Robert Plant se po čtyřech letech rozhodl vydat další desku, dvanáctou sólovou od roku 1982. Slovo sólová je a není na místě. Jde o kolektivní dílo skupiny Saving Grace, jejímž je ovšem Plant především principálem. V sedmasedmdesáti dobře ví, že nemůže být dominujícím sólovým zpěvákem, a proto přenesl část své působnosti na jiné. Zároveň je mu jasné, že i jeho autorské schopnosti jsou už za zenitem, a proto ví, že lepší je sáhnout po už dávno existujících skladbách, z nichž mnohé zůstaly přehlédnuty nebo úplně zapomenuty.
Kdyby se měla skupina i deska Saving Grace umístit do historického schématu britského rocku, asi by nás hned v první chvíli napadlo, že zní jako revival folkového revivalu ze začátku sedmdesátých let, který dal tehdejší scéně kapely jako Fairport Convention, Fotheringay, Steeley Span, The Albion Band a další. Například Everybody’s Song zní (samozřejmě při dokonalejší kvalitě nahrávky) skoro stejně jako skladby z té doby. Zajímavé: tahle folková vlna probíhala paralelně s nejlepšími časy Plantovy zeppelinovské éry.
Kapelu Saving Grace složil Plant z lokálních anglických no-name muzikantů v roce 2019 a vychoval si je k obrazu svému. Tím obrazem je jeho až archeologická záliba v roots music – v gospelu, blues, country a angloamerickém folku – a zároveň jeho až extrémní zájem o její současnou podobu. Z pěti let společného koncertování vydestiloval deset skladeb, které nakonec tvoří album, k naprosté dokonalosti, v níž má každý tón svou přesně danou roli. Takže si ani neuvědomíme, že třeba Soul of Man zpívá banjista/kytarista Matt Worley a že vokalistka Suzi Dian má v mnoha skladbách daleko důležitější roli než Plant sám. Prostě do detailu sestavený celek.
Album je sestaveno z cover verzí. Hned úvodní Chevrolet pochází z repertoáru bluesové zpěvačky Memphis Minnie a Plant se k ní dostal přes Donovanovu verzi z roku 1965. Kořeny písní As I Roved Out nebo skoro a capella zpívané a violoncellem podmalované I Never Will Marry sahají hluboko do pokladnice anglického folklóru 18. století.
Jenže Plant umí lovit i v jiných vodách a Saving Grace zpracovávají v nových úpravách také současné skladby, v nichž zaznívají někdy jen tu a tam, jindy naplno folkové ozvěny. Překvapením je například poeticky znějící It’s A Beautiful Day Today, původně od hippísácké psychedelické legendy Moby Grape, jíž dali Saving Grace skoro popovou atmosféru. Příkladem takové moderní archeologie je ale třeba také skvělá verze písně Ticket Taker, kterou původně vydala vlastním nákladem americká skupina The Low Anthem na albu Oh My God, Charlie Darwin v roce 2008.
Fascinující je přesvědčivost celého týmu. Žádné pochyby! Tak má ta skladba v roce 2025 doopravdy znít a hotovo! A vy ji posloucháte a vůbec vás nenapadne, že ty písničky by mohly vypadat úplně jinak. To proto, že Plant a jeho kolegové jim vtiskli hluboko do základů svou duši.
Verdikt: 95 %
Album, které je čistou radostí pro muzikanty i posluchače.