Třinácté studiové album The Black Keys vzniklo v době, kdy by jiní možná couvli. Po zrušeném americkém turné, slabších prodejích předchozí desky Ohio Players a rozchodu s managementem se duo mohlo stáhnout do ústraní. Místo toho se v jejich nashvillském Easy Eye Sound studiu sešla silná sestava spolupracovníků – od Ricka Nowelse (Lana Del Rey) přes R&B
a hiphopového matadora Scotta Storche až po Daniela Tashiana (Golden Hour od Kacey
Musgraves) – a společně natočili nejvíc vyladěnou desku své kariéry.
Úvodní titulní skladba zní jako manifest: pohodové střední tempo, jemná nástrojová drobnokresba, refrén, který připomíná, že bez deště nejsou květiny. The Night Before přidává rockovou lehkost 60./70. let – paradoxně přitom pojednává o kocovině. Ale dělá to s radostným úsměvem. Babygirl otevírá klavír Scotta Storche, kytary si pohrávají v aranži, i když refrén mohl být výraznější.
Down to Nothing je zpověď v pomalém tempu, s nádechem soulové intimity, kde bicí a kytara tvoří minimalistický rámec. Make You Mine překvapí falzety po vzoru Bee Gees a smyčcovou výzdobou, zatímco Man on a Mission připomene rockovější tvář kapely – hutná kytara, neústupný rytmus a refrén, který graduje.
Letní Kiss It evokuje sluncem vybělenou pláž sedmdesátek, All My Life zas klidnou disko linku s chytlavou basou. A Little Too High nabídne poctivou kytarovou práci v duchu rockové klasiky a závěrečná Neon Moon se rozloučí lehce nostalgicky, ale s nadějí.
No Rain, No Flowers není návratem do garáže – bluesový základ tu zůstal, ale oblečený do popovější a soulové produkce. Přestože album místy až příliš hladce plyne, jeho optimismus je nakažlivý a refrény mají sílu vracet kapelu zpět na vrchol hudební scény.
https://www.youtube.com/watch?v=tFimd_a-ZoE&list=RDtFimd_a-ZoE
VERDIK: 78 %
No Rain, No Flowers je album, na němž se The Black Keys ukazují v nejuhlazenější a nejoptimističtější podobě. Ne všechno je tu tak překvapivé nebo dravé jako v minulosti, ale chemie mezi oběma členy kapely drží desku pevně pohromadě.