Sofian mi vypráví, jaká byla show na brněnské Flédě. Je vidět, že je unavený, ale i tak mu svítí jiskřičky v očích, když vypráví o hudbě a o tom, kolik práce na novém albu nechal. Ale i o tom, jak kdysi hrál na housle, co všechno plánuje. A jak hned po rozhovoru pojede do O2 areny, protože tam bude zpívat jako host Ewy Farne. I o tom, kolik podprsenek a kalhotek mu v Brně přistálo pod nohama…
Sedm podprsenek a dvoje kalhotky? Aspoň takové podprsenky jako hodila ta holka po Drakeovi?
To ne, takový ne – ale zase na nich byly napsaný jména holek a telefonní čísla. A na jedné podprsence jsem měl třeba i dvě holky a dvě čísla. Je to krásný, roztomilý, ale neměl jsem ještě čas jim napsat, tak třeba příště…
V nové písni OMG zpíváš „vybral jsem si tenhle lajf“ – tak jaký je to lajf?
Ten nejlepší! Velkej lajf, velká věc, kterou jsem si vždycky přál, vysnil jsem si to. Koncerty, lidi, se kterými to dělám, ta láska vůči lidem v týmu a taky vůči fans. Šílený party, prostě rockstar lajf. Samozřejmě jde i o to nějak to naředit, nějakým seberozvíjením třeba…
Dokázal sis tohle představit, když jsi před sedmi lety jel s Benem Cristovaem do Abbey Road, kde jsi vlastně začínal?
Já jsem to věděl! Já jsem to moc chtěl už asi od dvanácti let, to byly doby, kdy jsem ještě nevěděl, co pořádně se životem, hudbě jsem se tolik nevěnoval, jenom jsem hrál na housle. Fidlal jsem si svoje věci a pak jsem si řekl, že tohle chci dělat. Přál jsem si k Vánocům kytaru, poslouchal Justina Biebera, Harryho Stylese a takové věci a říkal jsem si, že chci být jako oni. Věděl jsem to – už od těch dvanácti let jsem věděl, že to dokážu, že budu mít takové koncerty a budu vydávat desky. Přijde mi, jako kdybych na to byl připravený…
Umíš na housle? Jako Paganini?
Paganiniho jsem měl vždycky rád, to byl mistr. Já byl dobrej houslista, hrál jsem v nejlepším souboru tady u nás. Byl jsem ale spíš takovej punk rocker. Vždycky když jsme hráli tradiční lidové písně, házel jsem si u toho hlavou, až mi zakázali, abych se u toho tolik hýbal…
Pojďme k nové desce, máš tam housličky? Respektive použil jsi někdy housle do nějaké své písně?
Ne, ne, já si to šetřím. Říkám si, že je vytáhnu až v momentu, kdy přijde ten správný track nebo album, pak klidně vezmu housle i na koncert a zahraju naživo. Ale musí to přijít, až to bude opravdu obří a překvapím všechny mnohem víc. Až bude nějaký velký koncert, kde budou tisíce lidí, a to bude wow moment…
Teď ti vyšla nová deska Project I 23. Jaká máš očekávání?
Vůbec žádná, samozřejmě bych byl rád, aby to jelo, ale hlavně chci, aby to chytlo lidi, aby se bavili od začátku do konce, ať to poslouchají s láskou, ať jsou v tom ponoření. Ano, mám cíle v hlavě. Třeba aby se to na Spotify dostalo do různých žebříčků, ale nesnažím se na to upnout. V minulosti, když jsem se na něco upnul, jako aby u nějakého tracku bylo za tolik dní tolik a tolik zhlédnutí, byl jsem potom smutnej, a tak se snažím se v očekáváních krotit. Jsem hlavně ohromně rád, že to vyšlo, povedl se parádní booklet, skvělý fotky a vše kolem toho, jsem rád, že to dopadlo, jak to dopadlo. Jak se to krásně spojilo. A teď se uvidí, co se stane. S každým trackem jsem na 150 % spokojen, s každou fotkou, se vším…
A to se dřív nedělo?
Když mám mluvit o debutové desce 19, tak tam jsem ani pořádně nevěděl, co dělat. Radilo mi hodně lidí a já se jim snažil hodně naslouchat. Je to pochopitelné, v tom věku jsem se ještě hledal, většinu písniček jsem si napsal sám, ale pořád mi pomáhalo okolí. Nová deska, to jsem vlastně víceméně já sám. Dal jsem si tam i různá intra a přechody mezi písněmi. Jsem spokojený se svým týmem – zrovna teď po koncertě v Brně jsme se bavili a říkali si, jak se máme rádi, líbali jsme se… Myslím, že to je to nejdůležitější, že jsem zůstal s tím samým týmem, s lidmi, kteří mi věřili v době, kdy to bylo úplné hovno – na koncert přišlo čtyřicet lidí a většina byli jen kamarádi. Zakládám si na tom týmu, na té rodině!
V singlu OMG máš na konci hlas maminky? Jak ti říká, že ti věří, že to dokážeš…
To je právě jedna z drobností, co jsem si vymyslel. A jsem rád, že se mi ji podařilo na desku dostat. Bavili jsme se s mámou a já zapnul diktafon na telefonu a máma říká ty krásný věci… a jsou to tak krásný věci. V písničce jsem použil jen pět vteřin, ale na desku jsem z toho udělal takovou mezihru před písničkou, kde zpívám o ní. S maminkou máme nádherný vztah a říkáme si vždycky všechno upřímně. Říkáme si, že se máme rádi, ale tohleto je jedna z nejhezčích věcí, co mi kdy řekla, a tak jsem rád, že to mám zaznamenané a mohl jsem ji dát na album.
Jak dlouho jsi na té desce pracoval?
Od toho momentu, kdy jsme si řekli, že do toho jdeme, ten proces trval asi čtyři měsíce. Ale na tom albu jsou i mnohem starší písničky. Jednu jsem udělal se svým kytaristou Davidem Kandlerem, opravdu výbornej kytarista i producent, rozdělali jsme ji už někdy před čtyřmi lety. Tehdy nám na koncerty chodilo sto lidí a byli jsme u něj doma u jeho rodičů, on hrál na kytaru a já do toho nahazoval verše. Celé ty roky jsme si říkali, jak tu skladbu musíme dokončit, vždycky jsme se na to vykašlali a asi to tak mělo být, že vyšla až teď. Jsem moc rád, že na albu mám píseň z dob, kdy jsem všechno ještě vnímal jinak, a přitom to zní tak, jak bych ji udělal i dnes.
Jak jsi tedy vnímal hudbu tehdy?
Dřív jsem prostě nevěděl. Nevěděl jsem, co tvořit a jak tvořit. Hudbu jsem vnímal jinak – chtěl jsem dělat víc rap. Dneska už jsem víc uvolněný, nechávám to přirozeně plynout. Na desce to i mám v jednom tracku, lidi kolem mi říkali: Přestaň dělat pop, začni dělat rap… protože rap u nás brutálním způsobem jede a pop tu tolik není. Navíc i rap hodně poslouchám.
Co z hip hopu posloucháš, kdo je tvůj nejoblíbenější rapper?
J. Cole. Amerika prostě, klasika jako Mobb Deep, hodně mě baví starej rap, doby, kdy to bylo drsný – Notorious BIG, ti to žili, Tupac, střílečky. Dneska se to sice děje pořád, ale tehdy jsi měl opravdový války gangů, opravdu se mezi sebou zabíjeli… Já miluju hudbu. Miluju rokenrol, od dědy jsem nasával staré Led Zeppelin, do toho ale poslouchám i drum’n‘bass i techno. Není vyloženě styl nebo žánr, který by mě sral, jak říkám, miluju hudbu. Když by sis vzal můj Spotify playlist, tak je to skákání z nálady do nálady.
Jaká je tvoje oblíbená písnička na nové desce?
To nedokážu říct, pořád se mi to mění, miluju track s Ewou Farnou a Benem Cristovaem – miluju, že se povedlo dostat takové obrovské umělce ke mně na album a ke mně na track. Zároveň to celé bylo úplně přirozené, protože je oba znám dobře, a doufám, že je to bavilo taky. Je to brutální. Mám track s Hasanem z Milion+, taky krásná písnička, pak písničky s tím Davem, o kterých už jsem mluvil. S Miraiem mám taky hostovačku – to jsme udělali takovej zhuleneckej track! Ani jsme snad nebyli zfajčený. Leželi jsme a Mirai vzal kytaru a hrál a začali jsme psát text a já tam zpívám, že jsem high a zhulenej a že místo holky si chci objednat jídlo a čumět na televizi – nikdy bych nečekal, že něco takového vznikne, a miluju to.
To jsou všechno velká jména. Máš někoho, koho bys chtěl jako hosta do budoucna?
Harryho Stylese!
Proč se držet při zemi, že jo!
Přesně, chtěl bych se spoustou hudebníků udělat společnou píseň. Baví mě Million+ a myslím, že třeba s Niktendem by to mohlo být super. Nechávám vše otevřené, uvidíme, kam mě život zavede…
Nejdřív asi na koncertní pódia…
Na turné jsme vyrazili, ještě než deska vyšla, na Flédě jsme hráli první zastávku a už jsme dali i písničky z desky, které fanoušci ještě neměli šanci slyšet. Je na hovno, že když hraješ nevydané písně, lidi nemůžou zpívat s tebou a skákat. Ale odezva byla skvělá, hned se chytali a brutálně řvali, bylo to neuvěřitelné, skvělé. Hlavní křty budou v Praze v Roxy – máme dva vyprodané koncerty 22. listopadu a 27. listopadu – bude tam vedro jak kokot, narvaná Roxy lidma a já mám hodinu a půl show, při které tam nechám úplně všechno! V Brně se mi stalo, že jsem jel tak strašně moc, že jsem si trochu nablil do pusy – ano, je to hnusný, ale je to důkaz toho, že na koncertech nechávám úplně všechno a jdu až za hranu. Pak jsem snad na čtyřicet minut odpadl a ležel v backstagi a načerpával zpátky sílu. Někdy mi přijde, že dostanu infarkt – nechávám na pódiu úplně vše. Je to šílené, ale krásné, miluju to!
Seznamte se
Sofian Medjmedj je mladý český popový zpěvák s přesahem do rapu i R&B. Svou hudební kariéru odstartoval ve studiích Abbey Road v Londýně, kde natočil singl TV Shows s Benem Cristovaem. V říjnu 2018 vydal samostatný debut, singl Čekám na zázrak. Nová, v pořadí třetí deska Projekt I 23 vyšla 19. října 2023.