301
Tři kytary a bubeník s echolokací
Mladá brněnská kapela 301 hraje sympatickou kytarovou muziku na pomezí rocku a pop rocku se zábavnými texty v češtině. Na jejich nahrávkách se zpívá třeba o neuklizeném domě a Matyáši Korvínovi (píseň Korvín), jindy zase komickou česko-slovenštinou o neúspěšném informatikovi (Prezident). V sestavě 301 je kromě tří kytar zajímavé ještě to, že za bicími sedí nevidomý bubeník, který má podle slov kapely „nejlepší echolokaci v Česku i na Slovensku“. V kombinaci s energickým projevem frontmana to celé naživo má slušný drajv, což mohu osobně potvrdit. Skupina 301 už nahrála album Přímo top a nyní postupně vydává písně z nadcházejícího EP Detonace snění. Pokřtí ho 24. dubna v brněnském klubu Melodka. – Ondřej Kubín
Bar Bee
Hlas pro český pop
Bar Bee, vlastním jménem Barbora Šváchová, je čtyřiadvacetiletá česká zpěvačka, textařka a muzikantka, která od dětství hraje na pět hudebních nástrojů. Nejvíc zpívá sama o sobě – o svých emocích, myšlenkách, rodině, přátelích i nevydařených vztazích. Bar Bee se stylově pohybuje mezi současným popem a indie popem, ale nebojí se ani folkových motivů. Zatím vydala pouze čtyři singly, ale jak mi prozradila, v šuplíku má více písní. Pracuje na nich s vydavatelstvím Universal, což jí dává slušné šance. Je zjevné, že je teprve na začátku a stále hledá, jakým směrem se vydat. Ale také to, že se jedná o velmi zajímavý nový hlas, který v tuzemském popu jistě ještě uslyšíme. – Marek Reinoha
Bea.K
Jako bájný jednorožec
Když jsem poprvé slyšel zpívat mladou zpěvačku, co si říká Bea.K, rozhodně jsem netipl, že jí ještě nebylo 18 let. Ale ve skutečnosti ještě neoslavila ani patnáctiny! Neuvěřitelný a dospělý hlas! A co navíc – písničky si tahle mladá zpěvačka píše sama. Když jsem si vše dohledal, okamžitě jsem ji jako tip přinesl do našeho podcastu Noty vole! A teď mám velkou radost, že ji můžeme zařadit mezi našich 50 nadějí. Bea.K je něco jako bájný jednorožec. Je to zázrak, který se zjeví jen párkrát, a měli bychom si ho užívat. Písničky, které mladá zpěvačka skládá a zpívá, jsou melancholický pop v tom nejlepším smyslu. Žádná klišé. A ta precizní angličtina? Dámy a pánové, tady máme opravdový klenot, který se vyplatí sledovat! – wlado
beira
S otevřeným srdcem
Mladá česká zpěvačka a autorka beira se na domácí scéně prosazuje citlivou osobní výpovědí a výrazným zpěvem. Upozornila na sebe v tracku s tebou (home) Dannyho Headsona nebo třeba singlem kostky z lega produkovaným Filipem Vlčkem. Ten předznamenával její debutové EP Milý deníčku, které funguje jako otevřený hudební zápisník. Obsahuje sbírku intimních písní, v nichž se moderní folk přirozeně propojuje s popovou jemností a současnou produkcí a společně s charismatickým vokálem vytváří atmosféru, která posluchače vtáhne. V textech beira pracuje s emocemi bez patosu, civilně a upřímně, což její hudbě dodává autenticitu i sílu. Beira patří k nové generaci českých zpěvaček, které tvoří srdcem, i proto se její další kroky zcela jistě vyplatí sledovat. – Marek Reinoha
Bound to Break
Udělat metalcore jinak
Metalcore už u nás dneska dělá kdekdo, ale málokterá kapela má v sobě ten dar oslovit něčím zajímavým, co ze žánrové škatulky vyčnívá. Mlaďoši Bound to Break z Brandýsa nad Labem to kouzlo znají. V čele s frontmanem Jirkou Popem, jehož vokál strhává silnými a upřímnými emocemi – pro tento žánr zásadní prvek – už vydali dvě kratší EP nahrávky a zejména na posledních singlech ukazují, že už pomalu nastal čas na debutovou desku. Skvělý a vyvážený zvuk kapele dodává globální charakter. Tohle už není parta z garáže, ale schopní muzikanti obdaření nápady, a hlavně drivem dělat ten metalcore trošičku jinak. Něco od nich zní více melodičtěji, něco dokonce koketuje s popíkem, ale umí složit i pořádně ostré pecky. A nejlepší je, že tuhle kapelu to největší ještě teprve čeká. Jsem o tom přesvědčen a těším se, s čím přijdou v roce 2026. – Lukáš Rešl
Curtains please
Melancholická cesta zvukem
Jsou to dva kluci. Mají kytary. A nebojí se je použít. Hudba skupiny curtains please se nese na vlnách melancholie. Textově se odehrává ve světě neopětovaných lásek, hudebně si dvojice razí cestu indie zvukem skrze tóny akustické kytary. Ovšem nepředstavujte si je jako čistě akustický projekt. Celkový zvuk pohlcuje v tom nejlepším smyslu. Z lo-fi bedroom popu košatí do sebevědomého songwriterství s nádechem britské písničkařiny, kterou dál rozvíjí do kapelního zvuku. Zkrátka umí to gradovat. Ne díky angličtině, která je mimochodem velmi solidní, ale právě díky technickým postupům a sebevědomé produkci zní curtains please sebejistě. Pomáhají k tomu jemné aranže plné nápadů. Letos kluci plánují prozatím studiový projekt předvést i naživo. Držme palce, aby to mělo stejnou kvalitu. – Petr Malásek
Časovač
Chceme zpátky na gympl!
Je hezké vidět, když si někdo v dnešní době vezme slova hudebního kritika k srdci. Jarda Konáš popsal, jak se proměňovaly jeho dojmy z hudby kapely Časovač, která vystoupila na loňském Headliner Pontonu: „Nejprve jsem si říkal, že je to něco mezi Foals a Mirai (ano, divoká kombinace), následně se to změnilo na klasický gymplácký pop rock a nakonec dohráli set s náznaky progresivního indie rocku.“ A o necelé čtyři měsíce později bylo na světě EP s názvem Klasický gymplácký pop rock. Název EP považuji – stejně jako Jardovu charakteristiku kapely – za geniální. Časovač se toho zkrátka nebojí a skáče do věcí po hlavě jako tehdy na Pontonu do Vltavy. Klasický gymplácký pop rock zachycuje, stejně jako předchozí EP Minuta k zachycení, mladickou energii, zdravé ambice a solidní muzikantské výkony. – Šárka Hellerová
Danie
Pop na tónech harfy
Pod uměleckým jménem Danie se skrývá mladá zpěvačka a harfenistka Daniela Rostykusová. Vydala zatím dva singly, její hudba by se dala popsat jako alternativní pop, do kterého ovšem čerpá i z klasické hudby nebo latinských rytmů, jako v případě letního songu Me duele. Hned na poslech zaujme především její jemný vokál. A to, že se do popové hudby nebojí použít pro tento žánr nezvyklý zvuk harfy. Obě dosud vydané písně jsou v cizích jazycích, Danie přitom ale tvoří i v češtině. Aktuálně se kromě studia klasického zpěvu věnuje přípravě debutového alba. A na platformě TikTok prezentuje své harfenické předělávky známých hitů. Člověk nikdy neví, kterým kanálem se nakonec může dostat do povědomí posluchačů… – Ondřej Kubín
Daniel Žižka
Hlas s mimořádným potenciálem
Daniel Žižka patří možná k největším mladým talentům tuzemské hudební scény. Zpěvák, skladatel a herec pracuje s hlasem jako s plnohodnotným nástrojem, vrstveným, dynamickým a emotivním. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí indie popu, soulu a ambientu s výrazným důrazem na atmosféru, detail a prostor. Studuje populární zpěv a kompozici na Konzervatoři Jaroslava Ježka, takže se mu daří rozvíjet autorské věci. Za sebou má zkušenosti s projektem daniell, s nímž zaujal v rádiích i na streamovacích platformách. Aktuálně tvoří a vystupuje pod vlastním jménem a připravuje debutové EP. Pracuje na něm s americkými producenty. Intimní projev, filmová nálada a osobní témata – pokud hledáte současný pop s přesahem a citem, tady jste správně. – Marek Reinoha
David Málek
K úspěchu přes táboráky
Kluků s kytarou tu bylo vždycky dost, David Málek ale podle všeho ví, jak se odlišit a udělat k publiku krok blíž. Brněnský zpěvák a muzikant vydává svou hudbu po singlech a má solidní odpich k budoucí kariéře. O čemž svědčí i bohatá soupiska koncertů, jež stihl odehrát minulý rok, nebo jeho účast na koncertě Eda Sheerana v Hradci. Jeho singly, které vydává od roku 2024, jsou většinou líbivý pop o lásce, ale opravdu zajímavé to začne být, když se do toho víc opře s kapelou. Třeba Nevadí má v sobě jak chytlavý groove, tak nakažlivou pohodu. Málkovi navíc hraje do karet, že je nepřehlédnutelný. Šátek podvazující kudrny jako čelenka je image rozpoznatelná na první pohled. A úspěchu jde naproti i dalšími detaily, třeba tím, že má na webu ke stažení PDF s akordy ke své nejhranější písničce Více, než jen pár dní. Přes táboráky je v Česku cesta k úspěchu jistá. –Jarda Konáš