Delfíni v brnění
Zasněná energie ze Slezska
Delfíni v brnění jsou mladá slezská kapela, která vznikla víceméně náhodou, původně jako recese nad fiktivním shoegazovým albem. Z fórku ale rychle vyrostl plnohodnotný projekt. Radovan Typovský napsal hudbu, Tomáš František Pavlů ji doplnil sebezpytnými texty a společně s tehdejší zpěvačkou Leonou Dulaiovou nahráli debutové EP Odlet (2024). Nahrávka vznikla čistě ve vlastní produkci, a přesto zní překvapivě sebevědomě. Hudebně se Delfíni v brnění pohybují v oblasti tzv. zoomergaze kombinujícího shoegazové kytarové plochy se syrovostí grunge, post punku a ema. Jejich hudba je snová, melancholická, ale zároveň energická a emočně naléhavá. Ač původně nepočítali s koncertováním, dnes vystupují v pětičlenné sestavě s novou zpěvačkou Klárou Šajtarovou a pracují na novém materiálu. A ten název, ten jim vymyslel MC Gey! – Marek Reinoha
Dolphin House Experiment
Snové plochy
Milým překvapením minulého roku bylo zjevení projektu Dolphin House Experiment, pod kterým jsou podepsaní třeba členové taky hodně zajímavé „naděje“, skupiny Dizzlove. Tenhle shoegazový projekt se zatím sice může pyšnit jen třemi singly, ale zatraceně dobrými. Dolphin House Experiment pracují s dlouhými a táhlými plochami, přičemž atmosféra hraje v jejich muzice prim. Tahle parta mi připomíná mix Hundredth (z éry kolem roku 2017) a postrockových kapel typu pg.lost nebo We Lost the Sea. Je v tom hodně melodií, ale zároveň té správné kytarové špíny, která celku dodává šmrnc. Moc pěkná je i samotná produkce, tohle je zkrátka dobře nabrané a smíchané. Byť někdo by mohl namítat, že zpěv je na úkor nástrojů až příliš utopen. V tomto žánru to ale vůbec nevadí, naopak to k němu patří! – Lukáš Rešl
Elsewhere
Tady někdo umí písničku
Elsewhere jsou alternativní kapela rozkročená mezi Brnem a Vysočinou, která na sebe postupně upozorňuje pestrým a sebevědomým autorským rukopisem. Zatím vydala čtyři indiepopové singly, v nichž však pracuje s mnohem širším žánrovým spektrem, od rocku přes soul a funk až k jazzu. Silnou stránkou kapely je vyzrálý songwriting, košatý zvuk, výrazné vokály a cit pro dynamiku, díky němuž jejich hudba zůstává rozmanitá, aniž by působila přeplácaně. V roce 2026 se Elsewhere hodlají soustředit především na přípravu debutového alba plánovaného na rok 2027. V oblasti produkce a songwritingu se kapela snaží pořád vyvíjet. Dejte si to, pokud vše dotáhnou a najdou vlastní tvář, je jisté, že na tuzemské alternativní scéně roste velmi výrazné nové jméno. – Marek Reinoha
EVU EVU
Melancholie, alternativa, pop
EVU EVU je v Praze usazená songwriterka, které trvalo téměř dvacet let, než našla odvahu své písničky prezentovat. Debutové album Maybe sellin však ukazuje, že to čekání mělo smysl. Nahrávka, která vyšla loni v květnu, představuje melancholický alt pop vystavěný na vrstvách syntezátorů, klavíru, violoncella a intimních vokálů. Anglické texty vycházejí z vnitřních pochodů. EVU EVU mluví o bloudění, pochybnostech i hledání vlastního hlasu ve světě plném očekávání. Spolupráce s Igorem Ochepovským a Borisem Carloffem dodala albu solidní zvuk, aniž by ztratilo svou rukodělnou autentičnost. Maybe sellin je citlivá a upřímná nahrávka, která si žádá soustředěný poslech. Poslední singl Nice But Stupid však naznačuje, že by se EVU EVU v budoucnu mohla vydat tanečnějším směrem. Budeme to sledovat. – Marek Reinoha
Falsebound
Nářez na top úrovni
Pražští coristé Falsebound nám loni v červenci zaslali do Feedbacku jednu ze svých nahrávek, která mě oslovila kvalitou a především aktuálností. Tohle je technicky bláznivý metalcore míchaný s deathcorem i beatdownem, přičemž těch zvukových ploch tady slyšíte najednou opravdu hodně. Přiznám se, že mě tahle cesta „přeprodukované“ a „ultra-vytažené“ muziky až tolik nebere. Ale skutečnost je taková, že podobně dneska zní Thrown, Bite Down nebo Twiceborn. Takhle se zkrátka ten moderní core teď ve světě dělá… trošku sterilně a méně naturálně. I tak ale u nás není tolik umělců, kteří by tenhle žánr provozovali na top úrovni. Falsebound na to rozhodně mají a já doufám, že časem najdou trochu konkrétnější zvuk. Určitě by jim to v nabité zahraniční konkurenci prospělo. A určitě mají na to předvést velké věci. – Lukáš Rešl
G1nter
Rap dnes
Jestli byl někdo na poli hip hopu minulý rok hodně vidět, byl to rozhodně G1nter. Vítěz soutěže The Mag Wrap roku 2025 nastartoval svou kariéru ípíčkem Rookie of the Year, které se v září vypracovalo i na první příčku žebříčku IFPI. To znamená, že Michal Günter, jak zní jeho občanské jméno, už minimálně jednou byl nejposlouchanějším muzikantem v republice. Porotu soutěže a fanoušky získal svou drzostí, která se projevuje i v jeho tvorbě: textově zůstává u osvědčených témat žánru. Je rozkročený mezi vyděláváním peněz a dívkami, které s ním chtějí spát. Tématy tedy sice zatím bohužel neoslní, ale pozoruhodná je jeho floutkovská práce s češtinou. G1nter je esencí současného rapu a jeho vzory jsou patrné a občas i explicitně vyslovené. Zatím zvládá zvuk, který baví současnou mladou generaci. A snad se mu to povede dotáhnout dál. – Petr Malásek
Getaway
Mládí vpřed!
Indie rock je u nás – zejména u mladých kapel – pořád oblíbený žánr. Velkým překvapením však loni byla pětičlenná skupina Getaway z Frýdku-Místku, která se vyjma indie ráda pohybuje také ve vodách R&B či soulu. Kuriózní je, že členové kapely jsou opravdu velmi mladí, lépe řečeno náctiletí. Ale přitom, jak to zní! V čele souboru stojí frontwoman Veronika Pospíšilová, jejíž hlas je na scéně skutečným diamantem. Getaway nabízí opravdu podmanivou muziku s hezkou angličtinou, a není proto ani takovým překvapením, že jsou napojení na dobré producenty. Však také masteringu jejich singlu Closers se chopil Boris Carloff. Mimochodem, tahle písnička v samotném závěru překvapuje i slušně rozjetou postrockovou kytarou. Zdá se, že sever Moravy zplodil další talenty! – Lukáš Rešl
Heartache Avenue
Divoký post hardcore z divoké přírody
Přerovští post hardcoráři Heartache Avenue se loni představili debutovým EP A Good Space to Be a nutno říct, že to byl sympatický vstup na scénu. Jejich muzika vykazuje vyjma posthardcorového přístupu také notnou dávku ema s poměrně depresivními texty. Osobně se mi líbí i celková estetika kolem kapely a loga s pozadím divoké přírody, kterou zahrnuli i do vizualizérů k novým písničkám na YouTube. Možná, že tento druh coru byl na svém vrcholu někdy před deseti lety, ale u Heartache Avenue je znát, že muziku milují a dělají ji srdcem. Místy emočně dosti vyřvané party jsou toho důkazem. Trochu mi jejich cesta připomíná začátky skupiny Marked As An Enemy, která je dnes již zavedenou kapelou na domácí scéně. Věřím, že se Heartache Avenue také brzy uchytí. Rozhodně na to mají.– Lukáš Rešl
Chora Sfakion
Tučné basy a ostré riffy
Chora Sfakion patří k nejvýraznějším mladým kapelám současné jihomoravské alternativní scény. Čtveřice ze Znojma se pohybuje na pomezí post punku, noise a art rocku, staví na syrovém „dirty“ zvuku a silné atmosféře. Dnes Chora Sfakion pilují svůj zvuk především v Brně, které se stalo jejich přirozeným působištěm. Jejich hudba stojí na ostrých riffech, tučných basových linkách, třaskavých beatech a naléhavém, místy hravém vokálu. České texty oscilují mezi snovou abstrakcí, ironií a hořkou sebereflexí. Na jaře 2024 vydala kapela debutové album Féerie, jízdu o sedmi skladbách, která potvrdila její pozici jednoho z nejzajímavějších objevů domácí alternativní scény. V letošním roce se Chora Sfakion chtějí soustředit na psaní nového materiálu, který by měl vyústit v EP nebo další album. Schválně, jestli jim pomůže překročit hranice regionu. – Marek Reinoha
Christian Holler
Sympaťák ze Supraphonu
Christian Holler se na scéně objevil před třemi lety. Už v prvních singlech pracoval s typickou lyrikou reflektující lásku, dětství i zkušenosti dospívání. Holler je na první poslech sympaťák, co se nebojí rozhýbat parket, zarapovat nějaký ten ostřejší výraz nebo si pověsit kytaru na krk a zpívat o lásce. V loňských singlech dokázal, že se umí plně ponořit do více žánrů a zvládá je až se suverénní lehkostí. Jsi můj svět je kytarový slaďák jako blázen, Willy Wonka zase rapová záležitost skousnutelná pro širší než žánrové publikum. Je samozřejmě otázka, jak se bude jeho kariéra rozvíjet. Přikloní se víc k popu, k rapu nebo si zkusí něco nového? V každém případě si ho všiml Supraphon, a tak bude mít jeho jistě autorsky rozpoznatelná nahrávka ke svému startu slušné zázemí. – Jarda Konáš