Problémem listopadovo-prosincových alb je, že snadno zapadnou. Naprosto nesmyslně vychází spousta projektů pro vánoční trh, i když to v době takřka nulového prodeje nosičů už dávno nedává smysl. Dostáváme stovky tiskových zpráv, mailů, pozvánek na křty, abychom ještě v prosinci napsali o něčem, aby si to snad lidé koupili k Vánocům, a pak skoro prošvihneme takovéhle album. A jako každý rok: stalo se to i tentokrát. Navíc, koho by zajímalo na první pohled dětské školní album s názvem Šťastný žáček? To přece mělo vyjít v září, ne!
Byla to náhoda, probíral jsem se vším, co na konci roku vyšlo, a vida černobílou fotografii Michala Žáčka v tiskové zprávě, došlo mi, že se nejspíš o veselou dětskou desku pro prvňáčky jednat nebude. S velkou obavou, co jsme to zase prošvihli, pouštím první píseň a je mi jasné, že máme co napravovat. Tohle album je plné skvělých interpretů, nádherných písní, hrají na něm moji kamarádi a je propletené dvěma klavíry a několika nezvratnými osudy, nenapsat něco o takovém albu by byl můj vlastní hřích.
Byl to dlouhý tvůrčí proces. Radovan Šťastný, renesanční to muž, přinesl demonahrávky k doaranžování, které se změnilo v hudební produkci Michala Žáčka a dvou dalších zásadních jmen: Pavla Sotoniaka a Jana Uvíry. Ano, opět jsme u té neambiciózní moravsko-ostravské talentovanosti, oba pianisté a muzikanti od boha, jejichž dynamiku a prstoklad rozeznám od sebe na tomto albu naprosto neomylně, oba pánové hráli s Davidem Stypkou. Obsazení se v průběhu dvou let rozrůstá o jména, která album pozlacují a dobarvují: Michal Pavlíček, Martin Gašpar, Roman Vícha, Matěj Drabina a další.
Aneta Langerová má na albu tři písně, krásně minimalistické aranže postavené primárně na jejím hlasu, Vojtu Dyka tady zastihneme ve skvělé formě ve dvou nahrávkách. Oba vokály jsou stěžejními stavebními kameny alba, i další hlasy naleznete ve vybroušených polohách, ty skladby jsou přesně pro ně. Krásně jednoduchý vokál Jarka Nohavici je ku prospěchu písně, Richard Müller, František Černý a Peter Lipa jsou tady jako ryba ve vodě, jako kdyby ty skladby patřily na jejich sólová alba. Nesmírně jímavá interpretace Kristiny Mihalové s jemným slovenským přízvukem je příjemným překvapením, stejně jako civilní zpěv Daniela Heribana. Obrovským zjevením je nezaměnitelný vokál Ivo Viktorína, legendy české folkové scény mého mládí. Krajina v noční košili je pro mě jeden z nejsilnějších momentů alba i pro skvělé kytary Rudyho Horvata.
Malý velký závěr patří Františku Segradovi ve skladbě Autobus, při níž vám bude běhat mráz po zádech, až vám dá vybrat si. A pak je tu taky hlas Jiřího Bartošky, protože všichni víme, že každá úspěšná ostravská nahrávka potřebuje svůj klíč pro štěstí. Bohužel, než album vyjde, odešli František Segrado a náhle i Dan Heriban. O to silnější je, že jejich hlas bude právě tady zachycen už navždy.
Verdikt: 90%
Šťastný/Žáček je albem, které nepotkáme každý den. Je vybroušené v každé notě, akordu, slově a rýmu. Těch třináct skladeb je vyprávěno s takovou hudební a slovesnou lehkostí, že čas, který uplyne s ním, se prostě nepočítá, proto ho můžete poslouchat zas a znova. Já to už dělám několik týdnů…