Britská zpěvačka v otevřeném rozhovoru mluví o svých začátcích, nalezení síly ve svém hlase, ale i o intimitě koncertů a fanoušcích. Podíváme se také na její plány pro příští rok.
Dva roky jste hrála s kapelou. Pak jste začala pod jménem Sophie and The Giants vystupovat sólově. Jak těžké bylo rozhodnout se jít do hudby naplno?
Myslím, že jsem to vlastně vždycky věděla, už od dětství. Začala jsem vystupovat pod jménem Sophie and the Giants, když jsem byla ještě na vysoké. Studovala jsem obor skladba písní a už tehdy jsem díky škole potkala svého manažera. A věděla jsem, že jakmile skončím, půjdu do toho naplno. Sice jsem musela dělat v barech a mít jiné práce, ale hudba byla moje priorita.
Vaše první EP Adolescence vyšlo v roce 2018… jak jste na něj dokázali dostat tu směs zranitelnosti a vzdoru?
Myslím, že to bylo hlavně tím, čím jsem sama procházela. Dospívala jsem a zjišťovala, jak těžké to je, když člověk vstupuje do reálného světa. A o tom jsem psala. Jak se naučit stát na vlastních nohách, dávat prioritu věcem, které ti prospívají, a odříznout ty, které ne.
Učit se být dospělý… myslím, že to se člověk nikdy úplně nenaučí...
Ne, rozhodně ne. A je vlastně dobře, když se o to moc nesnažíme, důležité je pamatovat si, jaké to je být dítě.
Kdy jste si poprvé opravdu uvědomila, jaký máte hlas?
Asi u skladby Hypnotized, která vznikla společně s Purple Disco Machine. To bylo poprvé, kdy jsem psala už na hotovou hudbu. Bylo to pro mě jako vstup do úplně nového světa. Uvědomila jsem si, že mám jako zpěvačka i skladatelka velký rozsah a že nemusím zůstávat jen u toho, co jsem dělala do té doby. Otevřelo mi to oči, zjistila jsem, že můžu zpívat taneční věci, popové věci, prostě spoustu různých žánrů, které chci vyzkoušet, a zjistit, kam můj hlas zapadne.
Hypnotized mi fakt otevřelo oči, že chci hledat, a nejen zůstávat u toho, co už znám. Najednou to bylo: „Svět je můj a já chci zkusit všechno.“
Když už mluvíte o žánrech, je nějaký, který byste si chtěla vyzkoušet mimo dance a pop?
Asi punk. Jsem velká fanynka kapel jako Amyl and the Sniffers, kde jsou ženské punkové zpěvačky. Myslím, že jako ventil by to bylo skvělé a velká zábava.
Podle mého má taneční hudba vlastně dost podobnou energii jako punk. Ty žánry jsou si blíž, než se zdá.
Jo, přesně. Blondie byli vlastně taky takový crossover. Debbie Harry dělala punk, ale i pop, taneční věci a disko. A právě ona byla jednou z mých největších inspirací, když jsem vyrůstala. Vždycky jsem chtěla být jako Debbie.
Ale ať už zkouším cokoli, nikdy se nedokážu zbavit toho indie nádechu, který ve mně je. Projevuje se v textech i v melodiích, které jsou trochu mimo mainstreamový pop.
Ale zároveň jsem se hodně naučila. Už od dětství jsem znala taneční hudbu, protože ji hodně poslouchali moji rodiče. A díky dalším spolupracím jsem se naučila psát a tvořit i v tanečním světě. Byla to pro mě zábava, přicházet z indie prostředí a učit se nové věci.
Zmínila jste slovo mainstream. Vaše hudba se objevila v reklamě na Vodafone v Německu.
Ano, to bylo dokonce ještě před spoluprací s Purple Disco Machine. Byla to reklama na Vodafone s písní The Light. To jsem ještě působila v „indie band“ sestavě. Byla to docela komerční věc a vedla si dost dobře. Nemohla jsem uvěřit, kolik videí jsem dostávala od lidí, jak moje píseň hraje v televizi a v rádiu. To byl určitě první velký moment, kdy jsem si řekla: Bože můj, opravdu se to děje.
Na konci listopadu vás čeká koncert v Praze. Ale ještě než se k němu dostaneme, můžeme se do konce roku těšit na něco nového?
Jo, letos pracuju na EP. Všechny singly, které jsem vydala, k němu budou patřit. To pak zakončí letošní rok a zároveň nás to dovede k turné. No a taky pracuju na velkém projektu, který se spustí příští rok, bude to asi největší věc mé kariéry. Uvidíme, co z toho vzejde.
A když už mluvíme o tom pražském koncertu… Co mohou lidi čekat?
Hodně energie a hodně zábavy. Já a kapela si to užíváme naplno. Mám hodně blízký vztah s fanoušky, ráda jdu mezi ně, tančím s nimi, objímám je. Je to jako jedna velká party. Takže pokud někdo potřebujete objetí a tanec, naše show je ideální.
Takže vlastně odpovídáte i na moji poslední otázku, s jakým pocitem byste chtěla, aby fanoušci odcházeli z vašeho koncertu?
Je jich víc. Chci, aby se cítili silní, ale zároveň, že si jich někdo všiml. Nejkrásnější na koncertech je to propojení, že lidé rozumí jazyku mých písní a něco pro ně znamenají. Když je pak potkám a dívám se jim do očí, je to pro mě speciální. Takže doufám, že si odnesou pocit, že jsou součástí nové komunity.
Seznamte se
Sophie and the Giants je britský hudební projekt zpěvačky a skladatelky Sophie Scott, který spojuje pop a taneční elektroniku. Původně vznikl jako kapela v Sheffieldu v roce 2015, ale postupem času se proměnil v sólový projekt kolem Sophie, která je i hlavní autorkou písní. Do povědomí širšího publika se dostala spoluprací s německým producentem Purple Disco Machine – jejich singl Hypnotized z roku 2020 se stal hitem a otevřel jí dveře na velká pódia i do rádií.
V Praze zahraje 22. listopadu v Rock Café.