Pro někoho doslova kultovní groove metalová odrhovačka sepulturovského odpadlíka Maxe mi nikdy nebyla dost dobrá. Jako skalnímu členu Sepultura ultras se mi nelíbil jeho odchod od legendárního brazilského bratrstva. Nelíbila se mi ani manipulativní Maxova manželka/majitelka /manažerka Gloria, s níž jsem kdysi měl tu čest, aby nám přerušila slibné interview s Maxem po vystoupení Nailbomb. Dál jeho kolotočářsky trapné a nemálo eury vyvážené focení s fanoušky v tourbusu po koncertě Cavalera Conspiracy. Prostě jsem měl na toho vyžraného chlápka vždycky pifku, protože jsem ho chtěl mít v Sepultuře a nikde jinde. To už je všechno dávná historie a nyní čelím výzvě zhodnotit nejnovější počin Soulfly, přestože jsem vždycky fandil partě kolem Andrease Kissera.
Soulfly jsou dnes v podstatě rodinným podnikem a Chama pátým albem, kde za bicí artilerií sedí Maxův syn Zyon. Jeho druhý syn Igor Amadeus se ve třech skladbách chopil basy a stojí za celým příběhem tmelícím tuhle nekompromisní fošnu. Rodinnou idylku tak narušuje pouze kytarista Mike DeLeon z Phil Anselmo & The Illegals, jenž po osmnácti letech nahradil famózního Marka Rizza. Hostující sebranka také stojí za zmínku, vždyť jména jako Dino Cazares (Fear Factory), Mike Amott (Arch Enemy), Todd Jones (Nails), Gabe Franco (Unto Others) nebo Ben Cook (No Warning) nejsou neznámými pojmy.
Od prvních tónů intra Intigenous Inquisition ucítíme zápach zkorodovaného a krví zbroceného železa vyrvaného z torza industriálního projektu Nailbomb. Pak už přichází bez milosti regulérní kopačka do ksichtu s nástupem otvíráku Storm the Gates a my jsme konfrontováni se špinavou kytarovou stěnou a celkově rozostřenou a temnou produkcí. Svůj part obstarají i notně přetriggerované kopáky zvící hromobití. Jaký to rozdíl oproti v podstatě čistě deathmetalovému zvuku alba Totem z roku 2019!? Zde se vracíme až někam k albu Archangel, pokud budeme chtít v minulosti hledat něco obdobně syrového a brutálního, i když tady jsme o parník naplněný C4 dál.
Ano, rozlámaná tempa, tribal groove / thrash / nu metal a akcenty Roots jsou všudypřítomné, to už známe. Desky bandu jsou si víceméně podobné. Max dokola recykluje to, co mu fungovalo v Sepultuře. Co si budeme nalhávat, není žádný extra kytarista, ale svůj zcela osobitý rukopis rozhodně má. Tentokrát ovšem leží podstata všeho mimo Maxe, neboť otěží produkce se chopil Zyon! Ta intenzita, obskurní nasranost a worship undergroundového metalu, to by ze sebe už taťka nevypotil. Tohle je divoký vztek mladého chlapa. Cavalera jr. se rozhodl pro sžíravý a krvavý sound. Zvuk kytar by z jednoho stáhl kůži a Maxovy rozervané štěky nikdy nezněly tak zvířecky.
Cavaleru staršího dost možná nakoplo i znovunahrání starých klasik Sepultury Morbid Visions a Schizophrenia s bráchou Igorem, čímž desce nechybí prastarou plísní potažené blackthrashové metody aplikované v dřevních dobách. Jedovatou stopu zanechávají vlivy old school HC punku nebo industriálního grindu Napalm Death prostupující pouhých 33 minut trvání zničující apokalypsy.
Chama znamená v portugalštině plamen a je to i jméno hlavního hrdiny z průvodní story, jíž má na triku další Cavalera, tentokrát Igor Amadeus. Příběh pojednává o chlapci vyrůstajícím ve slumu Rio de Janeira, ve favele, místě, kde neplatí zákon a je nasycené chudobou, drogovou kriminalitou, násilím gangů a stejnou měrou policejní brutalitou. Zdrcený zármutkem po smrti matky se Chamovi zjeví její duch, který ho instruuje opustit město a vyhledat „zemi stromů a vody, kde oheň hoří celou noc“. Na své cestě doputuje do džungle, kde se setkává s dobrotivými duchy rostlin, zvířat a živlů a je přijat domorodým kmenem. Učí se nativní hudbě, o skutečném významu svého jména a má vizi, která ho učí, že „všechny živé věci hoří stejným ohněm, nevyčerpatelným plamenem, který bude praskat až do konce věků“.
VERDIKT: 70 %
Soulfly si v kariéře vybírá tu lepší, tu horší formu, ale s tak zlověstně primitivní náloží a atmosférou nás dosud Max a spol. nekonfrontovali. Pro někoho příliš tvrdé sousto, ale já tleskám!