Obrázek k článku RECENZE: Zuřivost nových Sprints potvrzuje, že patří k nejlepším irským kapelám
| Ondřej Černý | Foto: David Willis

RECENZE: Zuřivost nových Sprints potvrzuje, že patří k nejlepším irským kapelám

Když Sprints vydali před rokem a půl debut Letter To Self, šlo o upřímné, zajímavé a místy až urputné představení kapely s frontwoman, která se snažila prorazit v prostředí, kde má stále navrch mužská dominance. Zpěvačka a kytaristka Karla Chubb tehdy otevřeně přiznávala, že ji tato touha často svazovala. Na novince All That Is Over už se od toho zcela oprostila. Jistá si sama sebou, ostrá, sarkastická, ale také otevřená ve chvílích zranitelnosti.

Album zahajuje atmosférická skladba Abandon, která nechává prostor napětí a naznačuje, že tentokrát nepůjde jen o punkovou smršť. Hned další To The Bone ukáže kontrast, pro Sprints tak typický – ztišený rozjezd a poté výbuch kytar, kdy Karla posune emoce do bodu zlomu. Singl Descartes je už ryzí útok, ironická reflexe egoismu a marnivosti, a také první moment, kdy si uvědomíte, že nová kytarová posila Zac Stephenson kapelu posunula o třídu výš.

Need a Beg dokazují, že Sprints umí být zároveň zlostní i chytlaví. První je plivnutím do tváře misogynii a stereotypům, druhá mísí rockovou naléhavost s elektronicky znějící úsporností. Rage a Pieces pak vracejí do hry přímočarý, nakažlivě energický punk – písně, které na koncertě budou fungovat jako totální bangery.

Ve druhé polovině alba ale Sprints ukazují, že jejich paleta je širší. Something’s Gonna Happen je tísnivá a hypnotická, Better jemnější, s příjemně vrstveným vokálem Chubb a basáka Sama McCanna, zatímco Coming Alive je typický kus kapely, s výraznými kytarovými plochami, dynamickou rytmikou a přesvědčivě neúprosným vokálem. Závěrečná Desire pak vše korunuje: šestiminutová, kinematografická jízda, kterou si lze snadno představit jako soundtrack Tarantinových filmů, s výraznou basou, která se v závěru posluchače zmocňuje zvukovým atakem, absolutní zuřivostí ústící v dominantní naléhavost.

Tematicky se All That Is Over pohybuje mezi intimitou, toxicitou moderního života a apokalypsou. Najdeme tu vztek z rozpadajícího se světa, ale i osobní bolesti – rozchod po osmi letech, vyčerpání z tlaku, s nímž se musí vyrovnávat frontwoman v očích médií i fanoušků. A přesto je v desce slyšet osvobozující gesto: odmítnutí neustále něco dokazovat a schopnost postavit se všemu s ironií i zuřivostí.

VERDIKT

All That Is Over je triumfální druhé album, které kombinuje katarzní punkovou zuřivost s nečekanou šíří výrazových poloh. Sprints ukázali, že dokážou nejen křičet, ale také vést dialog – s publikem, se světem i sami se sebou. Je to deska, která nenechá nikoho v klidu, a přitom jasně říká: „Tohle je naše chvíle.“