Největším paradoxem, a zároveň nejhodnotnějším punktem půlhodinového debutu MeowLau (dále počeštěle MňauLau, nemůžu jinak) je fakt, že její zápisky z deníčku mají nejen tu očekávanou intimní rovinu uzavírání dramatických vztahových kruhů, lapání po naději na další nádech ve vzduchoprázdnu, ale jedná se nečekaně o naprosto zásadní hudební událost roku. O pozoruhodnou záležitost, jež hovoří ze života kohokoli z nás, nehledě na věk nebo sociální bublinu, plně postačí, když se vyskytujete v téhle nejisté době, v roce 2026, na téhle planetě, a máte zapnutý mód vnímání vlastního života.
Naprosto syrové a surové. Surreálné, snové, a přitom hmatatelně reálné. Že bude mluvčím dnešní generace random holka, co o sobě pochybuje každým svým nádechem, to by se dalo čekat. Nečekané ovšem je, že tohle není další rozervaná generační výpověď, ale doslova manifest doby.
Když jsem slyšel MňauLau poprvé, přišlo mi, jako kdyby se přede mnou Laura rovnou vysvlékla. Do naha. Snad i z kůže. Snad i z duše. Naked soul attraction ftw. S duší schoulenou v dlaních mi ta cácorka, kterou jsem doposud vyloženě letmo registroval jako baskytaristku Billy Barman, prolétla hlavou. Duša v koši. / Čistý průstřel mozkem. I srdcem. „Nemám výťah a nemám ani teba.“ A já nemám písmen, slov ani vět. Tohle je zhmotněný dnešní svět, který pláče, až z toho rozkvetly Kvety.
Od našeho poprvé jsem si to s ní užil už 88x. Počítám to. A vše se valí pořád se stejnou intenzitou. Nepopsatelně. Neuvěřitelně. Dokonce jsem na otočku jel po pětasedmdesátém poslechu do Bratislavy, osahat si MňauLau a zjistit, jestli je vzácná a rýl, anebo je to Suno.
Od té doby, co jsem ji před pár týdny poznal a rozesel na záhoncích ve svém vnitřním světě, nechal jsem její Kvety rozkvést. A z trnů jsem si udělal ostnatý náhrdelník. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem se jí dostal do hlavy hodně hluboko. Anebo snad ona mně? Vzájemná vzájemnost. Křehká křehkost, něžná něžnost. Upřímnost. Nezávislost. Ztracenost.
Odpověď na nikdy nevyřčenou otázku: „Jaké je to žít v rozhraní, kdy všechno vnímáš daleko intenzivněji než kdokoli jiný, protože všechno se tě tak nějak dotýká, protože tohle je tvůj život. Tady a teď.“
MňauLau, čím víc se zapouzdříš, tím blíž se přiblížíš svým vnitřním Já. Kvety. To ty!
To tys právě stvořila album, co v sobě nese energii měnit lidem životy.
Verdikt: 88 %
Post-punk-cold-dark-wave debut Kvety od MňauLau je kompaktní půlhodinová kolektivní terapie pro lidstvo roku 2026. Definuje mezilidské vztahy. Definuje dobu. Zdefinuje i vás.