Na čas se otázka jeho identity zdála být naprosto zásadní. „Předtím to pro mě nikdy nebyla velká věc, bral jsem to tak, že někteří lidé adoptovaní jsou a jiní ne,“ vysvětloval Fennell hlavní téma debutového alba, s nímž přišel na hudební scénu už v roce 2019. A okamžitě zaujal.
Studoval jste učitelství hudební výchovy se zaměřením na perkusní nástroje – měl jste v úmyslu učit, nebo jste vždy toužil spíš být aktivním hudebníkem?
Já si dlouho přál stát se veterinářem, ale jakmile jsem začal chodit na přípravné lekce na univerzitu, zjistil jsem, že je to pro mě příliš obtížný obor. Když jsem uvažoval, co dál, uvědomil jsem si, že největší vliv na mě v celém dosavadním životě měli moji učitelé hudby. Představa, že bych podobnou roli hrál v životě někoho dalšího, mě nadchla. V době, kdy jsem dostudoval, jsem ale začal nahrávat písničky a založil jsem kapelu Barcelona a na učení najednou nebylo moc času. Nicméně jednoho dne bych se k němu docela rád vrátil.
Jak se vám s kapelou Barcelona dařilo?
Nebylo to zlé, ale za velký úspěch bych naši kariéru neoznačil. Vyšli jsme, ale jen díky tomu, že jsme byli mladí, skromní a bez rodin. Nikdy jsme nekoncertovali mimo Ameriku. To nemusí být samo o sobě špatné, Spojené státy jsou veliké a člověku mohou, co se turné týká, vystačit na dlouho, ale my už jsme čtyři roky objížděli stejná města a do Evropy bychom bývali vyjeli moc rádi. Jen se nám to z různých důvodů nepovedlo.
Letošní singl Sweet Home.
Takže jste nikdy s kapelou Barcelona nehráli v Barceloně?
Ne, ale vtipné je, že nás město Barcelona několikrát oslovilo, protože jsme si založili twitterový účet @barcelona. Zdálo se nám bláznivé, že je pořád volný. Opakovaně nás oslovili, abychom přijeli zahrát, že nás provedou městem a my jim pak dáme ten účet. My jsme se tehdy ptali, jestli by nám za to nechtěli dát i nějaké peníze, nejspíš by nám tehdy stačilo málo, ale nikdo už se neozval. Celé se to pak ještě jednou opakovalo, když se změnilo vedení města. Pořád ten účet podle mě máme, takže pokud to bude číst někdo z Barcelony, stále jsme otevření jednáním.
Jak zkušenost s touhle kapelou ovlivnila vaši současnou tvorbu?
S Barcelonou jsem poprvé dostal vlastní hudbu do televize a do filmu. To pro mě byla hodně zásadní zkušenost, která mě v přístupu k tvorbě nasměrovala do budoucna. Má hudba se od té doby určitě z produkčního hlediska vyvinula, ale pořád je v ní zásadní můj hlas a témata, o nichž píšu. Z toho pohledu zůstává konzistentní. Věřím, že kdybyste si poslechli některé z mých prvních písní a pak novou desku, která vyjde začátkem příštího roku, najdete v nich hodně podobného. Myslím, že jen málo lidí se opravdu odstřihne od svých kořenů. Hudba je jako jazyk, kterým mluvíte. Může se trochu vyvíjet, ale obvykle ho zcela nevyměníte za jiný.
Vy o svých písních často říkáte, že jsou velmi smutné. Byly takové od začátku a budou i v budoucnu, nebo to bylo jen období kolem prvních dvou desek, jež jste vydal v roce 2019 a 2021?
Prožil jsem období radosti i smutku, naštěstí jsem si ho ale nikdy příliš dlouho nenosil v sobě. Za to vděčím právě hudbě, která je úžasným prostředkem ke zpracování emocí. Zpívat upřímně o tom, jak se cítím, je pro mě obrovská terapie. A zcela upřímně – napsat pomalejší a temnější píseň, jež osloví další lidi, je jednodušší. Většina písní na novém albu zní velmi vesele, ale jejich podstata je pořád celkem těžká. Je to, jako kdyby se má klasická témata převlékla do různých kostýmů. To je pro mě zábavná výzva, protože nechci publikum pokaždé na koncertě rozesmutnět.
Náladu vám přece nemusí zvednout jen rozjásaný koncert…
To je pravda a moc dobře si uvědomuji, že když lidé vyhledávají hudbu, která zpracovává smutky, je to terapie i pro ně. Takové písničky vám často pomohou překonat náročná období, žijete s nimi a slyšet je pak na koncertě vás potěší. Takže ano, i smutné písničky jsou pořád důležitou součástí mého hudebního já.
Seznamte se
SYML je sólový projekt hudebníka Briana Fennella ze státu Washington. V roce 2019 vydal eponymní debut, o dva roky později záznam „lockdownového“ koncertu v katedrále sv. Marka v Seattlu. Jeho hudba už zazněla v několika filmech a seriálech. Nejvíc ho potěšilo, jak s ní naložili tvůrci seriálu Služka (Maid), který je k vidění na Netflixu. „Opravdu mě to dojalo, navíc celý příběh se odehrává v blízkosti mého domova, takže byl pro mě o to zajímavější,“ říká Fennell. Svého času se snažil psát hudbu „vhodnou“ pro soundtracky, ale pak zjistil, že to nefunguje a že zásadní je prostě jen psát co nejlepší písničky.
Skladbu Girl můžete slyšet v seriálu Maid na Netflixu.