Jen nerad začínám toto povídání kapelou John Wolfhooker, ale v souvislosti s Mønødream je to dost na místě. Wolfhookeři totiž v posledních měsících upadli do limba, jehož příčina částečně vězí v angažování kapely jako doprovodného souboru populárního rappera Grey256 – ovšem, pochopitelně, bez zpěváka Martina Čupky. Ten nyní proto spustil vlastní projekt, ve kterém může naplno popustit uzdu fantazii. V hlavě ho přitom měl již delší dobu…
„Nad sólovým projektem jsem čas od času uvažoval, většinou když jsme měli nějaké výraznější kreativní neshody v kapele, případně když jsem přišel s nápady, které se do John Wolfhooker prostě nehodily. Poslední rok se postupně energie kolem kapely vytrácela a prvotní Filipův odchod (Filip Vlček, baskytarista, pozn.) tak nějak spustil lavinu. Zbytek Wolfhookera teď hraje jako doprovodná kapela pro Grey256, takže pro ně to pravděpodobně až taková velká rána nebyla. Ale mě to v té době dost položilo, protože si bez hudby život nedokážu představit,“ začíná Martin náš rozhovor.
Emo žije
Nechtěl moc dlouho čekat, zda se jeho kapela znovu vzkřísí, a tak se rozhodl, že nastal ten správný čas udělat něco pro sebe a bez kompromisů. Jeho pilotní singl The Møurning After pod projektem Mønødream vyšel 23. října a mile překvapil jak zvukem, tak dynamikou a celkovou náladou vycházející z ema, coru a punk rocku – tedy žánrů, které Martina formovaly nejen hudebně, ale také po lidské stránce. Na první dobrou trochu připomíná My Chemical Romance – především co se týče smutných textů a melancholického instrumentálu.
„Asi největší inspirací pro mě byla moje přítelkyně Sára, která mě v myšlence založit něco vlastního od začátku podporovala, a taky mě k tomu dost nakopl Erich Mach (Seeing Things, Paranoia CVLT), se kterým jsme v minulosti řešili i věci kolem John Wolfhooker. Co se týče nějakých projektů, je mi dost sympatické, jak to ve světě dělá například Nothing, Nowhere, Machine Gun Kelly, Jutes nebo Yungblud. A taky jsem si na začátku řekl, že nechci zakládat novou kapelu v pravém slova smyslu, protože je to energicky a psychicky hodně náročné a asi bych už neměl schopnost dělat tolik kompromisů…“ říká Martin. „V tomhle projektu bych chtěl využít úplnou uměleckou svobodu a necílit jen na jeden žánr. Nápady, které zatím lezou ven, jsou ale dost kytarové,“ přiznává.
Hlavně to mít pořádné
K singlu The Møurning After navíc vyšel i moc pěkný a zároveň temný klip z dílny Matea Ťažkého, v němž se vyjma Martina objevila překvapivě i celá kapela. V ní figuruje třeba bubeník Čeněk Chleboun alias Chenzo, kterého domácí scéna nyní zná zejména díky účinkování v kapele country rappera Marpa.
„Na basu hraje Cameron Rose, kterého jsem poznal asi týden poté, co Filip ve Wolfhooker interně oznámil, že končí. Přišlo mi, že to nemůže být náhoda, a rovnou jsem mu řekl, jaká je situace a že uvažuji o novém projektu. Chenzo je punkrock kid jako já, znám ho už hodně dlouho a v minulosti jsme se víckrát bavili o tom, že bychom si někdy jen tak pro radost zkusili zahrát. A kytaristu Matyáše Linharta znám taky dost dlouho – tip na něj mi dal další skvělý kytarista Matěj Stross, který mimochodem nahrával akustiky do The Møurning After“.
Vyjma kapely překvapil i již zmiňovaný zvuk, respektive mastering, o nějž se postaral vyhlášený americký producent Joel Wanasek – v jeho portfoliu leží třeba Machine Head nebo Miss May I. Inu, Martin skutečně neponechal nic náhodě a vypustil do světa debut jako hrom. K Wanasekovi se přitom dostal náhodou. „Bylo to přes producenta Petra Kelbela, který se mnou spoluprodukoval dosavadní singly a mixoval je. Jednou se mi ozval, že shání někoho, kdo by nazpíval nějaká jeho dema, a já jsem mu rovnou napsal, že rozjíždím nový projekt a mám už i rozepsané nějaké věci. Spolupráce s ním byla fakt super a divím se, že při produkci prvního songu ze mě nedostal infarkt, protože jsem pořád přicházel s nějakými změnami. S Joelem ale komunikoval přímo Petr, protože s ním už delší dobu spolupracuje,“ vysvětluje Martin situaci kolem nahrávání debutového singlu, na nějž zkraje prosince navázal druhý track s názvem Blissaster.
Zrychlujeme
Osobně musím říct, že mě Blissaster baví ještě více. Martin v něm daleko více otiskl své metalcorové kořeny a výrazně šlápl na plyn. Určitá emo estetika a zádumčivý charakter písně ale s debutovým singlem souzní a rozhodně tady nejde o dramatický úkrok stranou. „Původně jsem plánoval, že by jako první šel ven právě Blissaster, který je energičtější a byl také jako první dokončen. Poté, co jsem to pouštěl více lidem, mi ale došlo, že by dávalo největší smysl, kdyby byl první song něco, co se hudebně skoro vůbec nepodobá John Wolfhooker, takže rozhodnutí nakonec padlo na The Møurning After.“
Blissaster možná právě nejvíce baví žánrovými přechody, kdy skáče mezi corovými slokami a punkrockovými refrény. Tomu všemu navíc dominuje Martinův charakteristický vokál, který celému projektu dává jasný ksicht. Druhý singl navíc ve svém závěru baví atmosférickými postrockovými kytarami, které vytváří vlnu, jež posluchače příjemně smete. Svižné náladě songu rovněž přidává klip, o který se znovu postaral Mateo Ťažký. „Tuto píseň jsem napsal pro sebe v době, kdy se kolem mě hodně věcí měnilo a já se cítil úplně sám. Potřeboval jsem něco, co mě posune dopředu a připomene mi, že tu můžu stát sám za sebe,“ přibližuje Martin genezi skladby.
Co bude dál?
Nejenom že Mønødream sympaticky začal svou cestu dvěma skvělými singly, ale sbírá také úspěchy a uznání na sociálních sítích a streamovacích platformách, bez nichž se umělec dnes zkrátka nehne. Ostatně tisíce streamů a followerů to jen dokládají. Závěrem jsem se proto Martina zeptal, zda měl připravený nějaký strategický plán, jak chce vlastně na scénu skočit. Odpověď byla prostá: „Chtěl jsem, aby byl hned první singl pecka s profi klipem, a na to všechno pak přidat hned druhý super klip.“
Navzdory zájmu nových posluchačů si však, pochopitelně, budou všichni muset ještě chvíli počkat na první koncerty. Martin v tuto chvíli pracuje na nových singlech a podle jeho slov je možné, že se v polovině letošního roku ukáže Mønødream na pódiích. Nic ale v tuto chvíli nechce slibovat. Každopádně „už teď do toho šlapu naplno a tomuhle projektu extrémně věřím“.
Čas ukáže, jak se bude Mønødream dařit. Už v tuto chvíli je ale jasné, že domácí scénu zdobí nový a velice ambiciózní projekt, jehož protagonista se nebojí experimentovat. A co je vůbec nejdůležitější, má vlastní tvář.