Roy Ellis se narodil v Kingstonu, ale už v útlém mládí musel z Jamajky zmizet, aby neskončil ve vězení pro mladistvé delikventy. V Londýně se učil na trombón od Rico Rodrigueze a se svou první kapelou hrál od 60. let v doprovodném ansáblu pro všechny jamajské hvězdy své doby, jakými byli Owen Gray, Prince Buster, Laurel Aitken, Toots Hibbert nebo Millie Small.
Proslavil se ale až se svou kapelou Symarip a písní Skinhead Moonstomp, jíž dokázal prolomit bariéru, která byla nejen mezi černými a bílými muzikanty, ale také mezi černým a bílým publikem. „Změnil tak dějiny. Byl prvním černochem, která zpíval o skinheadech a pro skinheady. Protože to zkrátka byli kluci, se kterými chodil do tělocvičny a měli rádi stejnou hudbu. Nic podobného rasismu, jak si ho pamatujeme z České republiky 90. let, mezi nimi neexistovalo,“ popisuje Honza Vedral část historie, kterou zachytil v knize Roy Ellis: The Boss Skinhead.
Alba Skinhead Moonstomp se prodalo přes 7 milionů kusů a dalo základ pozdějšímu hnutí 2tone i punkové scéně. Členové Symarip o tom přitom neměli ani tušení - tou dobou se živili jako zábavavá kapela, která hrála taneční hudbu v jednom švýcarském hotelu. „Podobných historických záhad je knížka plná. Všichni, kdo ho viděli zpívat, se shodnou, že Roy Ellis je jedním z nejúžasnějších showmanů vůbec. Před slávou se mu ale skoro celý život dařilo utíkat a opravdu to neměl jednoduché,“ přibližuje Vedral.
Ellisovo slavné salto na první britském reggae festivalu ve Wembley.
Knihu původně napsal v angličtině a vydal už letos v únoru. Nyní v crowdfundingové sbírce shání prostředky na vydání české verze, která ponese název Roy Ellis: Šéf skinhead. Když se to podaří, půjde tedy 9. listopadu, kdy sem Mr. Symarip přijede koncertovat, o dvojitý křest. „Naschvál jsme zvolili intimní prostředí Malostranské Besedy s omezenou kapacitou, ale skvělou atmosférou. Nejen pro fanoušky reggae a ska chystáme výjimečný večer,“ podotýká Vedral.
V doprovodné kapele Roye Ellise se objeví muzikantí spojení s kapelami The Chancers a All Mad Here. Právě díky nim vlastně kniha také vznikla. Vedral se totiž s Ellisem nejprve setkal jako hudebník, saxofonista skupiny The Chancers, s nimiž mu dělali doprovodnou kapelu na několika evropských turné. „Jeli jsme z vyprodaného koncertu, seděli vzadu v dodávce a Roy mi vyprávěl jednu z mnoha historek o jeho životě i hudební kariéře. V tu chvíli mi došlo, že by se mělo víc lidí dozvědět, o tom, jak jeho hudba vznikla. I o tom, jakým způsobem tehdy museli žít muzikanti, jejichž písně se dodnes hrají po celém světě,” vzpomíná autor biografie, kterou nejstarší britský časopis o ska Do The Dog označil za „esenciální čtení“ pro každého, kdo se zajímá o jamajskou hudbu a britské subkultury.
O tom, že jde o stále živý odkaz, svědčí, že Ellisovu hudbu ze 60. let nedávno použil režisér Steve McQueen v ceněném seriálu Small Axe na HBO. Ale hlavně proslulé Symaripovy koncerty. Ne náhodou si právě jeho před rokem vybral slavný německý festival This Is Ska, aby v rámci jediného ročníku odehrál hned dva různé koncerty v pozici headlinera.
A jak sám Roy Ellis vzpomíná na svoje svůj první koncert? „Zažil jsem spoustu násilí a zlejch věcí. Jak na Jamajce, tak v Anglii. Hodně lidí, který tě vůbec neznaj, tě hned odsoudí. Myslej si, že jsi nýmand, jenom kvůli barvě tvojí kůže. Změnilo se to až na pódiu. Na pódiu, tam se doopravdy cítíš, jako bys byl někdo. Nikdo ti nenadává. Nikdo se ti neposmívá. A právě proto pro mě pódium znamená radost a hrdost,“ popisuje v knize první noc, kdy vzal do ruky mikrofon, a změnil se mu život.
Roy Ellis s kapelou The Chancers, Foto: Marek Musil