Ostatně, Bohouš Zatloukal a jeho brácha Vladimír si sem chodí dobíjet baterky taky už hezkých pár let.
Když jsme se po pár pivech a kořalkách rozcházeli, společně jsme si zarecitovali tři slogany, které dávno, pradávno v osmdesátých letech vznikly právě pro písně Hudby Praha: „Ať tak nebo tak, všechno je naopak.“ „Nech to tak, on už to někdo spočítá.“ a „Lidi se rozcházej, aby se sešli, a stejnou nohou do stejnejch dveří vešli.“ O tom bylo celé naše povídání. „Ano, je to tak, jak to tehdy napsali tihle nebožtíci Ivan Wűnsch a Michal Ambrož. Kéž bych se nestyděl používat takové velké a silné verše,“ dodává Bohouš Zatloukal.
Z Jasný páky Hudba Praha
Hudba Praha patří mezi největší legendy českého rocku posledních pětačtyřiceti let, a i když vždycky svým příznivcům rozdávala plnou náručí rockové radosti, neměla snadný osud. U jejího prazákladu stála vodácká parta, která se v roce 1980 přetvořila ve skupinu Mrňous Singers. V ní už najdeme kytaristu a skladatele Michala Ambrože, druhého kytaristu Vladimíra Zatloukala, který v kapele nahradil svého bratra Bohouše, a baskytaristu Ivana Wünsche, čtyři osobnosti, které vytyčily směr celého příběhu.
Další fázi vývoje známe z knihy Excentrici v přízemí: „Stalo se tak na schodech metra, když kapela předtím utápěla ve fernetu svůj žal, že jinak nádherný Wünschův nápad Těžká doba je nepoužitelný.“ Právě tam a v té chvíli vznikl název Jasná páka.
Během několika měsíců se Jasná páka stala vedle Pražského výběru nejvýraznějším souborem nové vlny. Písně Paralet, Pal vodsuď, hajzle nebo Špinavá záda zná dodnes každý, kdo poslouchá rockovou muziku.
Jenže pak přišel březen 1983 a s ním i pověstný článek Nová vlna se starým obsahem ve stranickém časopise Tribuna, který odstartoval perzekuci české alternativní hudební scény. Jasná páka tam byla přímo zmíněna.
„Náš zřizovatel s náma na Petynce na oko udělal ještě nějaké přehrávky. Zahráli jsme tři skladby na příšernou aparaturu a pak nám stejně řekli, že dobrý, ale že to s námi stejně nepůjde. Za čtrnáct dní jsme se z toho nějak oklepali a rozhodli se, že si dáme jinej název,“ vzpomíná Vladimír.
Je to paradoxní, ale zákaz Jasné páky pomohl vyřešit problém, který by Michal Ambrož jako hlavní skladatel kapely musel řešit. Chtěl totiž změnit směr. Toužil psát osobnější, intimnější písně, něco o lidských vztazích, přičemž se některé formulace daly vnímat i v politickém smyslu. Páka na něj byla v té době až příliš do legrace. A rebelství, které představovala Jasná páka, chtěl ventilovat v poetičtějších, nadčasových druhých významech. Tak vznikla Hudba Praha.
A jak vznikl neobvyklý název kapely?
Kupodivu ve Starých Střešovicích. „Tam stála hospoda Na Zvoničce. Měli tam nejlepší sekanou, jakou jsem kdy jedl. Vedle Zvoničky bydlel Plech, tedy Jirka Novotný, co dneska hraje se Žlutým psem, a my tam zkoušeli. A Plechův děda, co už tehdy nemohl chodit, jak tam tak pořád v kulichu napolo ležel, napolo seděl, u sebe měl pořád nějaký zvětralý pivo a byl obklopenej novinama, vždycky pokřikoval, když okolo šli muzikanti do místnosti, kde se zkoušelo: „Hudba, hudba, hudba Praha!“ Už nevím, koho to napadlo, ale vzali jsme to za svý.“
Hudba Praha poprvé vystoupila v Junior klubu Na Chmelnici v květnu 1984. Bývalá Jasná páka „své fandy trochu svou novou podobou šokovala,“ líčili proměnu Excentrici v přízemí. „Agrese byla ta tam, místo ní přišel elegantní zvuk s výraznými melodickými písničkami. Suverénní sound úmyslně kontrastoval s obsahem. Spadly ti růžový brejličky, byly už rozbitý stejně. Nové písně jako by byly posedlé neuchopitelností tohoto světa. Něco, nějak, někde.“
Perestrojková doba se prudce měnila a vydavatelství Panton nenápadně měnilo svou vydavatelskou politiku. Začalo klást akcent na aktuálnější hudební trendy. Najednou se objevilo několik vydavatelských řad, většinou ve formátu EP, které představovaly nové osobnosti folku, nové vlny, a dokonce i metalu. Hudba Praha tehdy představovala už tak vyzrálý soubor, že se vedení rozhodlo vydat kapele celé album. Bohumil Zatloukal, který tehdy hrál v kapele 5P Luboše Pospíšila, zdůrazňuje, že právě Luboš neustále přemlouval jej, Michala Ambrože a Ladislava Kantora, že by se písničky Hudby Praha mohly nahrát a vydat.
Desku Hudby Praha měl tedy produkovat šéf C&K Vokálu Ladislav Kantor. Láďa byl velký bojovník a dokázal vyhádat na Pantonu vůbec to, že Hudba Praha mohla nahrát ve studiu u Martina Kratochvíla velkou desku. Ale před vlastní prací s muzikanty dával přednost své oblíbené becherovce. To nevadilo, Ambrož byl v životní formě a kapela jako kolektiv byla tak pevná a měla tak jasnou vizi, že si desku víceméně vyprodukovala sama. Navíc se ke kapele vrátil Bohouš Zatloukal, který – jak sám říká – zastal ve studiu Kantorovu práci.Nicméně, na jednom natáčení byl Kantor přítomen. Točila se zrovna písnička Lunapark. To je ta, v níž se zpívá:
„Jen ruský kolo se točí,
než kabel přehryzne myš.
Poslední návštěvník zůstává.
Možná že na obtíž…“
Cenzura (možná spíš pantonská autocenzura) celkem pochopitelně nedovolila použít sousloví „ruské kolo“ a bylo těžké umluvit naštvaného autora hudby Ivana Wünsche, aby vůbec dal souhlas s tím, že se bude místo o ruském kole zpívat o kole prázdném. Kantor to dokázal a aby mu udělal radost, domluvil alespoň pořádný „mužický sbor“ na závěr. Proto, aby naštvaný Wünsch cítil podporu, onen závěrečný part natočil sbor hudebních novinářů, posílený o členy Radikální dechovky Žloutenka. S tím prázdným kolem písnička dostala jiný kontext, ale i ten měl něco do sebe.
Album nakonec po určitém váhání vydavatelství v roce 1988 na trh vůbec nešlo. Ven se dostalo jen jako dvoj-EP, na němž chybělo pět skladeb, z nichž až příliš trčel druhý významový plán – Nečekej, Lunapark, Tak na co čekáme, A tak dál a Všechno je naopak. I když se prý objevila i kazeta, na níž inkriminovaná pětice písní byla… Viděl ji někdo někdy? V každém případě se v podobě kompletní vinylové desky a následně jako CD objevila až v roce 1991.
Z JASNÉ PÁKY HUDBA PRAHA (BAND)
Po listopadu 1989 nastal základní problém. Páka, nebo Hudba? „Když se to všechno změnilo, tak všichni, co jsme tam tenkrát byli, řešili problém, jestli se vrátit k názvu Jasná páka, nebo ne,“ vzpomíná Bohouš. „A všichni že ne, že zůstaneme Hudba Praha. A Jasnou páku budeme obnovovat jen při určitých příležitostech, jako bylo třeba desetiletý výročí.“
Svým způsobem to nějakou dobu platilo. Většina studiových desek, které v následujících dvanácti letech natočili, vycházela pod hlavičkou Hudby Praha – Maelström (1993), Maják (1995), Divoký srdce (1999) nebo DeGenerace (2010).
Problém byl s Michalem Ambrožem. Patřil mezi ty lidi, kterým vzal rok 1989 nepřítele a tím i motivaci. Navíc se jeho zdravotní stav průběžně horšil.
Jednoduše řečeno, nevěděl, co se sebou. V pozdějších letech mluvil často o „tvůrčí vyprázdněnosti“, což nejspíš souviselo právě s jeho vlnami depresí. Možná i to stálo za dočasným koncem Hudby Praha v roce 1996. Oficiálním důvodem bylo „přetížení skupiny a sólové projekty jejích členů“. Zmíněné album Divoký srdce mělo být studiovou tečkou za historií souboru. Končilo se ale přátelsky a velkolepě – velkým turné, které vyvrcholilo před televizními kamerami 8. listopadu 1996 (symbolicky: výročí bitvy na Bílé Hoře!) v Lucerně. Záznam z něj existuje pod názvem Na shledanou.
Ambrož se pustil do dalšího projektu – s muzikanty kroměřížské skupiny Nšo-či založil skupinu Divoký srdce a v roce 1999 s ní natočil album V moci noci. (A později ještě dvě další.) Tři roky předtím natočila Hudba Praha album, které se také jmenovalo Divoký srdce, ale vzniklý zmatek vadil snad jen vydavateli.
Nakonec se Hudba Praha zase dala dohromady. 1. června 1999 zemřel dobrý duch kapely Ivan Wünsch. Krátce před tím se bývalí členové sešli, protože chtěli vystoupit na Koncertě pro Kosovo. Snad právě Ivanova smrt vedla k tomu, že po dvou a půl roce začala Hudba Praha znovu žít. Fanoušci byli nadšeni, i když šlo především o živé hraní. Nová inspirace žádná. Ambrož Hudbu Praha v jednom interview dokonce označil jako „její vlastní revival“, a navíc řekl, že neví, jak to s tou kapelou bude dál.
Ten pravý chaos měl ale teprve přijít. „Psal se rok 2008 a na vánočním večírku v Akropoli nám Michal sdělil, že zakládá novou Jasnou páku a kdo chce, ať se přidá. Načež mu Jamajka Koblicová, která s námi léta zpívala, řekla, že se posral. A na protest proti tomu jsme oba z Hudby Praha odešli,“ říká Bohouš. A Vladimír dodává, že bez těch dvou už to nebylo ono. Navíc se kvůli Hudbě Praha bráchové Zatloukalové strašně pohádali, neboť Vladimír zůstal, a víc než dva roky si tak maximálně odpovídali leda na pozdravy.
Kluci se domnívají, že Ambrož už měl v té chvíli kapelu sestavenou, že už byl dohodnutý s Kollerem i Petrem Vášou. Páka začala znovu existovat, a i když hrála relativně zřídka (Michal v roce 2009 vážně onemocněl a poprvé utekl hrobníkům z lopaty), docela dobře fungovala. Tu a tam se přelil někdo z jedné formace do druhé.
Paralelní vedení dvou kapel (a to nepočítáme příležitostné Divoký srdce) bylo nejspíš pro slábnoucího Michala vyčerpávající. Navíc to vedlo k určité nekoncentraci, kterou, jak později naznačil, mu nejvíc rozmlouval jeho dávný přítel a anděl strážný David Koller.
V čem se lišila nová Jasná páka od Hudby Praha? Repertoár obou skupin se přece alespoň částečně překrýval. Bohouš Zatloukal to vidí takto: „Dnešní Jasná páka je vlastně Kollerband šmrncnutý Vášovými Ty syčáky.“
DEFINITIVNÍ ROZKOL
„Člověk se má dívat na svět s pochopením pro ty ostatní kolem sebe,“ říká Bohouš, když přijde řeč na události roku 2014, které rozčeřily hladinu stojatého rybníku českého rocku. Hlavní osobnost Hudby Praha Michal Ambrož byl vyhozen ze SVÉ kapely! Vážně nemocný Ambrož přišel o Hudbu Praha! Puč v Hudbě Praha!
Podobných zpráv byla pražská rocková komunita plná. A přitom „pučisté“ dál navštěvovali Michala v nemocnici a v pohodě s ním komunikovali. Ne že by bylo všechno v pořádku, ale na rozdíl od vyhecované veřejnosti probíhal rozchod v naprosté slušnosti. Jen Hudby Praha byly najednou dvě – Hudba Praha Band a Michal Ambrož & Hudba Praha.
Sakra, co se to stalo?
V roce 2015 měl Ambrož znovu velké zdravotní potíže, ale dobře to dopadlo. „Když nám po několika měsících napsal, že máme přijet do Okrouhlice, kam jsme jezdívali na každoroční soustředění, strašně jsme se těšili,“ dostává se ke slovu Vladimír Zatloukal. „Měli jsme připravenou i možnost, že kdyby nezvládal celý koncert, půl programu můžeme hrát bez něho a on by přišel jen jako hvězda na největší hity. Takhle to dělal v tu dobu třeba Mišík a výborně to fungovalo.“ Jenže Ambrož jim prý rozdal playlisty a po půlhodině zkoušení oznámil, že si musí jít lehnout a odpočinout. Když se vrátil, všem oznámil, že všechny už nasmlouvané koncerty zrušil a Hudba Praha v roce 2015 vůbec hrát nebude a další rok přichází v úvahu jen jedna šňůra plus tradiční předvánoční koncert v Akropoli. Byl tak vyčerpaný? To asi ne, protože za týden už jel s Davidem Kollerem celou jeho šňůru jako host.
Vladimír Zatloukal: „Byla to pro nás studená sprcha, která vyústila ve většinové rozhodnutí, že dál budeme hrát bez Michala. S Jirkou Jelínkem jsme mu to šli oznámit do jedné vinohradské hospody. Po třiatřiceti letech, která jsem s Michalem strávil na pódiu, to nebylo nic příjemného.“
Michal to obratem oznámil na webu Hudby Praha a začal šrumec. „Média to vyhecovala až k nenávisti. Prý nemáme morální právo zůstat bez Ambrože Hudbou Praha, i když ostatních sedm hráčů zůstalo pohromadě.“ Nikoho nezajímalo, že Bohouš dokonce zakládal v osmdesátém Jasnou páku a Vladimír hrál v Ambrožových projektech od roku 1982.
Bratři Zatloukalové dodávají, že to nebylo žádné gesto nenávisti. Chtěli prostě hrát a Michal nemohl. Měl fatální zdravotní problémy. Ruce v takovém stavu, že nemohl hrát na kytaru. A možná ho rozhodil i předchozí odchod saxofonisty Karla Malíka...
Co bylo jádrem jejich sporu ale vědí jenom jeho účastníci. Michal si přes všechny problémy sestavil novou Hudbu Praha a jeho pohrobci přijali jméno Hudba Praha Band. Hledali nového frontmana a našli ho v moderátorovi Radia 1 a členovi skupiny Bedřich a Zoufalci Zdeňku Hnykovi. Začal třetí život Hudby Praha.
HUDBA PRAHA SE VRACÍ
„Abychom si rozuměli. Já i Bohouš jsme měli Michala rádi až do konce jeho života. Normálně jsme se spolu bavili. To všechno kolem byly problémy pracovní, ne lidské. Přesto dodnes existují kluby, blízké Michalovu okruhu, kde máme plot. My jsme se přitom s Michalem dokonce původně domluvili, že on bude mít jen Jasnou páku a my Hudbu Praha, protože na ten název máme oficiálně práva. Ale nějakej dobrej poradce, asi víme kdo, mu poradil, aby se názvu Hudba Praha nevzdával, takže si postavil soubor Michal Ambrož a Hudba Praha a v roce 2019 natočil desku s názvem v opačným pořadí – Hudba Praha a Michal Ambrož.“
„Znovu jsme odstartovali. Získali jsme dobrou manažerku Blanku Štrayblovou a začali zkoušet. Nejdřív věci od Páky a od Hudby, tak abychom měli v zásobě nějakých třicet skladeb. Oprášili jsme i skladby, co jsme osm let nehráli. Dělali jsme to ještě s těma našima původníma holkama, ale ty toho po nějaké době nechaly, protože se lekly tý šílený kampaně proti nám. Já se jim nedivím. Co já jsem si různě vyslechl, a těch esemesek, co jsem dostal! A navíc všichni tvrdili, že jsem to zorganizoval já,“ tvrdí Bohouš.
„Byl to boj, ale začali jsme vyhrávat. První koncert proběhl v Českých Budějovicích a následovaly další. A pak přišel covid. Covid je typický příklad toho, že všechno špatný je pro něco dobrý. Začali jsme dělat nový písničky. Dostali jsme nějaký peníze, prodali pár věcí z domácího studia a u Petra Jandy na Propasti natočili album Barevný sny. Už na nich zpívaly Eva, Kateřina a Karolína. 19. března 2022 jsme pak desku pokřtili. Kromě našich novinek tam jsou i dvě staré pákoviny, které nikdy nebyly natočeny – Nech toho, nech to a Miláčku. A tu a tam nějaké rádio zahrálo Někdo jde bytem.“
To jste ale natočili ještě pod jménem Hudba Praha Band. Ten název už teď nepoužíváte.
„Ne, teď už ne. Michal zemřel na konci října dvacet dva a s ním skončila i jeho kapela. Mohli jsme se tím pádem s čistým svědomím vrátit k původnímu názvu, na který máme práva.“
No, a co dál?
„Když to tak vezmu, Barevný sny jsou náš debut. Bůhví kolikátý už debut, ale je to opravdu začátek nový éry. Už máme materiál skoro na celou další novou desku. Ty kýble zla už z velké části pominuly a my si v klidu jedeme dál. Ona už to před lety předpověděla jedna z prvních písní Hudby Praha:
„Pod světlem kroužej
na konci léta můry.
Je jim to dáno
stejně tak jako nám shůry.
Když světlo zhasne,
můry se ve tmě ztrácí.
Nemysli na to,
každej má svoji práci.“