Není žádným tajemstvím, že forma Oldy Říhy, který letos oslaví 78. narozeniny, není v posledních letech zrovna nejlepší. Pod videi z koncertů i na sociálních sítích se množí komentáře zklamaných fanoušků s otázkami, zda už nenastal čas pověsit kytaru na hřebík a odejít z pódia s důstojností. Olda si to ale nemyslí – naopak s neutuchajícím entuziasmem dál připomíná odkaz svého životního díla.
Na basu ho dnes doprovází Karel „Bigman Kódl” Dvořák, za bicími sedí Roman Krajdl. Očekávání tak nebyla úplně nejvyšší, nicméně nálada zaplněného sálu tomu nenasvědčovala. „Poslušně hlásím, že jsem opět zde!“ uvedl se Olda s humorem sobě vlastním. Připomněl také, že se mu sice léta přezdívá „Ocelový Oli“, dnes už ale prý dává přednost označení „Titanový Oli“. Následně odpálil koncert písní „…a co Rock ’n’ Roll!!!“, po níž přišla „Jen jednou dostat šanci“.
Zvuk hrál Katapultu po celý večer do karet, takže bylo především na muzikantech, jak se s koncertem popasují. A i přes mou počáteční skepsi se svého úkolu zhostili poměrně slušně. Pochvalu si zaslouží zejména Bigman Kódl, kterého Olda označil za svého nejlepšího přítele. Ten pomáhal dotahovat refrény a některé party zvládl i sám – například v písni „Lesní manekýn“.
Ačkoliv se jednalo o oslavu padesáti let na scéně, celý večer se nesl v poměrně skromném duchu. Na pódiu stála jen řada několika aparátů Marshall a osvětlení působilo, jako by do Fora Karlín přicestovalo strojem času z osmdesátých let. Kapelu navíc nepřišel podpořit žádný host – až na jedinou výjimku. Olda ho představil jako „bedňáka srdcaře“, který zhruba třetinu koncertu vypomohl druhou kytarou, což kapele jednoznačně prospělo. „Za jeho dobrou a věrnou službu mu občas povolím si zahrát s Katapultem, ale bude to ještě dlouho splácet!“ glosoval situaci frontman, který se vzápětí sám označil za „hudební figuru“.
„Půlnoční závodní dráha“, „Hlupák váhá“, „Já nesnídám sám“, „Blues“ nebo „Dvě růže krepový“ – všechny zásadní hity pochopitelně zazněly a publikum je oceňovalo neúnavným skandováním „Katapult!“, „Olda je bůh!“ nebo klasickým pokřikem „Hobluj!“. A ikdyž místy Katapult zněl jako kapela, která se na pódiu vidí poprvé a občas to tahalo za uši, autentické nadšení muzikantů dokázalo zacelit i slabší místa, kterých během večera nebylo zrovna málo.
V závěru koncertu, který vrcholil písněmi „Až“ a samozřejmě „Někdy příště“, už stál na nohou celý sál a atmosféra konečně naplno připomínala rockový koncert se vším všudy. Celý večer uzavřel po bezmála dvou hodinách ploužák „Neplač lásko“, po němž následovala děkovačka s outrem v podobě „Forever Young“.
„Přál bych vám život, kterej žiju já. Ať děláte jen to, co vás baví. Já se mám nejlíp, protože se ze všeho můžu vykatapultovat,“ poznamenal v závěru Říha.
A pokud si lze z tohoto večera něco odnést, pak právě tohle: držet si nadšení a entuziasmus je možná ta nejdůležitější věc ze všech – i když to občas kulhá na obě nohy a lidé vám radí, že je čas to zabalit. Olda Říha ale Katapult je. Je to jeho život a jsem přesvědčený, že tu s námi svůj rock’n’roll bude hrát ještě pěkně dlouho. A pokud to pořád dělá radost i jeho věrnému publiku, není důvod sundávat nohu z plynu.
Jseš dobrej, Oldo. Katapult pořád šlape.
Hodnocení: 65 %
Katapult, Forum Karlín, 3: březen 2026
