. Existuje jeho citát ‚Jsem jako kosmonaut. Opouštím planetu zemi.“ a náš text je přesně o tom. Taky jsme v téhle skladbě použili efekt Moon Echo, který pro úpravu zvuku používá simulaci odrazu rádiových vln od Měsíce. Dokonce si můžete přesně nastavit, z jakého místa na Zemi a v jaký čas.
Bude křest desky 28. října něčím speciální?
Asi tím, že je to náš jediný koncert v Praze po dvou letech a další jen tak nebude. A že poprvé zahrajeme celou desku živě. Samozřejmě nebudou ale chybět i staré pecky. Také s námi vystoupí Fyah a po nás zahraje dj Lee s Plump Djs, před námi DJ Voita a Ottoman. Moc se těšíme.
Seznamte se
Kapela The Tchendos vznikla v roce 1996 jako duo DJe Ottomana a Wokurky. Debutová deska Kill Death vyšla v roce 2008 a aktuálně na ni navazují druhou deskou The Tchendos Meet The Universe. Na svědomí mají také množství remixů pro zavedená jména jako The Ecstasy Os Saint Theresa, Ohm Square nebo Vanessa. Pražský křest desky se koná 28. října v pražském Lucerna Music Baru