Legenda českého písničkářství i rocku Vladimír Mišík už několik let ze zdravotních důvodů nekoncertuje. Jak je dobře známo, v roce 2019 navázal úspěšnou spolupráci s producentem Petrem Ostrouchovem, při které vyměnil svou dlouholetou kapelu Etc... za převážně studiovou partu Blue Shadows. Prvním výsledkem spolupráce bylo vynikající a mnoha cenami ověnčené album Jednou tě potkám. A to s sebou přirozeně přineslo i snahu přenést tuto tvůrčí podobu Vladimíra Mišíka i na pódium. Nakonec se to povedlo jen jednou – pak přišla covidová omezení. Aktuálně vydaný záznam onoho vystoupení je tak nejen jediným koncertním záznamem Mišíka a Ostrouchovovy kapely, ale také záznamem jednoho z posledních Mišíkových koncertů vůbec. Z poslechu bychom to přitom poznali jen stěží.
Vladimír Mišík tu už pochopitelně nemá ten hlasový rozsah, který míval v mládí, ale výběr skladeb i skvělá kapela za zády mu dovoluje předvést se ve vynikající podobě. Atmosféra i feeling, s jakým Mišík písně intepretuje, může právem nadchnout nejen jeho početné příznivce, ale jistě snadno přesvědčí i leckoho, kdo se k záznamu dostane třeba jen náhodou.
První dvě třetiny alba nabídnou šestici osvědčených dlouholetých hitů, mimochodem moc hezký a reprezentativní průřez Mišíkovou diskografií. Poslední trojice pak zástupce tehdy aktuálního a na koncertě v pražské Arše pokřtěného alba. A tady by případný hnidopich mohl srazit pár procent z maximálního hodnocení – chybí tu jak dva největší Mišíkovy hity, tedy Variace na renesanční téma a Stříhali dohola malého chlapečka, ale i titulní skladba Jednou z ten večer slavnostně uvedeného alba. Od producenta to lze i brát jako určitý truc a naschvál všem mainstreamovým a povrchnějším posluchačům desítek skvělých a všemi myslitelnými kvalitami oplývajících Mišíkových písní.
Jsou živáky, které se vlastně od studiových verzí příliš neliší, a jedinou jejich přidanou hodnotou je živelnost interpretace. V tomto případě je ale úplně radost poslouchat, jak byly skladby aranžérsky opentleny přítomnými hosty, mezi nimiž nechybí ani tehdejší členové Etc... kytarista Pavel Skála a houslista Vladimír Pavlíček a jejich dlouholetý souputník, cellista Jaroslav „Olin“ Nejezchleba. Je tu ale i dechová sekce a další hudebníci, které spojuje nejen vynikající hráčství, ale i citlivý a pokorný přístup. Sóla nejsou únavně dlouhá a dlouholeté a všemi příznivci naposlouchané písně tu dostávají svěží a inovovanou podobu, aniž by se byť na chvíli vkrádal pocit, že jde jen o instrumentální exhibice zúčastněných.
To album je nejen důstojným rozloučením Vladimíra Mišíka s koncertní kariérou, ale i moc hezkým zachycením vzácných okamžiků muzikantství. To vše dává nahrávce nejen smysl, ale i do budoucna z ní dělá raritní a opodstatněnou součást příběhu Vladimíra Mišíka.
VERDIKT: 92 %
Učebnicový příklad pro ostatní, jak pojmout koncertní album.