Dalo by se říct, že již podruhé letos pořadatelé Glastonbury vsadili na divadlo. Zatímco při úvodním novocirkusovém ceremoniálu nehrála hudba, na vystoupení prvního letošního headlinera bylo navíc všechno ostatní. Čestnou pozici totiž letos získali The 1975, tedy kapela, která svým chováním rozděluje posluchače na oddané fanoušky a zavilé hejtry.
Není to hudbou – jejich jemný pop s ozvukem osmdesátek je velmi chytře udělaný. Mají silné písničky, melodie i pro britské publikum tak důležité refrény. Frontman Matt Healy naživo opravdu skvěle zpívá – jenže se u toho chová jako karikatura rockové hvězdy z minulého století. Nebo jasněji řečeno jako rozmazlený spratek. A to zkrátka každý nedá – což bylo ostatně patrné i na hustotě zalidnění pod Pyramidou, kterou dokázal mnohem víc svým odpoledním setem zaplnit (a emocionálně rozvášnit) Lewis Capaldi.
I jejich headline set na Glastonbury trpěl tím, čím ostatní koncerty, které jsme měli možnost vidět v Čechách. Ne každý se dokáže naladit na jemné a ve své křehkosti promyšlené písničky The 1975, když se mezi nimi jejich zpěvák, který má na rozdávání hlas i charisma, věnuje ochotnickému divadlu. Většinu času hraje sjeťáka z telenovely, co buď potahuje z cigarety v autě zaparkovaném z boku scény. Nebo o sobě prohlašuje, že je „největší básník své generace“. Aby to pak shodil, jakože vtip. Hudba The 1975 proti tomu postrádá jakýkoliv tlak, snahu o gradaci a velké finále – prostě plyne mezi pseudorockovými manýry. A šťastný je každý, kdo se od nich dokáže odpoutat a užít si to. Ne že by večer na Pyramidě končil ostudou, té kapele to opravdu hraje, ale spíš… poněkud rozplizle.
Rozhodně se vyplatilo finále The 1975, které beztak chybělo, vypustit a vydat se hlouběji do ohromného areálu festivalu. Hodně rušno bylo na scéně Avalon, která stojí vedle starobyle zvící anglické dřevěné hospody. Tam se totiž ze zapomnění vyloupli The Fratellis – skotská banda, která se před lety zapsala zejména hitem Chelsea Dagger. Ten je z kategorie takových, které si jednou zazpíváte a pak jste týden v pytli.
Ač oficiálně tříčlenná a postpunková, dnes kapela vystupuje v silné sestavě s dechovou sekcí a doprovodnými vokalistkami. A do svého rokenrolu umně míchá soulové melodie a odkazy do historie vritské hudby. Jak se ukázalo, dokáže tím mohutný dav, který museli pořadatelé regolovat, strhnout bez jakéhokoliv zbytečného divadla. Tady tedy atmosféra hudbou nabitého dne po rozpačitostech s The 1975 konečně opravdu gradovala. Nejlépe se studeným pivem a placatkou whisky v ruce. A refrénem Chelsea Dagger hulákaným z plných plic.
Franz Ferdinand
Skotové si vůbec páteční den na Glastonbury ukradli pro sebe! Krom již zmíněného Lewise Capaldiho se činili také Franz Ferdinand, kteří patří ke kapelám, co tu začínali. Alex Kapranos, který se areálem poflakoval celý den až do nočních hodin, vzpomínal, že to pro kapelu byl vůbec první festival v životě. A jakkoliv na některých pozdějších nahrávkách působili už unaveni životem, na Other Stage v pátek hráli, jakoby to bylo znovu poprvé. Když s nimi hit Take Me Out přišel zazpívat „originální skotský Capaldi“, tedy herec Peter Capaldi, který ztvárnil postavu Dr. Who, rozhořel se festivalový dav nadšením, zabarvil dýmovnicemi a spojil sborovým zpěvem. Tady to mělo přesně tu jedinečnou atmosféru, za kterou se do Piltonu jezdí.
Busta Rhymes
A objev dne, během kterého zdejší lid nadchnuli třeba ještě Busta Rhymes, Supergrass a svůj vůbec poslední koncert odehráli místní legendy The Searchers – původní interpreti Mýdlového prince? Pro mne beze vší pochybnosti Jalen Ngonda. Americký soulový zpěvák z hlasem tak neuvěřitelným, že při každé jemné změně odstínu říčelo publikum na Park Stage nadšením. Jakoby v něm ožily všechny legendy soulové Ameriky – a nejen v hlase, ale i v hudbě, plné duše i srdce! Musím si o něm okamžitě zjistit něco víc.
Dnes se festival probouzí s Kaiser Chiefs a vrcholit bude koncertem Neila Younga. A mezitím se jistě stane řada dalších nepředvídaných momentů a skvělých koncertů. A konečně se dozvíme, kdo jsou tajuplní The Patchwork, o kterých už týdny spekulují fanoušci i britská média.