Obrázek k článku RECENZE: Zkušený hlas Mavis Staples dojímá. Zpívá o naději v rozbitém světě
| Ondřej Černý | Foto: Elizabeth De La Piedra (ANTI)

RECENZE: Zkušený hlas Mavis Staples dojímá. Zpívá o naději v rozbitém světě

Sad and Beautiful World je album pojednávající o přežití, smutku a drobných radostech. Šestaosmdesátiletá Mavis Staples tu svým ošlehaným vroucím hlasem intimně přetváří písně napříč dekádami v meditaci, která dává naději i účtuje s tím, co nás rozděluje.

Když zpěvačka s více než sedmdesátiletou kariérou vydává novou desku, je vždy otázkou, zda jde o nostalgické ohlédnutí, nebo živé promluvy k současnosti. Mavis Staples patří do druhé kategorie. Její 14. sólové album Sad and Beautiful World je naléhavou reflexí dnešního světa. 

Staples zde pracuje s devíti covery a jednou originální skladbou, kterou pro ni napsali Hozier a Allison Russell. Spojení skladeb od Toma Waitse přes Franka Oceana až po Gillian Welch působí naprosto přirozeně. Staples nepřebírá cizí písně, ale přetváří je ve svá osobní svědectví. Producent Brad Cook vytváří kolem jejího hlasu prostor, kde klavír, pedálová steel kytara, lehké bicí a občasné varhany vytvářejí hřejivý podklad, do kterého vokál příjemně vstupuje.

Hlas legendární ikony už nezní tak silně jako před desítkami let, ale právě v chraplavosti a určité intimnosti je jeho síla. Když zpívá úvodní Chicago, z bouřlivého originálu Toma Waitse je proměňuje v gospel-bluesovou meditaci o migraci a hledání naděje. Beautiful Strangers od Kevina Morbyho ztišuje až do téměř ukolébavkové kadence – a přitom zpívá o policejním násilí a střelbě v nočním klubu. Není to sentimentalita, ale pevné přesvědčení, že i v nejtemnějších okamžicích existuje světlo.

Originální Human Mind, kterou pro album napsali Hozier a Alison Russell, je bolavým jádrem desky – Staples zpívá o ztrátě, o tom, že je poslední ze Staple Singers, a zároveň hledá důvod pokračovat. Titulní Sad and Beautiful World od zesnulého Marka Linkouse ze Sparklehorse používá rytmus pohřebního pochodu, kdy text vybízí k nalezení milosti v zármutku. Hard Times se z tiché hymny mění v tleskající country-soulový rytmus, kde improvizované hlášky evokují atmosféru amerického kostela. A závěrečná Everybody Needs Love končí ne triumfem, ale výzvou k vzájemnému objetí.

Sad and Beautiful World vyžaduje pozornost a opakované návraty. Není to deska, kterou pustíte na pozadí – je to modlitba, protest i útěcha v jednom. Mavis Staples zpívá o dnešku, ale s moudrostí sedmi desetiletí. A dokazuje, že muzika je jedním z nejpřirozenějších mezigeneračních pojítek.

VERDIKT: 76 %

Sad and beautiful world je klidnou a moudrou výpovědí, albem plným víry, zkušenosti a neokázalé naděje. A Mavis Staples vše věříte do posledního slova a noty.