Reklama
Obrázek k článku Textařský úkaz Marian Zima: Vadí mi nabubřelá slova. S Ondřejem Soukupem to šlo mimo kategorie
| Josef Vlček | foto: Press

Textařský úkaz Marian Zima: Vadí mi nabubřelá slova. S Ondřejem Soukupem to šlo mimo kategorie

Marian Zima je pro většinu české veřejnosti homo novus. A navíc rarita – slovenský baskytarista a textař, který umí psát i písničky v češtině. Znalci slovenské scény ale znají dvě alba jeho projektu Story, na němž Zimovy skladby zpívají především klasické osobnosti slovenské scény. Pravděpodobně první český interpret, jenž docenil Zimovy autorské schopnosti, byl Michal Prokop. Brzy toho ale bude víc.

Reklama
Reklama

Na Prokopově albu Ostraka patří k tomu nejlepšímu Zimova píseň Vyrovnání. V těchto dnech přichází na trh – po dvou singlech v provedení Richarda Tesaříka a Michaela Kocába – autorské album, které vytvořil spolu s Ondřejem Soukupem. Jmenuje se Písně, které nikdo nechce slyšet.   

Co bylo dřív – Zima jako baskytarista nebo Zima jako textař?

Asi současně. Když jsem se kdysi v sedmnácti učil na baskytaru, psal jsem už při španělce své první písničky. Byly v angličtině, protože vzory, které by se vyrovnaly Faith No More nebo Soundgarden, jsme na tuzemské scéně neměli. Dnes už je to pro mladé hudebníky úplně normální.

Samozřejmě, to láká k otázce, kdy jste napsal svůj první text? Co bylo „spouštěčem“?

Já myslím, že čtení. Když jste fascinován slovy, větami a verši, stanou se součástí vaší mysli a pak tam klíčí. Odtud je už jen krok k tomu zkusit se nějak vyjádřit za sebe.

Měl jste někdy v mládí literární ambice?

Neřekl bych, že ambice, ale bylo pro mě nepředstavitelné, že bych nebyl v blízkém kontaktu s uměním. Takže jsem za dlouhá léta absorboval ohromné množství literatury, ale taky filmů a hudby. Nejen ty dobré věci, ale taky ty špatné, účelové, kýčovité. Pokud jde o ambice, důležitou věcí je pochopit řemeslo. Musíte ale v sobě mít taky zdravé posouzení toho, jestli máte co říct.

Měl jste v těch raných letech nějaké vzory, které vás inspirovaly?

Určitě to byla česká písničkářská scéna, Nohavica, Kryl, Plíhal, Merta. Ale taky ještě starší věci, Jiří Suchý, Osvobozené divadlo. Pánové Žáček, Dědeček, Šimek a Grossmann, taky popoví textaři, Jiřina Fikejzová, Petr Kopta nebo básníci jako pan Kainar. Na Slovensku byl pro mě tím nej Milan Lasica.

Občas vás srovnávají s Michalem Horáčkem. Zvlášť teď, když se objevilo album Písně, které nikdo nechce slyšet, určitě se objeví narážky na dvojici Hapka a Horáček.

Nevím, byl bych s tím opatrný. Pan Horáček je výjimečný textař a styl sám o sobě. Možná po stránce odvahy nebát se být sám sebou bych to bral.

Váš textařský záběr je až nečekaně široký, sahá od popu až k jazzu, ale nejvíc se k němu hodí slovo šanson. Pokládáte své písně za šansony? A vůbec, jak byste definoval pojem šanson?

Některé jsou asi šansony, některé jsou „písničkařina“, něco je asi v rámci takzvané rockové poezie. Texty, které zhudebňoval Ondřej Soukup, jsou mimo tyto základní žánrové kategorie – nemusel jsem se totiž ničím omezovat, což je pro textaře ideál. Šanson vnímám jako píseň s vyšším rozlišením – jak u nové televize.

Asi každého zaujme vaše bilingualita. Jak jste se coby Slovák dostal k psaní textů v češtině?

Tohle je téma, které moc rád nemám. Podle mě je jen důležité, jaký je výsledek. Jestli báseň nebo povídku napsal Uganďan nebo Marťan, zahradník nebo žena v domácnosti… Počítá se jen dílo samotné. 

Je hodně odlišné psát texty česky a slovensky?

Pro mě ne. U českého textu musím jen dávat trochu víc pozor na gramatiku.

Jak se stalo, že jste došel k tomu, že zkusíte psát texty v češtině? 

Zní to drze, ale já to tak nemyslím – nabyl jsem dojmu, že v češtině dokážu vyjádřit to, co chci, a to přirozeným způsobem. Chci dodat, že jsem za český kulturní prostor, do kterého mám teď štěstí trošku nahlédnout, moc vděčný a velmi si toho vážím.

Měli bychom se konečně dostat k první studiově nahrané písničce. Slovenské nebo i české...

Byla to Bojím sa nočných zvonení s Peterem Lipou v roli zpěváka v roce 2017. Hned z toho byl relativně „hit“, jestli se dá o něčem takovém v případě blues s dechy vůbec mluvit. Dosud je to moje nejhranější skladba ve slovenských rádiích. Zřetelně jsem si taky uvědomil, že odteď to už po komerční stránce bude jenom horší.

Co váš tvůrčí postup? Předpokládám, že ve vašem případě je na začátku text, který dodáváte skladateli ke zhudebnění. Zkoušel jste i jiný přístup – napsat text na něčí hudbu nebo společnou práci?

Myslím, že zhudebňovat hotový text většinou přináší pro všechny zúčastněné hodnotnější výsledek, ale neplatí to stoprocentně. I na novém albu Písně, které nikdo nechce slyšet je jedna věc – závěrečná písnička s Lucií Bílou – kdy jsem napsal text už na hotovou Ondřejovu hudbu. Zabralo mi to mnoho týdnů, asi tak trojnásobek oproti jiným textům. Ale důležité je, že jsme si dokázali, že to umíme i tímhle způsobem.

Píšete si k některým skladbám vlastní hudbu?

V projektu Story na obou deskách, Potlesk v stoji a Tak zvaná duša jsou hudba i texty z mé dílny. Zpívají je tam Pavol Hammel, Peter Lipa, Zuzana Homolová, Milan Kňažko, Martin Chodúr, Lucia Šoralová... A taky Michal Prokop – Příliš dlouho jsem byl takhle…

Máte předem představu, kdo by měl píseň zpívat? Skládáte mu text tak trochu na tělo?

Když píšu pro Story, tak ano. Vždycky slyším už při skládání, když už ne přímo konkrétního zpěváka, tak jistý typ interpreta – hlasově, věkově i výrazově. Když jsme dělali s Ondřejem na společném projektu, byl výběr zpěváků Ondřejovou parketou. To ale bylo naprosto v pořádku, protože mě nikdo z nich neznal a patrně by mně ani neodpověděl. Fakticky se, kromě Lucky Šoralové, s nimi doteď neznám. Jenom přes ty písničky.

Mluví vám skladatelé nebo interpreti do původního textu písní hodně?

Ne, vůbec. A protože znám nástrahy zhudebňování, snažím se to i technicky napsat tak, aby to všem pak sedlo co nejlíp.

Od čeho nejčastěji začínáte? Od refrénu, od prvního verše? Prostě, jaký je váš postup při skládání? Pokud se to ovšem dá zobecnit...

To je různé. Od řádku do refrénu, někdy i od úvodní věty textu… někdy si dokonce poznačím jen silné téma, které mě zaujme. Pak se to snažím vysekat jak sochu z ledu. Někdy to odsejpá, někdy míň.

Skládáte spontánně celou píseň najednou nebo si vedete nějakou databázi nápadů, které časem možná použijete, ale možná také ne. Teď je hodně v módě ukládat si nápady do mobilu… 

Zachytávám si fragmenty textů, ručně nebo i do toho mobilu, ale taky melodické nápady. Pak následují dlouhé dny a týdny pilování a návratů. Ale když už vím, jak na to jít, nebo cítím, že později budu vědět, tak jsem v klidu.

Máte nějaké ideální prostředí a čas kdy se vám nejlépe skládá? 

To je různé. Plodné jsou třeba dlouhé jízdy v autě. Nebo dovolená. Hlava musí být přiměřeně prázdná.

Máte nebo měl jste hodně rozdělaných skladeb?

Ano, ale spíš hudební demosnímky než texty. Když jsme dodělávali Takzvanou duši, měl jsem dalších snad patnáct skladeb už ve velmi konkrétním stadiu.

Existují nějaké prvotní nebo předcházející verze, než pustíte skladbu ven?

To, co odchází, musí být stoprocentně v pořádku. Staré verze nejsou, vždy piluji jeden a ten samý text, nevyhovující mažu a nahrazuji novým.

A co odpad?

Nechci mít odpad. Záleží mně na vyrovnanosti. Nechci dělat způsobem naházet toho hodně na stěnu a něco se snad udrží. Každá moje věc je stejně dobrá – nebo stejně špatná.

Máte nějaká svá oblíbená témata?

Mám hodně oblíbených témat. Zákonitosti společnosti a vztahů. Absurdity existence. Nemám šanci vše pokrýt, tak aspoň tu a tam něco.

Jedna z úhlavních otázek našeho dialogu: Existuje nějaký rozdíl mezi zpívaným textem a poezií?

Vaše písně se dají vnímat jako zhudebněné básně – dobře se čtou i vytištěné. To je pro mě absolutní kritérium. Text musí obstát i vytištěný na papíře. Nechci se pouštět do polemik, co je a není poezie. Myslím si ale, že dnešní poprockové textování rezignovalo na sdělení. Písní se dá říct mnohem víc, než jsou lidé zvyklí. Pak je to ale spíš o dovednosti být dostatečně komunikativní.

V českém popu a rocku řešíme některé problémy: Vadí vám obrácené přízvuky, nebo nedokonalé rýmy? Jak se stavíte k používání vulgarismů v písních?

Úplně nejvíc, a to i u populárních textařů, mi vadí taková ta nejasnost sdělení vydávaná za umělecký záměr. Mnoho velkých nabubřelých slov, za kterými je neurčité nic. Vulgarismy jako takové mi nevadí, když mají nějaký vyšší smysl.

Všímáte si i dalších současných textařských trendů? Hiphopového rýmování, čím dál volnějších rýmů, česko-anglického rýmování… 

Já si myslím, že všude a vždycky jde jen o dvě věci – mít co říct a umět to říct. Obě podmínky musí být současně splněny a je jedno, jakým konkrétním způsobem. Většinou slyšíme jen jednu nebo druhou. Někdy žádnou.

Když dnes slyšíte některé své písničky, máte někdy pocit, že byste v nich něco změnil? Jiné slovo, jiný verš, celá místa?

Ne, vůbec. Ale to je i proto, že mám to štěstí, že se mé písničky dostávají ven, teprve až chci já. Ale umím si představit, že v časovém stresu nebo pod vnějšími tlaky se dá vypustit něco, čeho pak člověk lituje.

Vidíte některé své písničky v duchu jako videoklipy?

Ano, taky je se Story hodně děláme. Máme je snad k půlce skladeb. Taky Ondřeje tlačím ke klipům, i když je otázkou, nakolik v této době reelsů a instantní pozornosti ještě fungují. Ale co dneska s určitostí funguje, že?

SEZNAMTE SE

Marian Zima je slovenský textař, skladatel a baskytarista, který píše písně ve slovenštině i češtině. Autorsky stojí za projektem Story, v němž spolupracuje s výraznými osobnostmi slovenské a české hudební scény. Na albech Potlesk v stoji a Tak zvaná duša jeho skladby zpívají například Pavol Hammel, Peter Lipa, Milan Kňažko, Zuzana Homolová, Martin Chodúr či Michal Prokop. Právě Prokop zařadil Zimovu píseň Vyrovnání na své album Ostraka. Aktuálním projektem je Zimova spolupráce se skladatelem Ondřejem Soukupem na albu Písně, které nikdo nechce slyšet, na němž se podíleli mimo jiné Richard Tesařík, Michael Kocáb a Lucie Bílá. Zimovy texty se pohybují mezi šansonem, rockem a písničkářstvím. Sám klade důraz především na sdělení a věří, že dobrý písňový text musí obstát i jako samostatná báseň na papíře.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama