50 nadějí české hudby jsme probírali také v podcastové revue Noty vole. Poslouchejte na Seznam Podcastech.
Marie April
Holka z titulky
Tak téhle naděje jste si už asi všimli. A pokud ne, vraťte se ještě jednou k titulní straně tohoto časopisu. Marie April nám učarovala už loni. Hned jsme ji pozvali na Headliner Ponton, kde na sebe dokázala strhnout pozornost celého Střeleckého ostrova. A není divu. Má silný hlas i skladby, které mají rockový šmrnc. A k tomu navíc i kapelu plnou výtečných hudebníků. S aktuální energií tak může evokovat generaci poprockových zpěvaček, které válcovaly hitparády v 90. letech. Meredith Brooks, Sheryl Crow, Alanis Morissette… mohli bychom pokračovat. Jenže zároveň v sobě snoubí písničkářskou něžnost, až křehkost, její hlas je hypnotizující, umí pohladit i bodnout. Její loňský debut Tangerines je autorsky i interpretačně vyzrálá nahrávka, jakých tu moc nevzniká. Co asi předvede na druhém či třetím albu, až se s doprovodnou kapelou The Fools ještě víc sehraje? Víc se dozvíte ve wladově rozhovoru. – Jarda Konáš
MEA
Žádný bubeník, žádný problém
Všechno zlé je k něčemu dobré. Očividně. MEA vznikla na základech rozpadlé kapely Edera, které odešel bubeník. A tak se zbylí hudebníci rozhodli, že bubeníka nepotřebují. A jak je vidět, skutečně to jde i bez něj. Všechno lemuje krásný a křehký vokál Zorky Kaláškové. Za ten by člověk kapele snad i odpustil promo fotku na poli. A navíc je to hudebně paráda! MEA, to je jízda někde mezi alternativou, dream popem, akustickým folkem. Sami přiznávají i vliv shoegazu, pro který máme v redakci slabost. Venku mají zatím singl Stony Shores, který nahrávali v Tajným studiu pod dohledem samotného mistra Jana Brambůrka. A když si ho poslechnete, věřím, že se stejně jako já začnete těšit na další písničky. – wlado
Meluzína
Nádherné skučení a úpění!
Alt-popová skupina Meluzína sice na streamovací platformy vydala pouze dva singly, za poslední rok si ale stihla získat pozornost alternativní scény. A je k tomu jasný důvod: čtyřčlenná dívčí skupina tvoří hudbu, kterou tu od jiných člověk jen tak neslyší. Hlasy zpěvaček Terezy Gabrielové a Nikoly Iljučokové se nesou na jisté vlně melancholie a zádumčivosti, které se skvěle prolínají s kytarovými riffy a baskytarovou linkou. Je to hypnotická hudba schopná překvapit, například když se ve zdánlivě něžném singlu Hlasy Meluzín hudba v polovině zlomí a graduje do dramatického mrazivého finále. Zní to skvěle. Meluzína je původně mytologická bytost, víla s hadím ocasem namísto nohou, která kvílela a naříkala na jednom francouzském hradě. Tohle je ale jiný druh skučení a úpění. Těšíme se na album, které chce Meluzína vydat leště letos. – Petr Malásek
Midnight
Současný střední proud
Čtyřčlenná popová kapela Midnight z Nového Jičína patří mezi zajímavé úkazy české poprockové scény loňského roku. Vznikla na začátku roku 2024 a zatím vydala pouze tři singly. Největším hitem se stala píseň Instastorky, kterým zaujala porotu soutěže REC.stage 2025, kde obsadila třetí místo. Důležitější pro její kariéru ale je, že získala titul Objev Universal Music a rovnou s obřím vydavatelstvím podepsala kontrakt. V hudbě Midnight se spojuje pop, rock a elektronika, kladou důraz na současný zvuk a mají v sobě mladickou energii. V roce 2026 chystají nový singl a sérii koncertů. Vzhledem k tomu, že pro start kariéry mají silné zázemí a míří na konzervativnější, středoproudé posluchače, mají šanci zazářit. – Marek Reinoha
Moontalks
Synthpop žije na jihu!
David a Ondřej, dva kluci s očividnou láskou k estetice a hudbě (těch dobrých) melancholických a synthpopových kapel. Těžko říct, proč se téhle hudbě tak moc daří zrovna na jihu Čech, ale Oceán tu má následovníky. Všechno si prý dělají sami, jak basové linky, tak synťáky i kytarové riffy. A já jsem nadšen! Ne, nezní to jen jako revival, ale opravdu v Moontalks slyším talent a doufám, že mi v létě nedají košem, až je budu zvát na naše Headliner Pontony. Je to temné, je to taneční, hudebně vymakané. Jsou tu silné melodie, co se jen tak nevytratí z hlavy, i charismatický vokál s kvalitní angličtinou. Jak singl Shadows, tak nejnovější Cruel Nights jsou parádní pecky. Ano, takto má vypadat sebevědomá naděje. Hlavně se, kluci, nerozhádejte! –wlado
Natálie Tichánková
Soul jde dělat v češtině
Zpívat a hrát soul v češtině, a ještě k tomu autorský? Zpěvačka Natálie Tichánková se v doprovodu své kapely 4Good pustila do hodně odvážného úkolu. Loni za pomoci producenta Borise Carloffa dotáhla k vydání album Světlo a stíny, na které nahrála deset svých písniček. Podařilo se jí v nich vyhnout častému nešvaru podobně ambiciózních projektů – ty skladby nejsou přeprodukované ani zahlcené zbytečnými efekty. Naopak v nich najdete sympatické odkazy k soulové estetice 60. let. I s tou trochou špíny, která k silným melodiím patří. Dobře je to patrné v singlu Zrozena z popela, kterému jsme na stránkách eadlineru dělali i premiéru. Tichánková má bohaté zkušenosti z moravských divadel a byla i v širší nominaci na Thálii. A proto je vůbec nejlepší zpráva, že její zpěv není herecký, ale prožitý. I proto ji budeme sledovat… – Honza Vedral
Petr Perk
Rádiové písničky
Petr Perk, vlastním jménem Petr Cieplý, je český zpěvák a písničkář z Opavy, který loni zaujal spojením alternativního popu a pop rocku. Poprvé o sobě dal výrazněji vědět na začátku roku 2023, kdy vydal album Celý můj vesmír, mimo jiné se společným singlem s Petrou Janů. To ale ještě nebylo ono. Zaválet se mu povedlo v minulém roce, kdy mu vyšel singl Uprostřed duše, jenž začal docela zhusta rotovat v českých rádiích. U Petra je sympatický jeho živelný projev, průrazný hlas i schopnost vykouzlit s minimalistickým instrumentálem v pozadí silné písničky. Velkým plusem jsou i samotné české texty, které dávají hlavu a patu, byť témata se často točí kolem zraněné duše či lásky. Pokud vezmeme v úvahu fakt, že Petr je na scéně stále nováček, můžeme u něj ještě očekávat hodně zajímavou budoucnost. – Lukáš Rešl
Petrofski
Synthpop žije
Už na EP Donkichotský ideály z roku 2023 bylo slyšet, že tohle není žádné vypočítavé retro. Petrofski má rád osmdesátkový synthpop, Depešáky počínaje a Oceánem konče a hudebně k nim dost odkazuje. Jeho loňská debutová deska 26 zněla na první poslech zvláštně. Tuhle hudbu pro pamětníky někdo v roce 2025 hraje, jo? A ještě takhle mladý kluk? Jenže v tom je Petrofskiho kouzlo a síla. Nenadbíhá trendům, ví, jak složit dobrý singl, ví, jak si dobře zprodukovat žánrově dotaženou nahrávku nebo odpromovat klip a není ani trochu líný. Stále má co nabídnout a udržuje fanouškovskou komunitu ve střehu, poslední singl vydal teď v lednu a jede dál. Od takového autora se dá leccos přiučit, i když vás synthpop nebere. A jestli vás bere, tím spíš si jeho loňský debut 26 dejte. – Jarda Konáš
Pole
Ležérně a přesvědčivě
Zpěvák a kytarista Petr Skočdopole se rozhodl rozšířit svůj sólový projekt Jump into the Field, a tak jej proměnil v kapelu Pole. Sestavu doplnili Petr Fašianok (kytara), Filip Lorenc (baskytara) a Ondřej Vychodil (bicí) a společně už vydali první album s jednoduchým názvem LP a se šachovým polem na přebalu. V jádru je to kytarová písničkařina s trochou rocku a městského blues a s nadstavbou vkusně napsaných aranží a výborného studiového zvuku od Ondřeje Ježka. Největší síla Pole se skrývá v inteligentních a mnohdy potemnělých textech, které Skočdopole věrohodně zpívá hlasem člověka, co už má něco odžito. Hodně dělá i přirozeně ležérní poloha frontmana i kapely, což u tohoto žánru bývá důležitou součástí celkového kouzla. – Ondřej Kubín
Rooshie
Melancholický vesmír z aplikace
Rooshie je možná na první dobrou hůře uchopitelná umělkyně, ale když proniknete do tajů její tvorby, rázem se vám otevře celý vesmír. Mladá hudebnice před lety objevila aplikaci Koala Sampler, která určila její zvuk. A výsledek? Melancholické experimentátorství, atmosférická elektronika a snové vokály. Drtivá většina její tvorby je údajně čistá improvizace. Rooshie se nechává vést hudbou a je naprosto autentická. Na svém YouTube kanále a Bandcampu spolupracuje s různými umělci a dá se říct, že než aby si získávala fanouškov-skouzákladnu, spíš si kolem sebe buduje komunitu. Vyhýbá se přednastaveným samplům a presetům, místo toho pracuje s vlastním vokálem, hraje na vlastní tělo i živé nástroje. Takhle zní naprostá umělecká svoboda a kouzlo okamžiku. Není pro každého, ale když přijmete pravidla hry, tak vás její tvorba pohltí. – wlado