Úvodem je třeba dodat, že Megadeth se prakticky rovnají Dave Mustaine. Říct, že tento zrzavý hároš zůstal posledním ze zakládajících členů, by bylo mírné. On totiž muzikanty v kapele točil od samého počátku. Jen během prvního roku se v Megadeth vystřídalo deset lidí a do dnešního line-upu jich Mustaine protočil přes čtyřicet. Příběh Megadeth je tak zároveň příběh Davea Mustaina, týpka, co byl problémový už ve škole.
„Vydržel jsem v té soukromé škole asi dva měsíce,“ vzpomínal v roce 1987 v časopise Hit Parader na dobu, kdy ho jeho jehovistická rodina poslala učit se do náboženské školy. „Vůbec jsem se tam nechytal. Vždycky jsem byl o něco napřed od lidí, mezi kterými jsem se pohyboval, a sedět mezi dětma, co se ptají: Bratře, půjčil bys mi tužku? fakt nebylo pro mě. Říkal jsem jim: Naser si a kup si vlastní!, což v takovém ústavu samozřejmě nikdo nepobíral.“
Právě jehovistické prostředí urychlilo Mustaineovu cestu k metalu. S rodinou nikdy moc nevycházel, otec pil a zemřel brzy, matka byla silně věřící, sestry byly o tolik starší, že je vnímal jako tety. Z roztroušených komunit v oblastní kalifornské Bay Area se přestěhoval ještě jako teenager do Los Angeles. Začal hrát metal, což znamenalo ještě větší odstřižení od jeho rodiny, která takovou muziku nemohla tolerovat.
Začátky s Metallikou
V roce 1981 začal Mustaine hrát s Metallikou. Přišel do zkušebny na základě inzerátu, že hledají sólového kytaristu, a ještě ten den se stal členem, což náležitě zapili. Vypadalo to slibně, kapela získala nabídku od labelu Metal Blade Records, začala pracovat na debutu Kill 'Em All, ale dva roky po nástupu se Mustaine musel z kapely poroučet. „Dave byl neuvěřitelně talentovaný člověk, ale měl taky příšerný problém s alkoholem a drogami,“ pravil později v jednom rozhovoru Brian Slagel, majitel výše zmíněného labelu. „Jakmile se zbořil, stával se z něj šílenec, zuřící megalomaniak. Zbytek party toho měl časem už plné zuby. Jasně, všichni tehdy kalili, ale Dave chlastal ještě víc. Mnohem víc.“
Když Metallica vyrazila do New Yorku nahrávat Kill 'Em All, dostal Mustaine definitivně padáka. Naložili mu vercajk do autobusu Greyhound a poslali ho zpátky do Los Angeles.
Pro kytaristu začalo temné období. „Poté, co mě vykopli z Metalliky, si pamatuju na jediné. Chtěl jsem krev. Jejich krev. Chtěl jsem hrát tvrději a rychleji než oni,“ vzpomínal ve své autobiografii. Zahořkl, pil, snažil se dát do kupy novou kapelu, ale moc mu to nešlo. Jednoho dne jel za rodinou, ne dvakrát nadšený, že ho čeká zase pár dní mezi jehovisty. Cestou mu někdo podstrčil leták, z něhož kalifornský senátor Alan Cranston apeloval: „Žádné mírové dohody nesmí vést k tomu, že se vzdáme arzenálu hromadného ničení (the arsenal of megadeath).“
Mustaine si ten výraz zapamatoval. Nejen že se mu líbilo slovo samo o sobě. Bral to taky jako možnost, jak vytočit příbuzné, s nimiž měl už tak špatné vztahy. Protože co může jehovistickou rodinu vyděsit víc, než když si zlobivý synek založí metalovou kapelu s názvem Megasmrt?
Neotravujte!
Právě v této životní fázi smutku a hořkosti Davea poznali dva budoucí spoluhráči, basák David Ellefson a kytarista Greg Handevidt. Pár dní poté, co dokončili střední školu, se sebrali a zamířili do Los Angeles, kde se plánovali přihlásit do hudební školy a začít se věnovat muzice.
„Asi tomu chtěl sám osud, že jsme se nastěhovali do bytu přímo pod Davem Mustainem,“ vzpomínal Handevidt v rozhovoru pro Guitar World. „Od jeho vyhazovu z Metalliky uběhly dva nebo tři týdny, takže byl emočně pořád dost v háji. Tak jsme si jednoho dne řekli, že půjdeme za ním nahoru, zazvoníme, pokecáme a uvidíme, jak je na tom. Dave nám otevřel a ten výraz mluvil za vše: co tu, kurva, chcete? Rovnou nám řekl: Žádné rozhovory! Myslel si, že jsme týpci z nějakého časáku, co s ním chtějí mluvit o Metallice nebo ho vyfotit, jak je hrozně v prdeli. Tak jsme se otočili a šli.“
Mustaine za nimi přibouchl dveře, ale jeho dva budoucí spoluhráči se na sebe uprostřed schodiště podívali a řekli si, že to přece jen tak nevzdají. „Zvědavost zvítězila, bylo na něm něco tajemného. I když nám zabouchl dveře do ksichtu, vrátili jsme se a zazvonili znovu. Zuřivě trhnul klikou a povídá: Proč mě pořád otravujete? Nejdřív jsme stáli jako zaražení. Víte, on Dave umí lidi zpracovat. Ale pak jsem sebral odvahu a vykoktal, že jsme spolubydlící z bytu pod ním. Jeho výraz se úplně změnil. Povídá: Jo vy jste ti kluci, co bydlí dole? Borci, pojďte dál! Pozval nás do toho jeho kamrlíku a nakonec jsme tam zůstali celou noc, pili pivo a povídali si o sobě. To je celá historka, jak vznikli Megadeth. Dva otravní sousedi, co se nedali odradit, když nám Dave Mustaine přibouchl dveře do ksichtu.“
Debut ve stínu Kill 'Em All
Není to tak, že by tato trojice vyloženě založila Megadeth. Mustaine už pár muzikantů vyzkoušel předtím a protáčel to i následně, byť Ellefson s ním vydržel až do začátku milénia, čímž se stal (samozřejmě kromě frontmana) nejdéle hrajícím členem kapely.Nicméně právě v sestavě Mustaine, Ellefson a Handevidt začaly vznikat skladby na debutovou desku. Lidsky si sedli, spřátelili se, kecali u piva a jamovali.
Sehrávali se na skladbách, které si Mustaine přinesl z Metalliky, a dlouho hledali zpěváka. Kapelníkův perfekcionismus vedl k tomu, že se nakonec za mikrofon raději postavil sám. Sice pořád neměli stálého bubeníka, ale bylo jasné, že Megadeth budou hrát ve čtyřčlenné sestavě. Práce na debutu mohly začít. Skoro.
„V létě 1983 přišel největší Davův problém,“ vyprávěl Handevidt. „Když Metallica vydala Kill 'Em All, musel prakticky všechno přepracovat. „Nakonec jsme hráli Mechanix, kterou Metallica nahrála jako The Four Horsemen. Taky jsme hráli ranou verzi Rattlehead a pár dalších věcí, které se dostaly i na první dvě desky Megadeth. Byť byly dost odlišné a musely být od základů předělané, protože vydání Kill 'Em All nám do všeho hodilo vidle.“
Debutové album Metalliky Mustainea vytočilo ještě víc, protože po vyhazovu trval na tom, aby skladby, na kterých se autorsky podílel, nehráli. Myslel si, že zůstanou jemu, a chtěl je hrát s novou kapelou. Až po vydání Kill 'Em All zjistil, že ho bývalí spoluhráči neposlechli a on musí začít znovu.
Naháč ve studiu
Přepracování repertoáru kapelu zdrželo, debutové album Killing Is My Business… and Business Is Good! vyšlo až dva roky po založení Megadeth. Na druhou stranu, Mustaine si nemusel stěžovat. Jako bývalý člen Metalliky měl pozornost zajištěnou, dostával nabídky z různých labelů a nakonec se rozhodl podepsat smlouvu s Combat Records, kteří na debut dali osm tisíc dolarů, což byla tehdy pro začínající kapelu v teprve rodícím se žánru úctyhodná suma. Jenže ouha.
„Když jsme přišli do studia, půlka prachů už byla pryč. Nádherný časy, nakoupili jsme za ně zásoby heroinu, kokainu a masa na burgery,“ vzpomínal Mustaine v rozhovoru pro Music Radar. „Uprostřed nahrávání jsme vyhodili producenta, dodělal to Karat Faye. Dave (Ellefson) a já jsme tehdy byli bezdomovci, Karat byl týpek, u kterýho jsme přespávali. Měl takovou úchylku, že se promenádoval po studiu nahý. Celý nahrávání bylo divný období.“
Faye svou roli na albu nijak nezveličuje, naopak. V rozhovoru pro Metal Sickness mluvil na rovinu o tom, proč se vlastně Megadeth s předchozím producentem rozešli a jak byl nakonec s výsledkem spokojený: „Ten producent byl zároveň jejich drogový dealer, mám za to, že mu dlužili prachy, a tak spolu skončili. Teprve pak mi zavolal Dave Mustaine, ať přijedu do studia, a posadil mě do producentské židle. A svěřil mi i zvuk. Bylo to divoký, říkal mi, že jeho label potřebuje okamžitě hrubý mix, aby to mohli někde odprezentovat. Tak jsem celé album nějak poslepoval a poslali jsme jim to na ukázku v domnění, že na tom ještě budeme dělat. Aniž by nám cokoli řekli, během týdne tomu v New Yorku udělali sami master a do měsíce to vydali. Nedodělal jsem svou práci a ani jsem to nemohl dokončit tak, jak se tehdy desky produkovaly. Ale kolem a kolem vzato výsledek nakonec odpovídá tomu, jak v té době většina nahrávek zněla.“
Vzhůru do velkého světa
Malý rozpočet, výměna producenta, nutnost přepisovat materiál, hromada drog, to všechno se nakonec vepsalo do celkového zvuku Killing Is My Business… and Business Is Good! Ale paradoxně k lepšímu. Právě ta syrovost a jakási neotesanost nahrávky v kombinaci s Mustainovou ranou tvorbou plnou jeho vzteku a zloby vytvořily třaskavou směs nasupeného thrashe s přesahem do speedmetalu. Tu syrovou upřímnou agresivitu už ze sebe kapela nikdy později nevymáčkla. Logicky, když pak pracovala s profesionální produkcí a větším rozpočtem, časem i Mustaine sekl s drogami a chlastem a hrál technicky excelentní soustředěný thrash, který už byl zkrátka jinde.
Komerčně se debutu vydanému v květnu 1985 moc nedařilo, dodnes jde o jediné album kapely, které se prodejností nedostalo ani do první dvoustovky žebříčku Billboard. Malý nezávislý label Combat zkrátka neměl prostředky na velkou propagaci. Nikomu to ale moc nevadilo, vydavatelství i tak z mála vytřískalo násobně víc a Megadeth zase dostali nabídku od obřího labelu Capitol. Pod jeho dohledem a s několikanásobně větším rozpočtem začali pracovat na druhém albu Peace Sells… but Who’s Buying? A to byla tak zásadní nahrávka nejen pro kapelu, ale pro celý thrashový žánr, že si v Headlineru zaslouží někdy příště samostatné vyprávění.
Uvidíme se na Rock for People
Ke konci tohoto článku věnujme ještě několik slov nové desce nazvané jednoduše Megadeth, která vyjde 23. ledna. Půjde o poslední nahrávku kapely, Dave Mustaine oznámil, že turné, které k albu pojedou, bude zároveň rozlučkové.
„Je spousta hudebníků, kteří záměrně nebo nezáměrně dokráčeli ke konci kariéry. Ale většina z nich neměla možnost odejít na vrcholu – a právě tam se můj život nyní nachází,“ napsal Mustaine na podzim na své sociální sítě.
Jisté je, že Megadeth uvidíme letos na festivalu Rock for People. Ale přijedou ještě zahrát samostatně? Možné to je, sám frontman v rozhovoru pro Kerrang! připustil, že kapela rozlučkové turné sice naplánovala zatím jenom na příští rok, ale může je protáhnout na tři, možná i na pět.
„Bavíme se o tom v kapele celkem v klidu, že zvládneme to poslední turné jet tři, možná i pět let. Ale, kurva, jestli do toho fakt půjdeme a potáhneme to tak dlouho, raději se ani nechci dívat do kalendáře a přemýšlet, kolik mi bude,“ pravil dnes čtyřiašedesátiletý Mustaine. Tak přejeme pevné zdraví, těšíme se na Rock for People a doufáme, že třeba ještě Megadeth přijedou.