Bude to jejich společná premiéra. Pro Lenku Dusilovou půjde o vůbec první příležitost, kdy svou hudbu a hlas propojí s vysněným zvukem varhan. Katta, která s obrovskou energií tento božský nástroj představuje v trochu jiném světle, než je obvyklé, si pro tohle hudební dobrodružství našla dokonalou parťačku. Když vidím jejich nadšení a přemýšlím nad jejich dosavadní tvorbou, jsem si jistá, že to nemůže dopadnout všedně. Jak už je u dramaturgie festivalu Prague Sounds zvykem.
Lenko, jak se vám U Salvátora zpívá a tvoří?
Lenka Dusilová: Vnímám, že zdejší varhany jsou Katty primární nástroj a úplně dokonale je zná. Po našem setkání a společném zahoření mě tam vzala. Ukázala mi celý stroj, píšťaly a jak na to hraje – od nafukování měchů, jednoduchých ambientů až po mocnou dynamiku. Měly jsme možnost společně jamovat a logicky vyplynulo, protože varhany budou v našem projektu zásadní, že zkoušíme a tvoříme tam. Skrze tyhle varhany ona mluví, jsou spolu se zpěvem její hudební jazyk. Pro mě je to úplně nová věc. Jedna moje hudební existence je solitérská, hodně hledací, mám ráda svobodnou formu, a často proto přemýšlím nad různými fúzemi a s kým bych mohla spolupracovat. Ke snu o varhanech mě přivedla švédská písničkářka Anna von Hausswolff, teď se mi zhmotňuje skrze Kattu, která mi před rokem přišla do cesty.
Kostel U Salvátora je, Katto, váš domovský. Můžete o tom propojení říct víc?
Katta: Začalo to v době, kdy jsem žila mimo Českou republiku, když U Salvátora postavili fantastické varhany. Jeden ze členů místního evangelického sboru, který se zasadil o jejich stavbu a rekonstrukci a věděl, že jsem hru na varhany studovala v Holandsku a Belgii, mě pozval, ať se na ně přijdu podívat a vyjádřím se k jejich kvalitě. Když jsem se přesunula do Prahy, do toho úžasného inspirativního nástroje jsem se zamilovala a začala tam chodit trénovat. Přirozeně jsem se pak stala členkou sboru a nakonec i jedním z titulárních varhaníků.
Vy tam ale nehrajete jen liturgické skladby…
Katta: Ne. Sice pořád hraji klasiku a dostávám koncertní nabídky z klasických festivalů, ale i tam už nejčastěji hraji svoji vlastní tvorbu. Ve chvíli, kdy jsem začala hrát své vlastní skladby, jsem začala toužit představovat varhany lidem i jinak než tradičně. Rozhodla jsem se, že začnu právě ve svém kostele. O varhanách ráda říkám, že jsou nejstarší synťák na světě, protože mají neuvěřitelné množství různých cool zvuků, o kterých většina lidí nemá ani tušení, protože se využívají převážně jen klasicky. Přála jsem si tedy přilákat úplně nové publikum a dokázat, že je to sexy nástroj 21. století. Hledala jsem festivalové partnery, kteří mi pomůžou dostat je do jiného než liturgického kontextu. Už čtyři roky proto U Salvátora každý rok dělám něco zvláštního, co se vymyká tradičnímu konceptu varhanního koncertu. Spojila jsem se už například se světelným Signal Festivalem, s experimentálním festivalem Spectaculare, kdy jsme v kostele U Salvátora pokřtili mé album, s Lunchmeat festivalem, v rámci kterého proběhla premiéra společného projektu „Salvátora“ s americkým hudebníkem Carmenem Rizzem, kdy jsme propojili varhany s elektronikou společně s audiovizuální projekcí. Uspořádali jsme taky akci Sonic Meditation, kdy lidé vnímali hudbu vleže na zemi. Teď přichází pátý ročník, Prague Sounds a vrchol s Lenkou.
Pro tento koncert přetváříte vaše již existující skladby. Vznikají i nové?
Lenka Dusilová: Podívaly jsme se nejprve do svých repertoárů, jsou pro nás startovní čárou. Každá nějakou svou píseň zahrajeme, ale především vzniknou nové. Scházíme se již od března, ladíme své hudební jazyky, zkoušíme různé zvuky a souzvuky, hodně si pouštíme a hrajeme různé věci a teď už nahazujeme témata a začíná to vznikat. Je to proces.
Katta: Materiálu je hodně. Nejdřív jsme se potřebovaly jím prohrabat a z toho vzniká další společná cesta.
Budete hrát jen vy dvě? Bez dalších muzikantů?
Lenka Dusilová: Vypadá to, že na 99 % ano. Nechávám si ale pořád jedno procento pro změnu. Vnímám, že teď si ještě nemáme dávat vůbec žádné hranice, na jaké nástroje tam třeba budeme nakonec hrát. Koketujeme například s tím, jestli tam budou opravdu jenom varhany, které U Salvátora jsou, či budeme ještě pracovat třeba s elektronikou. Katta pracuje ještě s novým nástrojem, organetem, který má vytvořený na míru.
Řekněte mi něco o něm, prosím.
Katta: Kromě toho, že hraju na klasické píšťalové varhany, mám mobilní elektronický nástroj, kde jsou nasamplované varhany z katedrál po celém světě. Jsou v nich zvuky vzácných historických nástrojů. A pak mám ještě svoje organeto. Vyrobil ho pro mě slavný katalánský stavitel, který postavil varhany i do Sagrada Familia. Byla jsem u něj na rezidenci v Barceloně. Ten nástroj se používal ve středověku, ale je skvělé ho kombinovat právě třeba s elektronikou. Jsme tomu otevřené, i když salvátorské varhany se svým neuvěřitelným zvukem budou mít jistě ústřední roli.
Ředitel Prague Sounds Marek Vrabec vás, Lenko, na tiskové konferenci představil v duchu projektu Eternal Seekers jako věčnou hledačku. Co pro vás dnes ten výraz znamená?
Lenka Dusilová: Druh hudebníka, který má v sobě neklid, nechce být uzavřený v nějaké formě. Je to povaha, která nechce sloužit poptávce, ale hledá zvuky a věci, které slyší. Propojuje je v širších souvislostech a svých tématech. Důležitá je i interakce. Člověk si postupně nachází svůj jazyk a tím, jak se setkává se zajímavými hudebníky a osobnostmi, kteří mají zase jiné vlastnosti a tvůrčí přístupy, mohou se vzájemně tvůrčím způsobem ovlivnit, naučit se od sebe nové věci... Další lidé přinášejí možnosti, které by vás nikdy třeba ani nenapadly. V tom cítím vášeň. Tohle je pro mě motor – dobrodružství, prožitek a nová překvapení.
Tohle vás spojuje?
Lenka Dusilová: Ano, tohle nás právě hodně spojuje. Neříkám, že jsem nějaký extra hledač nebo experimentátor, na druhou stranu mám ráda i protipól takového světa – písničky a být leader. Ale tohle je pro mě hodně důležité a Katta je v tomhle ohledu taky srdcař a zkoumatel. Zkoumá zvuky, své hlubiny a souvislosti témat, které zpracovává nonverbálně nebo o nich zpívá a hraje.
Katto, mluvila jste o své touze představovat varhany v jiném než tradičním světle a více lidem. Jste v tom ojedinělá, nebo znáte víc hudebníků, kteří k tomu úžasnému nástroji přistupují podobně?
Katta: Z okruhu lidí, kteří mají klasický background, nikoho podobného neznám. Lidi, kteří experimentují na varhany, existují, teď je to dokonce docela módní, ale vychází spíš třeba ze sféry experimentální elektroniky. Sednou si rádi i za opravdové varhany, ale často neumí ovládat pedálovou klávesnici s rozsahem dvě a půl oktávy, na kterou se hraje nohama a vytváří se tak regulérně další hlas, ať už melodie, nebo basy. Díky klasické hudbě jsem se naučila nástroj ovládat, je to moje řemeslo. Perfektně ho ovládají lidé z okruhu klasické hudby, ale ti většinou experimentátory nejsou. Je to konzervativní a taky často maskulinní komunita. Být v ní výraznou ženou, která ovládá klasiku a ještě experimentuje, je pro ně přes hranu. Navíc hraju bosa a rejstříky tahám nohama.
Jak na to koukají kolegové?
Katta: Občas na mě od de facto kolegů mířily hejty a nepříjemné komentáře, snášet je bylo docela peklo. Ale já si nemůžu pomoct. To nás možná s Lenkou spojuje. Když cítím napětí, jdu do toho ještě víc. Není to naschvál, je to vášeň a chuť jít si svojí cestou. Přitom nevím, kde se to ve mně bere, založením jsem byla v dětství těžký introvert. Občas si říkám, že to je nějaký omyl. Říkám si ale, že v 21. století musí být svoboda se vyjádřit, ať už žijete v jakémkoli světě. Hudba nás má spojovat, ne rozdělovat. Je naopak krásné, když má každý jiný přístup.
Lenka Dusilová: Když vidíte, jakým způsobem Katta hraje, jak mluví o varhanech a dokonale je zná, zjistíte, že odhaluje svým přístupem širší možnosti a vlastnosti toho nástroje a toho, co se s ním dá dělat. Nikdy jsem na nikoho takového ve světě nenarazila. Přitom dneska je silná a svobodná doba, kdy žánrové a zvukové hranice padají. Je úžasné, že se naše dva zvukové vesmíry můžou potkat a můžeme spolu tvořit. Navíc s nástrojem, který je… božský.
Vznikne i nahrávka?
Lenka Dusilová: Může být. Kdo ví. Uvidíme.
Katta: Bylo by to krásné. Už jsme mluvily o tom, že bychom rády pokračovaly, nechceme skončit jen u jednoho koncertu stvořeného čistě pro Prague Sounds. Není to PR spojení pro festival.
Lenka Dusilová: Vzniká to z čiré vášně a vzájemného obdivu.
Katta: To je krásné slyšet, mám to stejně. Lenka je pro mě ryzí muzikant, který jde do všeho srdcem, to je pro mě podstata hudby, které se chci přibližovat.
Lenka Dusilová: Jsme magoři, co?
Prague Sounds 2026
Třicátý ročník festivalu Prague Sounds nabídne mezi 2. a 22. listopadem jedenáct koncertů, na festival přijede mimo jiné Anoushka Shankar, Max Cooper, Samara Joy či Hiromi. Speciální projekt s varhanicí Kattou představí Lenka Dusilová a kurátorem jednoho z večerů je Ondřej Pivec. Festival zahájí koncert newyorského smyčcového kvarteta Brooklyn Rider s výběrem smyčcových kvartetů Philipa Glasse. Bude to první koncert, který se v rámci Prague Sounds uskuteční v prostoru Signal Space, což spolu s vizuálem studia Lunchmeat slibuje velkou podívanou. Ročník 2026 vyvrcholí rezidencí v Rudolfinu, kde je akce Prague Sounds jako doma, ale čtyři navíc naprosto rozdílné koncerty za sebou se tam ještě nekonaly.
Brooklyn Rider: Glass – Signal Space, 2/11/2026
Choice: Ondřej Pivec, Shabaka – La Fabrika, 5/11/2026
Hiromi – Lucerna, Velký sál, 10/11/2026
Lenka Dusilová & Katta – kostel U Salvátora, 11/11/2026
Anna Meredith – La Fabrika, 12/11/2026
Kojey Radical – Lucerna Music Bar, 16/11/2026
Paul Hillier & Theatre of Voices – Divadlo X10, 18/11/2026
Steve Reich: 90 – Rudolfinum, 19/11/2026
Samara Joy – Rudolfinum, 20/11/2026
Max Cooper – Rudolfinum, 21/11/2026
Anoushka Shankar – Rudolfinum, 22/11/2026