Jakubovu tvorbu dobře znám, ať již se jedná o jeho někdejší skupinu Obří broskev, o mnohohlavý ansámbl Zvíře jménem Podzim, nebo o jeho projekt maskovaného kuchaře Kittchen, a za dobu, co ho sleduji a co se s ním setkávám na koncertech, jsme se stali přáteli.
Možná i právě proto jsem jel na poslechovku jeho sólového alba v Sono Doupě Records s jistými obavami. Neměl jsem strach z toho, že album bude špatné, ale bál jsem se, že budu zklamán, že to bude třeba zase „jen“ Kittchen, byť trochu jinak. Mohu prozradit, že tomu tak není. Přestože v hudbě jsou chvílemi slyšet odkazy na Jakubovy dřívější projekty, není to Obří broskev, není to Zvíře jménem podzim a není to ani Kittchen. Je to Jakub König sám za sebe. A už první, v podstatě taneční položka alba nazvaná Mejdan, na níž pěvecky hostuje Nivva, je toho důkazem.
Album Hvězdy obsahuje osm songů, ve kterých se Jakub obklopil výbornými muzikanty. Základ tvoří Petr Ostrouchov, jenž se ujal kytar a dalších rozličných nástrojů, bubeník Roman Vícha, baskytarista Jakub Vejnar a Aid Kid se svými synťáky a dalšími elektronickými udělátky. Tuto čtveřici v některých písničkách doplňují další hudebníci a nástroje od trombónu až po indické harmonium. Vedle již zmíněné Nivvy na albu hostuje svým hlasem i Marie Puttnerová.
Jednotlivé skladby na albu jsou zvukově barevné samy o sobě, ale hudebně pestrá a žánrově rozkročená je celá nahrávka. Jediný poslech ve studiu mi zatím neumožnil se do hudby úplně položit, prozkoumat ji a objevit všechny detaily a různá hudební překvapení, o něž určitě nebude nouze. I po prvním poslechu však mohu říct, že jeho společným jmenovatelem je především emoční náboj v textech, v nichž Jakub nechává posluchače nahlédnout do svého nitra daleko hlouběji než dřív. Některé texty dokážou rozhodit. Slovy „To, co jsem poztrácel v hospodách, Rozpitý kontury svý vlastní tváře, Našel jsem ke svýmu nesmírnýmu překvapení, Na stokrát proplakaný matraci od Apolináře“ reflektuje Jakub své někdejší problémy s alkoholem. Mimo jiné mu od nich pomohlo i holotropní dýchání, kterého je dnes propagátorem. O tom všem zpívá v písničce Nádech.
Jiné dokážou zase svojí otevřeností a ryzostí emočně odrovnat a rozplakat, což se stalo mně po jediném poslechu písničky Tatínci: „Tatínci, tatínci, Až na konci dne se na chvilku zastaví svět, občas si uvědomí, jaký obrovský štěstí to mají, A potom myslí na ty svý táty a na všechny ty piva, co už na ně společně nikdy nestihnout zajít.“
Dovolím si predikovat, že album Hvězdy bude na alternativní scéně velkou tuzemskou hudební událostí roku a bude radost ho poslouchat. A už se těším, až v něm budu moci objevovat, co mi po prvním poslechu zůstalo skryto.
Více informací o chystaném albu mi Jakub prozradil v následujícím rozhovoru.
Jakube, pominu-li spící Zvíře jménem Podzim, v poslední době nejčastěji vystupuješ jako maskovaný kuchař s projektem Kittchen. Jaký byl impuls k tomu udělat nezamaskovanou desku?
Jednak to byla písnička Hvězdy, která desku uzavírá a která bude i prvním singlem. Když mě napadla a začala se líhnout, měl jsem dojem, že to není kittchenovská písnička. Že by to možná tak trochu mohla být písnička pro Obří broskev, ale o tom, že bych Obří broskev oživoval, jsem nepřemýšlel. Tak mě napadlo, že možná nastal čas udělat něco sám za sebe. Druhým a hodně důležitým důvodem bylo, že poslední tři roky sebe a svoji rodinu živím tím, že maluju obrazy a hraju koncerty. Ale měl jsem to takový roztříštěný, něco byl Kittchen, něco bylo Zvíře, něco byly obrazy a něco psaní knížek, takže jsem získal pocit, že by bylo vhodné to spojit dohromady a sjednotit to. A s tím vlastně souvisí i ten třetí impuls, kterým bylo narození druhé dcery Julie. Tehdy jsem si uvědomil, že pokud to chci udržet a i se dvěma dětmi dál být praktikujícím umělcem a uměním se živit, tak to opravdu musím začít dělat nějak smysluplně a systematicky, protože na to dělat spoustu různých věcí už vlastně nemám tolik prostoru. Přestože bych si moc rád Kittchena jako kapelu ponechal pro zpracovávání těch alternativnějších nebo temnějších věcí, chtěl jsem to ve svých pětačtyřiceti letech opravdu dát všechno pod jednu střechu, pod svoje jméno.
Album ti produkoval Aid Kid s Petrem Ostrouchovem. Ondra už je tvým souputníkem delší dobu v kapele Kittchen a byl i členem Zvířete, ale s Petrem to je tvoje první spolupráce. Proč padla volba na něj?
Když kluci společně udělali Řeku pro Lenku Dusilovou, byla to zároveň doba, kdy se ten nápad na sólovou desku začal líhnout. Představa, že by ji dělali společně oni dva, se mi líbila. Já jsem Petra sice znal, věděl jsem, co dělá, ale osobně jsme se nesetkali. Současně to pro mě byl člověk tak trochu z jiného světa, možná z takového jiného levelu profesionálního hudebnictví. Líbila se mi představa, že bych spolupracoval s někým, kdo má takový ten klasický rozhled, využívá tradiční studiové metody, nástroje, mikrofony a podobně. Takže jsem Petra oslovil, protože jsem chtěl zkusit ty písničky s někým odjinud.
S Ondrou jsem už pracoval, známe se dlouho, ale přesto některé věci, které dělá, tu novou hudbu, kterou poslouchá nebo tvoří, nejsem schopen jako hudebník obsáhnout. Takže Ondra byl zčásti jako kotva, jako můj známý, ale zároveň jsem se chtěl setkat i s tou částí jeho práce, kterou jsem zatím neměl možnost prozkoumat.
Album je hodně pestré, tak by mě zajímalo, jaký byl jeho koncept a jak písničky vznikaly?
Vlastně také ve třech hlavních etapách. První setkání bylo v lednu letošního roku, kdy jsme byli jen ve třech u Petra na chalupě, kam jsem přivezl pár svých písniček připravených na kytaru a několik demáčů, s nimiž jsme začali pracovat. A protože kluci jsou výborně sehraní, postupovalo to hodně rychle a během těch čtyř dní jsme udělali základní kostry šesti písniček. Druhé setkání bylo v březnu, kdy jsme byli u Amáka v Golden Hive, kde se ty základy oblékaly do jednotlivých nástrojů. A poslední setkání tady v Sonu, kde se dozpívávaly nějaké vokály, a hlavně se míchalo. Důležité ale je, že vlastně žádný koncept nebyl. My jsme si už na začátku řekli, že nebudeme plánovat, jaká deska to bude, jestli písničkářská, nebo třeba popová, ale že uvidíme, kam nás ty písničky zavedou, což jsme tak nějak přirozeně dodržovali celou dobu. To bylo na té práci hezké a takové radostně kreativní.
Přiznám se, že cestou sem jsem byl hodně zvědavý. Nedokázal jsem si moc představit, že mě ta nahrávka bude schopna překvapit. Ale překvapila. Jak hudebně, tak textově. Ale možná tím největším překvapením pro mě je způsob tvého zpěvu. Ty na tom albu zpíváš jinak. Jinak vkládáš melodii do slov, jinak slova dozpíváváš a trochu jinak frázuješ. Je to záměr?
Po pravdě řečeno, mě to trošku překvapuje, protože úplný záměr to nebyl. Já jsem ani nepřemýšlel o tom, že se to děje, ani jsem to tak nevnímal. Jedním z důvodů může být to, že několik písniček Petr s Ondrou přetransformovali z pro mě v poslední době obvyklého a moll na c moll. Takže tam, kde jsem většinou zpíval nahoře, mohu zpívat o oktávu níž, což umožňuje zpívat jinak. A také v některých písničkách je toho textu opravdu hodně, proto jsem musel být výrazně kreativnější v tom, jak ho tam nafrázovat. Ještě mě napadá, že díky tomu dýchání, kterému se věnuju, se možná můj zpěv vyvíjí a posouvá. Ale vědomě jsme neplánovali, že bychom to odlišili způsobem zpěvu.
Ještě se vrátím k textům. Jsou daleko osobnější než dřív, víc se posluchačům otevíráš. Mám to chápat jako součást toho, že jsi odhodil masku a album vydáváš sám za sebe?
Je to takový další krok. Já jsem o tom, jak a jestli vůbec nějak vědomě definovat, jaké to bude, když budu hrát sólově, hodně přemýšlel. Ale nakonec mi došlo, že se ty přechody neodehrávají v nějakých ostrých střizích, ale v postupných krocích. Že postupná změna témat, jimž se v textech věnuju, která začala už v Kittchenovi nebo na druhé desce Zvířete, vlastně na albu Hvězdy pouze více kulminuje. Postupně se učím více otevírat, objevovat pro sebe nová teritoria, v nichž se v textech mohu pohybovat. A samozřejmě to hodně reflektuje velikou změnu, která se udála v mém životě v posledních deseti letech, a která, jak se domnívám, se v současnosti nějak douzavírá. Během té proměny jsem pro sebe objevil některé důležité a krásné věci, jež se v těch nových písničkách snažím zachytit. To je to, co tam dřív nebylo, otevírání vědomí, že je svět možná dobrý místo a že daleko víc, než si myslíme, záleží na nás, jaký ho uděláme.
Vzhledem k tomu, kolik hudebníků se na nahrávání podílelo, a k tomu, že nahrávka je opravdu zvukově pestrá, se nabízí otázka, jak bude vypadat její živá produkce. Jaká bude kapela, se kterou budeš vystupovat?
Už před časem, když se deska začala formovat a bylo jasné, jakým směrem se písničky vydávají, jsem oslovil několik svých spoluhráčů. Vlastně úplně všichni nějakým způsobem prošli Zvířetem, někteří i Obří broskví. Na post bicích a baskytary jsem oslovil manžele Obermajerovy, klávesy a různé smyčky bude obsluhovat Štěpán Růžička a na kytaru by měl hrát Ondra Mataj. Na křty bych určitě rád pozval Nivvu a Marušku Puttnerovou, uvidím, jestli jim to čas dovolí. Zatím bychom to chtěli držet v takové úsporné sestavě. Nevylučuji ale, že se na nějakých větších koncertech trochu rozšíří. Chtěl bych zachovat stejný princip jako u Zvířete, že jde primárně o písničky, a že i když bych rád vycházel z aranží, které máme na desce, nemusí to být striktní. Spíš bych se chtěl dostat do situace, že ty písničky budeme schopni zahrát v různých aranžích a různých sestavách, abychom si to vždy dokázali užít.
Prodaný obal
Ke každé písničce z alba Hvězdy vzniká jeden obraz 1 x 1 metr, ty budou jádrem výstavy, která se bude konat v září v klubu Za školou v Dejvicích a doprovodí večírek k vydání alba. Koncept alba Jakub vysvětluje na svém webu www.jakubkonig.cz/hvezdy. Obrazy, jež postupně nabídl k prodeji, už byly v době dokončování rozhovoru všechny prodány. „Protože je to sólová deska, kterou z velké části hradím sám, a protože to je docela nákladná věc, rád bych využil výtěžek za obrazy k jejímu dofinancování,“ vysvětloval Jakub. Obal alba vzniká ve studiu Najbrt z obrázků, které kreslil do sešitu v průběhu nahrávání.