Aktuálně nahrává nové album a začíná novou kapitolu – po dekádě, kdy tvořila jako nezávislá umělkyně, podepsala smlouvu s vydavatelstvím a těší se z toho, že se může plně soustředit na hudbu. Tash Sultana prožívá těžké životní období a hudba jí pomáhá utéct do snesitelnějšího světa. I o něm jsme spolu před festivalovou zastávkou na Slovensku mluvily.
Pracujete na svém třetím albu. Jste už blízko cílové rovince?
Ani ne. Už ale vybírám první singly. Ty jsou hodně důležité, protože nastavují tón a příběh pro další kapitolu. Nevydala jsem album od roku 2021, jen dvě EP, všechno úplně nezávisle. Byla jsem ale hodně nespokojená s tím, jak se moje kariéra posledních pět let vyvíjela. Cítila jsem, že potřebuju změnu. Tohle album je proto první s novým manažerským týmem a pod smlouvou s vydavatelstvím.
Celou kariéru jsem byla nezávislá, ale nedávno jsem podepsala smlouvu s labelem. A díky tomu, že jsem to všechno až doteď zvládla sama, jsem si mohla vyjednat podmínky úplně ve svůj prospěch. Zatím jsem to nikomu vlastně neříkala, jste první, komu to veřejně prozrazuji. A mám pocit, že to nejlepší z mojí kariéry teprve přijde.
Bylo být nezávislá příliš náročné?
Prostě jsem potřebovala změnu. Cítila jsem, že je to správné. Jsem v hudebním průmyslu už dlouho. Vím, co chci a kam směřuju. Nechci jen opakovat to samé. Ten „vzorec“ je teď jiný, moje životní i kariérní priority jsou jiné. Takže to byl logický další krok.
A vlastně ano, být nezávislá umělkyně je strašně těžké. Děláte úplně všechno. A to vás připravuje o čas na jiné věci. Uvědomila jsem si, že jsem se nevěnovala hudbě tak, jak bych chtěla, protože jsem řešila všechno ostatní. V téhle fázi kariéry chci být na 150 % soustředěná jen na to být umělkyní.
Dala vám spolupráce s vydavatelstvím i větší možnosti při nahrávání?
V tom nedošlo zatím k zásadní změně. Mám vlastní studio a nahrávám tam. Na té desce pracuju už roky. A když chci s někým spolupracovat, nečekám, až to někdo zařídí – napíšu mu přímo. Na nikoho se nespoléhám. Pořád všechno beru do vlastních rukou.
Zmínila jste, že na albu pracujete roky. Dokážete pojmenovat momenty, které ho definují?
Ještě není hotové, pořád vzniká, takže na to je brzy. Ale jeho hlavním tématem je smutek, trauma, ztráta – a hledání cesty skrz to všechno ven.
Poslední rok až dva byly nejtěžší v mém životě. Stalo se mi víc věcí než některým lidem za deset let. Ztratila jsem spoustu přátel i členů rodiny, moje žena onemocněla rakovinou, finančně jsem spadla na dno, odešla jsem od starého managementu… A mohla bych pokračovat. Bylo toho opravdu strašně moc. A já to všechno přenesla do studia. To bylo jediné stabilní místo, které jsem měla. Tam jsem odfiltrovala všechen hluk a psala hudbu.
Nikdy jsem nenapsala desku, která by pro mě znamenala tolik. Je velmi emocionální, vypráví příběh. A je úplně anti-digitální, žádná AI. Všechno je skutečné – reálné nahrávky, reálné výkony, živý zvuk. Přesný opak toho, co dnes slyšíte v rádiu.
Mrzí mě, že máte za sebou tak těžké období…
Srdce to nezvládá. Nevíte, jak se s tím vyrovnat, jak pokračovat. Musíte přijmout, že jste úplně rozbitá, že nefungujete. Některé dny nechcete jíst, jen spíte, chcete se odpojit od světa. Ale jste pořád naživu. Chcete to vzdát, ale nemůžete. Musíte jít dál. Já jsem předtím tři roky nebrečela. Vůbec. A teď brečím pořád. Změnilo to mou empatii i vnímání ostatních.
Cítím všechno mnohem intenzivněji. Když někdo jiný prožívá ztrátu, klidně brečím i kvůli cizím lidem. A o tom je celé to album.
Všichni si tím projdeme – ztrátou, smutkem, traumatem. A musíme se naučit s tím žít. Možná to ani nepřijmeme, možná to jen tolerujeme. Ale život se změnil. A tohle album o tom je.
Nechci se v tom dál vrtat, je to osobní. Jen doufám, že vás čekají lepší časy.
Vím, že čekají. Já jsem vlastně v pohodě. Daří se mi dobře. Prostě se věci v životě dějí a nemůžete si vybrat kdy a jak. Můžete jen pracovat s tím, co přijde. My si vybíráme, jak dlouho budeme trpět. Myslíme si, že utrpení přichází zvenčí, ale ve skutečnosti máme kontrolu nad tím, jak moc a jak dlouho budeme trpět.
Jsou období, kdy jste v tom úplně uvězněná. Ale pak si uvědomíte, že to můžete změnit. Je to nastavení mysli. Špatné časy končí stejně jako ty dobré. Život je neustálá proměna. Neznamená to, že je to snadné. Ani že se nám to musí líbit.
K něčemu veselejšímu – byla jste nedávno jako host na ceremoniálu Grammy a vypadalo to, že jste si to užila, i když jste nebyla nominována.
Já totiž vlastně ani nevím, jak jsem se ocitla tam, kde jsem seděla. Byla jsem tam s Teddym Swimsem. Je to můj dobrý kamarád, známe se dlouho. Poslední roky má neuvěřitelnou kariéru. Strašně maká, je jeden z nejpracovitějších muzikantů, co znám. A je moc milý.
Šli jsme tam spolu a na poslední chvíli nás přesadili úplně dopředu. Seděla jsem a kolem mě Justin Bieber, Miley Cyrus, Bad Bunny, Tyler The Creator, Billie Eilish…
Všichni na jednom místě. Během reklamních pauz se můžete zvednout a povídat si.
Nečekala jsem popravdě, že mě někdo bude znát – ne konkrétně tihle lidé, které jsem jmenovala, ale obecně. A najednou za vámi chodí lidé, které obdivujete, a říkají: „Ahoj Tash, máme rádi tvoji hudbu.“ A já jen: „Wow!“
Kromě jiných jste potkala i Yungbluda, který má se slovenským festivalem Grape, kam letos míříte, zkušenost.
My se známe deset let. V branži je od puberty.
Stejně jako vy.
Přesně tak. Lidi si myslí, že úspěch přijde přes noc, ale trvá to roky. A i když se tam dostanete, musíte makat ještě víc, abyste si tu pozici udržela. Jak už jsme se bavily – je to vyčerpávající.
Když vám bylo třináct a hrála jste na ulici v Melbourne, byla jste ambiciózní, nebo jste si to prostě jen užívala?
Já jsem přesně věděla, co chci. Vždycky jsem to věděla. A měla jsem velkou podporu – od táty i mámy, pak i od své ženy. Táta tomu ale věřil úplně stejně jako já. Vozil mě všude, podporoval mě od malička. Chodila jsem do školy, pak se převlékla, vzala kytaru a šla hrát koncert. Dělala jsem to skoro každý den. Někdy jsem do školy ani nepřišla, protože jsem hrála dlouho do noci.
Někteří učitelé to chápali. Věděli, že chci být muzikantka. Jiní ne – říkali, že potřebuju plán B, vzdělání… Já jsem si ale myslela, že škola je ztráta času, protože mě brzdí v tom, stát se profesionální hudebnicí. Měla jsem jasnou představu a pak jsem to prostě udělala.
Pamatujete si, co vás k tomu hnalo?
Prostě jsem se tak narodila. Když něco dělám, dělám to naplno. Snažila jsem se být nejlepší kytaristka, nejlepší buskerka, nejlepší muzikantka. Ta konzistence mi postupně přinesla publikum, které rostlo a rostlo.
Nedávno jste na Instagramu mluvila o tom, jak absurdně by znělo, kdyby někdo řekl Bobu Marleymu nebo Hendrixovi, že musí být aktivní na sociálních sítích. Vás tahle část práce baví?
Nebudu nikdy dělat obsah, který mi přijde trapný, jen proto, že je to trend. Nikdy mě neuvidíte tancovat trapné TikTok tanečky na ulici. To nejsem já. Kdybych nemusela být na sociálních sítích, nejsem tam. Ale dnes to prostě k práci patří. Musíte budovat publikum a být aktivní. Jenže už nad dosahem nemáme kontrolu. Jaký má smysl mít sledující, když vaše příspěvky ani nevidí?
Algoritmy ukazují obsah hlavně lidem, kteří vás nesledují, a vaši fanoušci ho nevidí. Ovlivňuje to prodeje lístků, streamy, merch – úplně všechno. A to je na tom to, co nesnáším. Hlavně u Instagramu a TikToku. Moje nejsilnější platforma byla vždy YouTube a ten funguje trochu jinak – tam máte větší kontrolu.
Nyní má úspěch vaše píseň Ride, která je součástí soundtracku seriálu inspirovaného životem Jane Goodal. Napsala jste ji ale původně pro jiný film…
Ano, v roce 2020. Dostala jsem nabídku napsat song pro film od Disney. Napsala jsem ho, ale nevybrali ho. Takže ležel roky na disku. Pak mě oslovili kvůli seriálu Jane na Apple TV a já si říkala – vždyť já už to vlastně mám hotové. Pustila jsem jim to a oni řekli: „To je perfektní.“ Donutilo mě to přemýšlet, že mám spoustu nevydaných věcí, které bych měla vydat.
Například písničku Pretty Lady, jeden z mých největších hitů, jsem původně ani nechtěla vydat. Nevěděla jsem, kam patří. Takže na nové desce budou i staré věci. Mám na SoundCloudu schované písně staré 12 nebo i 14 let. Lidi je pořád chtějí na koncertech – třeba Brain Flower nebo Higher… Tak jsem se rozhodla, že je dám na nové album.
Seznamte se
Australská multiinstrumentalistka, zpěvačka a producentka Tash Sultana začínala jako buskerka v Melbourne. Její kariéra je postavená na loopování, one-person show formátu a výrazném mixu psychedelie, soulu, funku, reggae i indie rocku. Průlom přišel se skladbami Jungle a Notion, které se staly virální. Po EP Notion a Flow State vydala dvě studiová alba: Flow State (2018) a Terra Firma (2021); později přibylo ještě EP SUGAR (2023).
Festival Grape se letos koná 14. a 15. srpna 2026 na Letišti Trenčín; k největším dosud oznámeným jménům kromě Tash Sultana patří Jorja Smith, Parcels, Yung Lean & Bladee, Artbat nebo Brutalismus 3000.