Reklama
Obrázek k článku Eminemův totální propadák. Příběh prvního alba, které nesmí nikdo slyšet
| Jarda Konáš | foto: Profimedia

Eminemův totální propadák. Příběh prvního alba, které nesmí nikdo slyšet

Před třiceti lety začal příběh jednoho z nejslavnějších rapperů historie. Zrodil se Eminem. Snažil se natočit to nejlepší, co uměl, ale byl to absolutní neúspěch. Dodnes se ke svému debutovému albu nehlásí a nechce, aby ho kdokoli slyšel.

Reklama
Reklama

„Byla to doba, kdy se mi všechno hroutilo pod rukama, protože to vůbec nikdo neposlouchal. Říkal jsem si tehdy: tohle je to nejlepší, co ze sebe dostanu. Jestli to nefunguje, tak je vymalováno.“ 

Těmito slovy vzpomínal na debutové album Infinite Eminem v dokumentu Partners in Rhyme: Real Story of Infinite. Nahrávka vyšla 12. listopadu 1996 a byl to totální propadák, i když na ní hostovala řada parťáků z detroitské rapové scény. Kritici Eminemovi vyčetli, co šlo. Špatnou flow, mizerné texty, neoriginalitu a kopírování jiných rapperů. Eminem se sice oklepal a už o tři roky později se na scénu vrátil ve velkém stylu jako Slim Shady. Ale debutová deska byl takový karambol, že se k albu sám rapper doteď moc nehlásí. Ve své autobiografii The Way I Am prohlásil, že se prodalo „nějakých sedmdesát“ kusů na kazetách a vinylech, a pokud nepočítáme pirátské verze, u toho to skončilo. Eminem dokonce dodnes odmítá album zveřejnit na streamovacích platformách a legálně existuje pramalá šance si je poslechnout, pokud za ně nechcete zaplatit majlant na eBay. 

Jen před deseti lety, u příležitosti dvacátého výročí debutu, zveřejnil rapper alespoň remix k eponymnímu singlu Infinite a natočil výše citovaný dokument. Jak se vlastně stalo, že tak zásadní nahrávka, jako je debut světoznámého rappera, zůstala pod dekou?

Detroit, město bídy

Eminem se narodil 17. října 1972 v Detroitu. Slavné město motorů s neméně slavnou hudební scénou díky Motownu nebo rockovým hvězdám jako Iggy Pop nebo Alice Cooper už ovšem mělo své nejlepší dny za sebou. Když Eminem začal rapovat, Detroit byl v úpadku. Práce bylo málo, ještě hůř se za ni platilo a mladý Marshall Mathers, jak zní Eminemovo občanské jméno, se na začátku devadesátek potloukal po open mic scénách a rapových battlech v naději, že tam někoho zaujme. 

„Rap byl pro mě nedosažitelný sen, ale taky to bylo jediné, co jsem měl,“ vzpomínal na začátky se svou tehdejší manželkou v knize The Way I Am. „Protože, na férovku, co jsem tak mohl se životem dělat? Měl jsem malou dceru. Kim a mě pořád odněkud vystěhovávali nebo nás vykradli.“

Rapové battly byly pro Eminema útěk od problémů a z těžké životní situace. Chvíle, kdy si mohl připadat jako král, než se zase vrátil ke starostem o rodinu. „Hip hop byl vždycky založený na machrování, dobírání si druhých, tohle zvládnu líp než ty, tamto umím líp než ty,“ vyprávěl v rozhovoru pro televizi CBS. „A v tom jsem se našel. Viděl jsem nějakého týpka a říkal jsem si, jasně, má lepší hadry, má víc holek, ale tohle rozhodně nedává jako já. Rozhodně nedokáže složit to, co jsem teď složil já. A to mi dodávalo pocit, že Marshall si nějaký ten respekt dokáže získat.“ 

Eminem po respektu toužil o to víc, že rapové prostředí ho odmítalo přijmout. „Byl jsem bílý, s tím se nedalo nic dělat,“ pravil v témže rozhovoru. „Víte, jak to chodilo, hip hop byla černá hudba. Pořád mi někdo říkal: sem nepatříš nebo: tenhle battle prohraješ už proto, že jsi bílej. O to víc pak takovým lidem chcete dokázat, že mezi ně patříte a ten battle vyhrajete.“

Co je to za týpka?

Marshall Mathers na pódium vylezl poprvé v roce 1988. Bylo mu šestnáct a říkal si MC Double M. S DJem jménem Butter Fingers založil skupinu New Jacks a postupně se snažili získat si alespoň nějakou výchozí pozici na detroitské rapové scéně. Neprorazili, ale Eminema v dalších letech alespoň nevyhazovali z klubů a pořadů v rádiích zaměřených na alternativní hudbu. A právě tam si jej všiml Mark Bass, člen týmu Bass Brothers, kteří Eminema podepsali pod jejich label WEB a produkovali debut Infinite.

„Jel jsem takhle v autě, pětadevadesátý nebo šestadevadesátý rok,“ vzpomínal Bass v rozhovoru pro Rolling Stone. „Slyšel jsem ho z puštěného rádia a říkám si: ty jo, co to je za týpka? Byl to nějaký rapový open mic z Detroitu. Hned mi došlo, že ho chci poznat a dostat do studia. Zavolal jsem okamžitě do rádia a říkám jim: dejte mi ke sluchátku toho kluka. A pak byly čtyři ráno a u mě ve studiu zazvonila parta děcek. Byl to Marshall s několika jeho kumpány.“

Jakkoli bychom ve skupině New Jacks podle rapu Eminema nejspíš vůbec netipovali, po pár letech v detroitských klubech už se otrkal. Mark Bass jej totiž popsal tak, jak se později etabloval už jako Slim Shady. 

„Marshall uměl skládat verše rytmicky tak, že připomínaly bubenické sólo. Zvládal měnit rytmus klidně uprostřed věty. Měl skvělé metafory. Bylo to svěží. Nic takového jsem předtím neslyšel.“

Bass Brothers předtím hodně spolupracovali s Georgem Clintonem, funkovým machrem, který už v té době platil za legendu. A maestro jim Eminema posvětil. Když mu pouštěli první demáče, řekl jen: „Toho kluka si držte. On je jasná výhra.“ 

Kevin Wilder, mistr zvuku, který debutovou desku míchal, v rozhovoru pro Rolling Stone přihodil k dobru historku, čím se tak lišil od jiných (nejen) začínajících rapperů. „Už jsem měl tehdy něco za sebou a neviděl jsem nikoho tak precizního a pracovitého. Dám vám příklad. Přišel do studia, nahrál písničku a nechal si z ní vyjet jenom vokály. Ty pak doma přes noc poslouchal a ráno mi volá: přijdu do studia, musíme to přetočit. Vrátil se, nahrál to znovu a nikdo z nás tam neslyšel jediný rozdíl. Jenom on. Tahle preciznost, spolu s tím, jak syrová nahrávka to byla, nakonec Infinite definovaly.“

Všichni tehdy dali do desky maximum. Eminem, producenti, nahrávací tým i label. Tak jak je možné, že album propadlo a rapper je dodnes celé nezveřejnil na streamovacích platformách? 

Hudba přes čáru

Začněme samotným autorem. Už když v roce 1999 spustil svůj web Slim Shady, držel si na něm od debutu odstup: „Infinite bylo období, kdy jsem se hledal. Jak chci rapovat, jak znít na mikrofonu a kým chci být. Byla to fáze učení. Přišlo mi, že Infinite zní jako demáč, co jsme chtěli rychle dostat mezi lidi.“  

Problémy přiznal i Mark Bass: „Všichni jsme snili o tom, že dostaneme Eminema k většímu labelu. Trochu nás hráli v Detroitu, ale ani to moc ne, takže to pro nás bylo demotivující. Věděli jsme, že máme opravdový talent, ale nedokázali jsme ho protlačit dál.“ A svou domněnku si přidal i Kevin Wilder: „Dýdžejové občas hráli Tonite, protože to mělo jakž takž blízko ke klubovému zvuku. Ale zbytek byl underground a hardcore. Když si poslechnete třeba Backstabbers, tak to bylo už tak přes čáru, že to žádný klub nemohl hrát.“

Problém byl i ve špatně odhadnutém nákladu a distribuci. Lidé z labelu WEB plní nadšení kazety a vinyly rozdávali na akcích plnými hrstmi v naději, že si je mezi sebou fanoušci z komunity rozšíří. Zapojil se i George Clinton, který tehdy Eminemovy desky bral na koncerty Parliament-Funkadelic s tím, že je sem tam nějakému hlavounovi podstrčí po koncertě v šatně. Jenže s malým nákladem byly brzy všechny vinyly a kazety fuč a kvůli nulové odezvě se nevrátily žádné peníze, které by mohli vložit do dolisování dalších nahrávek. Kapitola jménem Infinity se tak uzavřela součtem několika chyb, okolnostmi na scéně i samotným posunem autora.

Jenže jaký to byl posun! Když se Eminem v roce 1999 na scénu vrátil se Slim Shady LP, byla to raketová jízda. V Headlineru jsme jí věnovali samostatný článek už před dvěma lety. Tenhle pojednává o něčem jiném, že úspěch nepřišel jen tak. Rapper se po blamáži s Infinite ještě na nějaký čas vrátil do mizérie detroitské chudoby. Pracoval v restauraci šedesát hodin týdně jako kuchař, ale spíš myl nádobí, než ho po půl roce vyhodili.

„Stalo se tak asi pět dní před Vánocemi,“ vzpomínal v rozhovoru pro Rolling Stone. „Shodou okolností měla dcera narozeniny a já měl všeho všudy čtyřicet babek, abych jí sehnal dárky.“ Právě toto období patří k nejtemnějším v hudebníkově kariéře. Chudoba, strach o obživu a drogy ho semlely do bodu, kdy se pokusil o sebevraždu. Otrávil se Tylenolem, a když se vrátil z nemocnice, kde mu zachránili život, byl jiný. Byl z něj Slim Shady. Násilník, cynik, sprosťák, ovšem jen v hudbě coby alter ego. 

Marshall se osobně zocelil, šel do sebe a všechnu tu temnotu, kterou měl za sebou, napěchoval do Slim Shady LP, kde si vyřizuje účty se systémem, dealery, gangstery, podvodníčky, zkrátka se vším a s každým, koho na své cestě začínajícího rappera potkal. Přes sedm milionů prodaných nosičů druhé studiovky bylo důkazem, že tlustá čára a vztyčený fakáč za minulostí se povedly dokonale. Zrodila se nová hvězda. Zrodil se Slim Shady. Bez tajuplné desky Infinite by to nešlo.

Infinite k poslechu

Navzdory tomu, že oficiálně deska nebyla digitálně vydána, už roky koluje internetem. V roce 2009 byla bez Eminemova svolení nahrána ke stažení zdarma na thisis50.com, stránce, kterou založil 50 Cent coby platformu pro fanoušky jeho skupiny G-Unit a sólové tvorby. Později byla deska smazána a adresa nyní odkazuje na Instagram této platformy. Album už si ale digitálně začalo žít svým životem. Vyšlo jako neoficiální bootleg a v Nizozemí nebo Bělorusku se dokonce dostalo do obchodů na pirátsky vylisovaných vinylech. Díky tomu si je můžeme poslechnout navzdory Eminemově odstupu.  

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama