Když Taylor Swift v srpnu odtajnila, že jí na podzim vyjde nová deska, tahákem nebyli jen švédští producenti, ale i jedna nenápadná větička. Zpěvačka prohlásila, že jejím cílem bylo napsat melodie tak nakažlivé, že to bude až k naštvání. Tím si ale sama na sebe ušila bič. Od spolupráce s Maxem Martinem a Shellbackem si totiž mnozí slibovali plnohodnotný návrat k opulentnímu zvuku alb 1989 a Reputation, tato očekávání však novinka The Life of a Showgirl nenaplnila aranžérsky ani těmi proklamovanými melodiemi.
Místo bombastického zvuku servíruje zpěvačka relativně umírněný kytarový popík, samotný výrazový slovník ale není na vině. Problémem je jednoduše to, že řadě písniček chybí silnější nápady, které by člověk skutečně nevytěsnil z hlavy. Zpěvačka poodkrývá svůj život „za oponou“ a přibližuje zejména vztah se svým snoubencem Travisem Kelcem, díky čemuž jsou skladby sice zalité láskou, ale pořád jim chybí výraznější spád a napětí.
Pilotní singl The Fate of Ophelia, inspirovaný postavou Ofélie ze Shakespearova Hamleta, je bezkrevný, euforickou skladbu Opalite zase svírá lehká křeč. Podobně vzletné písničky přitom Taylor Swift psala v minulosti s naprostou samozřejmostí. To provokativní Wood, kde zpěvačka přirovnává partnerův penis ke kouzelné hůlce a sekvoji, sice lehkost nechybí, přesto je to takové obyčejné retro inspirované The Jackson 5. Zkrátka jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Autentičtěji a zajímavěji působí třeba skladby jako Elizabeth Taylor, která je vůbec nejúdernější, nebo Father Figure, v níž zpěvačka kompletně přepracovala hudební téma stejnojmenné skladby George Michaela.
Celkově není The Life of a Showgirl žádný průšvih, při jehož poslechu by bylo nutné zatnout zuby a přemoct se, ale obvyklých skladatelských kvalit Taylor Swift deska prostě nedosahuje. A nejde primárně o zvolený styl ani náladu. Zpěvačka spíše doplatila na svou hudební plodnost; od roku 2020 vydala už pátou desku, přičemž ta loňská měla v plné šíři 31 skladeb. Při takovém kvantu písniček musela americká hvězda zákonitě narazit na tvůrčí strop a sama sobě se stát katem i největší konkurencí. The Life of a Showgirl ilustruje, že ne všechno, čeho se hudebnice dotkne, se automaticky změní ve zlato.
Ale zatímco z pohledu kritiky jde o snad nejrozporuplnější album, které má zpěvačka na kontě, čísla hovoří zcela opačně. Z hlediska prodejů za první týden překonala Taylor Swift i Adele a její desku 25, zároveň už potřetí zcela opanovala vrchní desítku písňového žebříčku Billboard Hot 100. Je evidentní, že fanoušci zpěvačku podrží, ať se děje, co se děje. Samotná hudba v tom už tak velkou roli nejspíš nehraje.
VERDIKT: 60%
The Life of a Showgirl je důkazem toho, že i mistr tesař se někdy utne. Na bolístky ze smíšených reakcí si však Taylor Swift může přiložit obklad z nově pokořených hudebních rekordů a všem hejtrům ukázat prostředníček. Negativní kritice navzdory totiž opět skórovala.