Benji volá ze studia ve svém rodném Newportu, tak se na úvod ptám na dospívání v tomto velšském městě. „Newport je skvělé místo. Je to smíšená komunita – hodně Irů, Afričanů, Arabů, Jamajčanů… A to mám rád, protože pak můžete mít to nejlepší odevšud,“ popisuje Benji. „A to je základ pro hudbu Skindred.“
S vaším zatím posledním albem Smile jste slavili slušný úspěch.
Ano, dosáhli jsme s ním některých cílů, které jsme si přáli už dlouho. Dobrá pozice v žebříčcích, pozvánky do televize, lepší sloty na festivalech, vyprodáváme dvoutisícové sály všude po světě… A jsem nakonec rád, že to přišlo až teď, a ne dřív, protože teď to mnohem víc ocením a taky si to víc zasloužím.
Proč myslíte, že se právě téhle desce daří?
Měli jsme víc času. Dřív jsme většinou měli na složení a nahrání nového alba tak18 měsíců, tímhle jsme kvůli covidu strávili tři roky. A práci na něm jsme si moc užili, to asi taky pomohlo.
Byla to v začátcích kapely vědomá volba kombinovat reggae a metal, nebo to prostě tak nějak vyplynulo přirozeně?
Nebylo to plánované. Vždycky jsem měl rád kapely jako The Clash, The Police, The Specials, které čerpaly z mnoha různých zdrojů. Queen jsou jedna z největších rockových kapel všech dob, ale v tom rocku je taky opera, jazz, folk nebo disko. Kapela prostě čerpá z toho, v čem se cítí příjemně. A my se cítíme příjemně všude, čerpáme i z country nebo punk rocku. Víte, jak se to říká, existují jen dva druhy hudby: dobrá a špatná. A to už musí posoudit každý sám, hudba mluví sama za sebe. Když se vám muzika Skindred líbí, tak super. A když ne, tak je to taky v pohodě.
Povězte mi o vašem připravovaném albu You Got This.
Šli jsme do studia s producentem jménem Jay Ruston. Já ho předtím neznal, ale kluci z kapely říkali, že je dobrej. A je. Když máte demo nahrávku, tak se na ni často upnete a chcete to nahrát všechno stejně. Jenže to je nesmysl, to byste taky rovnou mohli vydat to demo. Když už se dostanete do studia, je potřeba se na to podívat novýma očima a třeba tu písničku posunout jiným směrem. A v tomhle ohledu se nám s Jayem dělalo skvěle. Na desce bude deset písniček a všechny ty texty jsou ze srdce. Podobně jako některé filmy jsou podle skutečných událostí, tak tohle je album podle skutečných událostí.
Jakých třeba?
Když jsme dokončili album, ještě tam nebyl singl You Got This. Hledali jsme název pro desku a jednoho dne jsem byl ve fitku, na spinningovém tréninku. Všichni makali na rotopedech, a když někdo nestíhal, tak trenér křičel: „No tak, to zvládneš!“ („Come on, you got this!“). A ono to vážně fungovalo. Tak jsem si říkal, že to by byl super název alba. Protože pro mě hudba není jen tanec a zábava, taky vám chci něco sdělit, chci vám dát něco, co si z koncertu můžete odnést do života tam venku. Když jsem název You Got This navrhl ostatním, okamžitě souhlasili. To se moc často nestává.
Pak přišel manažer a říkal: „Neměla by tam teda být i písnička, co se jmenuje You Got This?“ Ne, neměla, album je už hotové! Ale nakonec jsme změnili názor a ještě se vrátili do studia a jsem rád, že jsme to udělali. Někdy je potřeba, aby vás někdo trochu popostrčil. Stejně jako v tom fitku.
Když jsem vás viděl hrát naživo, na první pohled mě zaujaly vaše koncertní kostýmy. Jak si je vybíráte?
Když jsem začínal s muzikou, nosil jsem na koncertech černé tričko a černé kalhoty. Jeden kamarád se přišel podívat a pak mi říkal, že bych měl nosit něco zajímavějšího, abych vyčníval. Nejdřív jsem to nechtěl slyšet, ale pak jsem si začal všímat, jak někteří lidi jen vejdou do místnosti a okamžitě na sebe strhnou pozornost tím, jak vypadají. Třeba Elvis. Nebo papež.
Začal jsem zvolna, zařadil jsem do outfitů třeba trochu kožešiny… a postupně mě to naprosto pohltilo. Teď na koncerty pořád hledám nové a extrémnější oblečení. Je to zábava a dodává to naší show na energii. Koukám na hodně filmů, starých i nových, a čerpám z nich inspiraci na kostýmy, ale vždycky si je pak přizpůsobím sobě.
Stalo se už tradicí, že fanoušci na vašich koncertech dělají takzvaný newportský vrtulník, kdy točí tričkem nad hlavou. Jak to vzniklo?
Dřív jsme na koncertech dělávali wall of death, kdy se fanoušci rozdělí na strany a pak naběhnou do sebe. Pak nám jednou na festivalu Download řekli, ať to neděláme, protože se při tom na jiném koncertu někdo vážně zranil. Byl jsem zklamaný, ale vzpomněl jsem si, že jsem kdysi dávno viděl na MTV nějakého rappera, jak vyhecoval lidi, aby si sundali trička a točili jimi nad hlavou. Tak jsem to zkusil, i když jsem nevěděl, jestli to bude fungovat, nebo to bude blbost. No, a zkusil jsem to na festivalu s 60 tisíci lidmi a zrodilo se něco epického. Pojmenoval jsem to newportský vrtulník, protože pocházím z Newportu a miluju ho, a od té doby to děláme na každém koncertu.
Jak jste se dostal ke spolupráci s Robertem Trujillem z Metalliky, se kterým jste udělali album pod názvem Mass Mental?
Robert byl fanoušek mojí kapely Dub Wars a oslovil mě. Tehdy hrál se Suicidal Tendencies, já ho neznal. Poslal mi pár demo nahrávek s dotazem, jestli společně neuděláme nějakou muziku. Mně se to líbilo, tak jsem na všechny ty dema přidal moje vokály. Potom jsem za ním letěl nahrávat do Los Angeles a z toho vzniklo naše album. A od té doby jsme přátelé, těším se, až ho v létě zase uvidím.
Plánujete spolu i něco nového?
Vždycky o tom mluvíme, oba máme nějaké nápady, ale zatím se to pořád nestalo. Snad jednoho dne…
Pracujete ještě na něčem mimo Skindred?
Už asi deset let mám rozdělané album filmové hudby. Je to projekt s několika mými přáteli, Richard Glover tam hraje na basu a Richard Jackson na kytaru. Říkáme tomu filmové blues, je to hudba inspirovaná různými filmy jako třeba Hodný, zlý a ošklivý nebo filmy Quentina Tarantina. Vlastně je to hotové, jen se mi to válí na harddisku, ale neměl jsem na to čas. Chce to najít to správné partnerství pro vydání. Ale třeba to jednou vydám na vlastním labelu, kdo ví.
To bych si moc rád poslechl.
Jednu písničku si můžete pustit, najděte si The Potion od Diamond Spider. Je k tomu i kreslené video.
V rozhovorech často vzpomínáte, jak jste se rozhodl věnovat hudbě, když jste viděl hrát kapelu vašeho staršího bratra. Tak by mě zajímalo, hraje váš bratr ještě pořád?
Ano, sice nenahrává, ale pořád dělá muziku, prostě pro radost. A stále je pro mě inspirací, co se týče zpěvu.
Dělali jste někdy hudbu spolu?
Mám doma obrovský šuplík plný kazet s nahrávkami našich starých společných vystoupení. Ale teď jsme už dlouho nic neudělali. Naposledy písničku I Love the Port s kapelou Bad Sam. Byl se mnou tehdy ve studiu, tak jsme tam nahráli vokály oba, byla to zábava.
Seznamte se
Zpěvák Benji Webbe se narodil karibským rodičům ve velšském Newportu. V dětství přišel o oba rodiče a vyrůstal se svým o osm let starším bratrem, který ho inspiroval k hudební kariéře. S kapelou Skindred se neohlíží na žánrové škatulky a kombinuje reggae, metal i punk, jejich živé koncerty se vyznačují zběsilou energií. Skindred dosud vydali osm studiových alb, přičemž to dosud nejnovější Smile (2023) je zároveň jejich nejúspěšnějším. Letos chystají vydání deváté desky You Got This a plánované turné je zavede i k nám na festival Mighty Sounds.
TIP
Mighty Sounds
Festival letos slaví 20 let a kromě Skindred na něm zahrají třeba Burning Spear, The Selecter, Pennywise či Asian Dub Foundation. Hudební přehlídka se koná 26.–28. 6. na letišti v Táboře.