Návrat Linkin Park s albem From Zero byl rozhodně jednou z rockových událostí loňského roku. V naší redakční anketě ostatně bodovali hned s několika songy.
Zhodnocení hudebního roku 2024 si poslechněte také v naší podcastové revue NOTY VOLE na Seznam Podcastech.
Světový song roku: Linkin Park: The Emptiness Machine
Je to samozřejmě velmi konzervativní volba. Ale k songům roku 2024 comebackový singl Linkin Park rozhodně patří. Vždyť se s ním s velkou pompou vrátila zcela zásadní generační kapela. A přes nevoli nejtvrdšího fanouškovské jádra Chestera Benningtona to tedy Mike Shinoda s ostatními z party rozhodně ustál se ctí. Reptalům v té skladbě chybí něco nového – jenže ta nová věc je, že právě s ní jsou Linkin Park zpátky na scéně.
Honza Vedral
Pro spoustu lidí ukončení dlouhého čekání. Právem vyvolalo nadšení a těšení na Rock for People, kam Linkin Park letos přijedou.
Dany Stejskal
Čím dál víc hiphoperů u nás ustupuje od syntetických beatů k doprovodu živé kapely. Linkini byli odjakživa průkopníky fúze hip hopu a tvrdého rocku a tohle je učebniccový příklad jedné z možných cest.
Josef Vlček
VÝBĚR Z REDAKČNÍHO BEST OF 2024
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta a počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
Benson Boone - Beautiful Things
Skladba Beautiful Things mě nadchla v lednu 2024 a pořád mě na konci roku hodně baví. Doufám, že se k nám Benson Boone, který krátce po vydání svého debutu bavil Lucerna Music Bar, brzy vrátí. A že i v budoucnu bude nahrávat takové pecky.
Šárka Hellerová
Beyoncé – 16 Carriages
Country album od Beyoncé se sice nakonec ukázalo jako docela přehajpovaná záležitost. Ale tenhle singl v sobě stejně něco má i po měsících, kdy vlny opadly. Už jenom tu snahu dělat pop jinak, dát mu nějakou myšlenku. Najít černé kořeny hudby ve většinou bělošském stylu. A ten beat, který ze všeho nejvíc připomíná práskání otrokářského biče. Na zpěvačku z hitparád tu toho přesahu není málo.
Honza Vedral
Bleachers – Modern Girl
Jasně – trošku jsem si pomohl, protože byť tahle tancovačka vyšla jako singl už v roce 2023, tak geniální album až na jaře roku 2024. Ale už jen kvůli tomu ságu mi to přeci všichni odpustíte!
wlado
Coldplay – We Pray
Úplně vidím, jak se lidem protáčí oči k nebi, ale pro mě je tohle jednoznačně písnička roku 2024. Měli jsme to štěstí slyšet její premiéru na Glastonbury, kde Coldplay předvedli totální mistrovství entertainmentu. A písnička We Pray s hosty, mezi kterými nechyběli Little Simz a Burna Boy, patřila k těm vůbec nejkrásnějším chvílím.
Šárka Hellerová
David Gilmour: Scattered
Scattered je takovým novým Comfortably Numb, nejen proto, že elektrická část sóla začíná stejným kytarovým lickem. Ale popořadě. Závěrečná skladba základní části alba (tj. před bonusy) má asi nejsilnější text. Napsal ho Charlie Gilmour s malými zásahy obou rodičů (textařka Polly Samson a sám David). Více než sedmiminutový opus začíná jemnými zvukovými plochami, atmosférickou slide kytarou a několika jednoduchými klávesovými figurami, jejichž zvuk záměrně připomíná Echoes. Tady ovšem klaviaturu ovládá přímo Gilmour, nikoliv zesnulý Richard Wright jako u Luck and Strange. Před polovinou skladbu přeruší až operně dramatické klavírní intermezzo a když pak pokračuje další sloka, už pod ní zní Gilmourova akustická kytara, klíčící zárodek sóla. Kytara pak už dominuje celé druhé, neustále gradující polovině. Akustiku vystřídá elektrika a když už se zdá, že bude konec, Gilmour jen nakopne další kytarové zkreslení (big muff) a sóle obrazně i doslova pokračuje do dalších výšin. Úplně na konci kytara utichne a znovu se vrátí melancholický obraz muže vzdorujícího nepoddajnému a nevyhnutelnému přílivu času. Nejpozději tady musel produkující Charlie Andrew pochopit, že Gilmoura lze se sóly usměrňovat, ale rozhodně ne mu v nich bránit.
Ondřej Kubín
David Gilmour – Between Two Points.
Křehká, dojemná a něžná spolupráce otce a dcery.
Šárka Hellerová
Dekel - Season To Season
V uplynulém roce by se asi našlo hodně skladeb schopných rozsekat nás na kaši, a určitě zvukově mocnějších a instrumentálně daleko víc oslňujících. Přesto padla moje volba na skromnou píseň Season To Season z alba Starlings, ve které izraelská songwriterka Irit Dekel shrnuje starou pravdu, že pokud chcete jít dál, je potřeba odhodit vše, co už nám neslouží. Jinými slovy, ze smutku se žít nedá.
Jiří Moravčík
Doechii – Nissan Altima
Když jsem viděl její Tiny Desk koncert, musel jsem si dohledat, kdo je sakra Doechii. Ten neuvěřitelně funčkní mix jazzu s nekompromisním současným rapem sice z tohohle singlu není úplně patrný. Ale stejně platí, že nic moc zábavnějšího a dotaženějšího se ve světovém rapu loni neobjevilo. Super energie!
Honza Vedral
Fontaines D.C. – Starburster
Rok 2024 byl rokem ostrovních kytarovek. A „I'm gonna hit your business if it's momentary blissness“ od Fontaines D.C. se mi zarylo do hlavy okamžitě a za celý rok jsem to nedostal ven. Grian Chatten a jeho parťáci složili ultimátní hit!
wlado
Fontaines D.C. - Favourite
Jedeme na Glasto, za Doverem zapneme rádio. Začne hrát tahle písnička, úplná novinka. Rozezní se a já říkám nahlas: „Ty vole, co to je? To mi něco připomíná! To zní jako Fontaines D.C., ale úplně jinak!“ A nejpozději od tý chvíle, kdy mi to potvrdí moderátor, tu skladbu miluju.
Honza Vedral
Chappell Roan - Good Luck, Babe!
Zní to čerstvě a přitom dost nostalgicky. Chappell Roan se loni díky téhle skladbě zjevila. A zjevila se dost zajímavě. Řekl bych, že o ní ještě brzy uslyšíme.
Honza Vedral
Chase & Status & Stormzy - BACKBONE
Elektronické duo Chase & Status je na scéně už dlouho, pořád ale umí překvapit. Po úspěchu jejich tracku Baddadan je Backbone s londýnským rapperem Stormzym novou drum’n'bassovou hymnou. Kombinovat elektroniku s rapem tato dvojice umí, je to právě Backbone, která je dostatečně hudebně jednoduchá, ale zároveň agresivní, že donutí davy posluchačů nadšeně skákat do rytmu.
Petr Malásek
Kendrick Lamar - Not Like Us
Jestli někdo v roce 2024 „vyhrál“ v rapu, byl to Kendrick Lamar. Nejen, že zvítězil nad kanadským rapperem Drakem v jejich sporu, dostal pozvání, aby účinkoval na half time show Super Bowlu, ale také vytvořil píseň, která se dostala na vrchol hitparád. Not Like Us není jen jednoduchý diss na jiného umělce, je to píseň hrající snad na každé rapové party na světě. Píseň dravá, ale zároveň chytlavá. Co víc chtít od tracku, který byl určený k „vraždě“ jiného rappera?
Petr Malásek
KNEECAP feat . GRIAN CHATTEN - BETTER WAY TO LIVE
Pardon, já musím. Rap v irštině v podání Kneecap mi ukrutně „najel“. A v kombinace s Grianem Chattenem z Fontaines D.C. to prostě nemá chybu. Kneecap!
Honza Vedral
Lady Gaga, Bruno Mars - Die With A Smile
Nesmírně zajímavou mainstreamovou skladbou pro mě loni byl duet Lady Gaga a Bruna Marse. Tak dobře udělaná obyčejná píseň se zvukem sedmdesátých let, se slyší málokdy. Vokálně dokonalé!
Dany Stejskal
Landmvrks: Creature
Landmvrsk vládnou evropskému post-hardcoru a jejich singl Creature, který vyšel už v lednu, kapelní fazónu jen potvrdil. Nadupaná skladba s velkým refrénem, kterou kapela doplnila o mysteriózní klip, navíc parádně vyznívá i naživo – přesvědčil jsem se o tom vloni na koncertu Landmvrks v pražském Lucerna Music Baru. Skvělá je v písni hned úvodní tranzice z rapu do screamu, která začátek songu odpaluje. Že je frontman Florent Salfati mistr v tomto oboru, o tom rozhodně nelze vést delší debaty.
Lukáš Rešl
Leoniden - A Million Heartbreak Songs
Německá veselá kytarovka se smutnými texty – tahle třebas zrovna o rozchodech a rozchodových písničkách. Ale prostě to šlape parádně!
wlado
Linkin Park – Two Faced
Pecka. Energie tracku, dobrý videoklip, kvalitní produkce.
Vojtěch Vanda
Luca Brassi10x, Pil C, Separ – NENI STRE$S
Vnímám jej spíš jako meme materiál, singlu ale zároveň nelze odepřít chytlavost, dravost, líbivost a to, že má všechny atributy, které nynější rapový fanoušek potřebuje.
Vojtěch Vanda
Normandie: Hourglass feat. Dani Winter-Bates
Alternativní rocková parta Normandie přišla loni s moc pěknou deskou Dopamine, přičemž její vlajkovou lodí se bezesporu stal singl Hourglass. Emotivní a dosti zádumčivá písnička mě zaujala na první dobrou – velký refrén, pěkná práce s dynamikou vokálů a především snová atmosféra. Švédové si navíc vypomohli s hlasem vokálního monstra Danyho Wintera-Batese z metalcorových Bury Tomorrow, který využili pro houpavý bridge. Jen houšť takových spoluprací.
Lukáš Rešl
Post Malone – I Had Some Help
Posty zase překvapil. Pustil se do country a předvedl tak suverénní výkon, jako kdyby se narodil v sedle.
Jarda Konáš
Ramzoid – heaven has holes i just fell out
Když slyším tvorbu Ramzoida, troufám si tvrdit, že youtubeři mají v hudebním světě místo. Možná mu tím trochu křivdím, jelikož přišel na platformu se svými beatmakingovými videi, nicméně vždy, když vidím nebo slyším, co dělá, tak se uvolním. Experimentální electro/hyperpop, pohodové vlny.
Vojtěch Vanda
Resolve: Smile
Francouzská metalcorová kometa Resolve přišla koncem minulého roku s překrásnou skladbou Smile, v níž vsadila na fantastický čistý vokál frontmana Anthonyho Diliberta a velké atmosférické melodie. Song s dramatickou kompozicí navíc doplnila o parádní videoklip z prostředí divokého pobřeží, který emoce z písně ještě zveličují. Resolve stoupají strmě vzhůru a s touhle parádou jen potvrzují svou skladatelskou formu.
Lukáš Rešl
Royal Republic – LoveCop
Vše, co na té kapele miluju, ve třech minutách. Stačil mi jeden poslech a hned jsem se začal těšit na desku.
Jarda Konáš
Sabrina Carpenter - Espresso
Sabrina Carpenter je naprostou definicí klasického popu a její hit Espresso je úkaz, který tu dlouho chyběl. Je to přesně tak správně umělé, aby se to hrálo v rádiích po celém světě – a to je přesně účel popového hitu. Carpenter skvěle zpívá a vše, od hudby, textu, až po její vizáž je vytvořené, aby to perfektně sedělo obrazu popové zpěvačky. Z pohledu světové pop music je to naprosto perfektní.
Petr Malásek
Písní, které se u fanoušků, širšího publika i v rádiích chytnou tak jako Espresso, vzniká jen pár za dekádu.
Jarda Konáš
The Cure: I Can Never Say Goodbye
Ve skutečnosti jsem tuhle písničku slyšel naživo už dřív, a pak ji ještě mnohokrát poslouchal z bootlegu, její finální studiová verze ale vyšla až loni. Robert Smith se tady vypořádává s úmrtím staršího bratra, se kterým si byli hodně blízcí. Zvuk bouřky, tklivý klavír, výrazně zkreslená kytara, dlouhé intro a pak text, který ve zdánlivě jednoduchém popisu událostí a pocitů oné noci jde až na dřeň, znovu umocněné Smithovým procítěným projevem. Z refrénu mě pokaždé mrazí.
Ondřej Kubín
+ trojka Tondy Kocábka: 1. The Cure – Alone, 2. Fontaines D.C. – Favourite, 3. Idles – Dancer