„Mám se hezky, zrovna jsem svou holčičku odvedla do školky a dělám rozhovory, je zajímavé žonglovat mezi různými rolemi,“ zdraví Bat for Lashes přes Zoom. Obě tyto role – mateřskou a uměleckou, propojila na albu The Dream of Delphi, jež vyšlo na konci května. Stejně jako na předchozích deskách i tentokrát stvořila archetypální postavu, skrze kterou vypráví příběh. Motherwitch je ovšem víc všeobjímající reprezentací Natashi Khan, jak zní její občanské jméno, v době raného rodičovství.
Jaký máte vztah ke skupině Klaxons? Měla jsem moc ráda jejich desku Myths of the Near Future. Vyhrála Mercury Prize v roce, kdy jste i vy byla na tuto cenu poprvé nominovaná za debut Fur and Gold. Byla jste navíc i favoritkou sázkařů…
To bylo vtipné, bylo to hodně výrazné období anglické hudby a oni byli taková legrační parta kluků a nemysleli si, že vyhrají. Takže se děsně opili a jejich děkovná řeč je celkem proslulá. Hodně se smáli. Nicméně to byla dobrá deska. V jejich hudbě je velká energie, je úplně jiná, než dělám já. To mě na Mercury Prize baví, že je ten výběr vždycky eklektický. Později jsme se občas potkávali v sousedství s Jamesem Rightonem, který si vzal Keiru Knightley. Zdravili jsme se a sem tam spolu něco prohodili.
I když jste nevyhrála, měla jste s debutem poměrně velký úspěch a mimo jiné záhy jela na turné s Coldplay či Radiohead. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Cítila jsem se připravená. Bylo mi asi dvacet sedm let, do té doby jsem pracovala ve školce a vedla už dlouho normální život, nicméně v srdci jsem měla hodně hudby a chtěla se muzikou vyjadřovat. Když jsem se do toho pustila a lidé skvěle reagovali, bylo to úžasné. Různé kapely mě pozvaly na turné a na můj koncert se přišla podívat Björk nebo třeba Blondie. Někteří úžasní muzikanti říkali, že se jim mé písničky líbí. Přála jsem si, aby se tohle stalo, ale vlastně jsem asi nevěřila, že se to stát může. Mít hned zkraje tak úžasné zážitky a zkušenosti je velká vzpruha. Už je to osmnáct let a vidím, že mi pomohly najít si místo, mít dlouhotrvající kariéru a dělat, co chci.
Píseň Letter to My Daughter. Co by Bat for Lashes své dceři nejspíš ráda řekla, až bude na smrtelné posteli?
Jaké to je, když vás chválí lidé jako Björk nebo Thom Yorke?
Když vaši práci uznají kolegové, které jste jako teenager milovala, utvrdíte se, že jste tam, kde máte být. Jejich komplimenty mě těšily o to víc, že jsme dělali trochu jinou hudbu, než byla všude kolem. Hudební kritici nejsou vždy hudebníci, takže jejich chvála určitě potěší, ale je skvělé mít i uznání lidí, jejichž práci sami znáte a obdivujete. Ale samozřejmě nejdůležitější jsou fanoušci. Jim chcete zvednout náladu a trochu zlepšit život. Ten pocit se s jejich narůstající loajalitou prohlubuje, během let si člověk s publikem vytvoří opravdový vztah.
Asi nejdůležitějším posluchačem vaší nové desky je ovšem vaše dcera – pro ni a o ní jste psala. Vím, že je ještě malá holka, ale jak na písničky reaguje?
Nehraju jí je nijak často, ale když jsme natáčeli video k The Dream of Delphi, musela jsem se na něj opakovaně dívat a ona se zajímala, jestli je to maminka, kdo tam tancuje. A chválila mi šaty. Zpívala si a měla radost, že slyší své jméno. To bylo roztomilé. A písničku Delphi Dancing jsme si párkrát pouštěly a tancovaly spolu. Myslím, že se jí to líbí.
Na svých stránkách jste publikovala osobní prohlášení, ve kterém píšete, jaký pro vás má album význam, co ho inspirovalo a k čemu byste jeho prostřednictvím ráda přispěla. Měla jste takhle silná poselství spojená i s vašimi předchozími alby, nebo to přišlo s tématem mateřství?
The Dream of Delphi je pro mě unikátní. I když všechna alba byla osobní, teď je to jiné. Dřív jsem spíš vyprávěla příběhy, vytvářela si různé postavy a narativy. Bylo to spíš, jako když tvoříte film nebo píšete román. Teď pro mě bylo důležité mluvit o pocitech a myšlenkách, které se s písničkami pojí, protože jsou lidštější, zranitelnější a emocionálnější. Jsou pro mě extrémně čistou osobní výpovědí. Do ničeho je nemaskuji, jdou od srdce.
Proč jste dřív vyprávěla příběhy skrze různé postavy?
Jsou také mou součástí. Byla to různá moje já, akorát jsem vždycky zvýraznila část své osobnosti. I tady je jedna postava Motherwitch, matka čarodějka, která reprezentuje mateřský archetyp. Pořád pracuji s archetypy. Vlastně si teď uvědomuji, že i dřív jsem to dělala podobně – základ písně je velmi čistý, ale když dojde na jeho prezentaci, přichází na řadu určitá divadelnost. To mě jako umělkyni baví. Věřím, že lidé dobře reagují i na vizuální aspekt vyprávění.
Titulní skladba The Dream of Delphi je manifestem celého nového alba.
Nové album inspirovalo mateřství. Ovlivnilo i váš samotný přístup k psaní?
Hodně jsem improvizovala. Třeba Her First Morning je úplná improvizace. Často jsem si sedla, nevěděla, co dělám, a hudba mi vznikala pod rukama. Rozpoložení, kdy se tomu prostě oddáte, je velmi kompatibilní s ranými fázemi mateřství. Kojíte, jste unavená a je v tom určitá měkkost – vaše ochranné bariéry padnou, cokoli na vás snadno zapůsobí. Je to dobrá doba pro psaní, protože k vám všechno snadno přichází. Nic jsem moc nekontrolovala a rozhodně neměla čas písničky vypiplávat, měla jsem miminko. Ale nevadilo to, bylo to velmi spontánní, jako kdybych skrze sebe jenom nechala proudit lásku a hudbu. Byl to dobrý způsob tvorby.
Na albu jste pracovala s hudebníky Bradem Oberhoferem, Mary Lattimore a Jackem Falbym. Proč právě s nimi?
Už jsme spolu tvořili dřív, jsou moji velmi dobří přátelé z Los Angeles. Většinu jsem udělala sama, a když bylo po všech lockdownech, požádala jsem několik svých oblíbených hudebníků, aby něčím přispěli. Měla jsem v hlavě velmi specifický výběr lidí a přála si, aby jen přidali něco málo navrch. Ale nebylo jich zdaleka tolik jako na dřívějších deskách.
Budou letošní koncerty zaměřené na aktuální desku?
Už zkoušíme a zatím to vypadá, že budeme hrát tři nebo čtyři nové písně, zbytek bude výběr ze všech desek. Vybrali jsme pro nejvěrnější fanoušky i skladby, které naživo dlouho nezazněly, ale samozřejmě bude i pár profláknutějších. Minulé turné jsme udělali hodně avantgardní, takové by se vlastně k Delphi asi hodilo víc. Teď plánujeme show, která líp vynikne na festivalech a větších koncertech a snad lidi hodně roztančí.
Daniel pojednává o tom, „jak jednoduché můžou věci být, když jste zamilovaný teenager“.
Tématem desky je i odpojení od přírody. Řešila jste ho už dřív?
Už jako dítě jsem milovala ekologii, biologii a podobně. Byla jsem v přírodovědném klubu a řešila ochranu přírody. Vždy jsem k ní a divočině cítila silný vztah. O tomhle jsem přemýšlela odjakživa, protože jsem brzy poznala, že když nejsem pravidelně ve spojení s přírodou a nedostanu se z města, jsem ve velkém stresu. Narození dcery ve mně znovu probudilo malou holčičku, která je nejradši na zahradě nebo třeba se zvířaty. Najednou mám ale pocit, že přírodního prostředí ubylo. Je míň motýlů, míň ježků… Některá zvířata, která jsem v jejím věku pravidelně vídala, nemůžu nikde nalézt. Mé vzpomínky jsou čtyřicet let staré a mám pocit, že mě od nich dělí propast. Až mě to šokovalo. A protože vím, jak léčivý a důležitý kontakt se světem přírody je, uvědomila jsem si, jak moc jsme si vytvořili náš lidský odpojený svět. Zapomínáme na určitou moudrost, bezpečí a podporu, kterou můžeme z přírody čerpat. A já tohle pro Delphi a všechny děti na světě chci. Čím víc se od přírody separujeme, tím se cítíme osamělejší a vyděšenější. Narůstají kvůli tomu i problémy s duševním zdravím. Musíme si uvědomit, že přírodu prostě potřebujeme.
Na co se letos nejvíc těšíte?
Až budeme hrát s mojí kapelou – Charlotte a Laurou – naživo. Jsou úžasné talentované muzikantky. Baví mě je sledovat. Těším se také, až po turné pojedeme s dcerou na prázdniny a budeme spolu – roste moc rychle. Také na práci na nových projektech, které chci brzy začít. A mám radost, že s albem vyjde i film, který jsme o The Dream of Delphi natočili. Dokonce bude mít premiéru v kině.
Na Lauře, jedné z nejúspěšnějších zpěvaččiných písní, se podílel Justin Parker, spoluautor Video Games Lany Del Rey.
Seznamte se
Bat for Lashes, vlastním jménem Natasha Khan, byla už za své první album Fur and Gold nominována na Mercury Prize. Podle NME jste v její tvorbě mohli tehdy slyšet ozvěny Björk i Radiohead a její písničky připomínaly dětské říkanky i zaříkávadla, podle Guardianu Bat for Lashes obývala kouzelné království, které nebudete chtít opustit. Dcera Rehmata Khana, potomka slavné pakistánsko-britské squashové dynastie, byla později na Mercury Prize nominována ještě dvakrát. Letos vydala už šesté album. Inspirovaná dcerou Delphi zpívá o světě, jaký by si pro ni přála.