Sigrid už od prvních ípíček ukazuje, že umí napsat písničky, které jsou příjemně nakažlivé, přesto nijak banální a křečovité. Nejinak je tomu na novém albu There‘s Always More That I Could Say, kde se navíc poprvé představuje i v roli producentky. Dá se tím pádem předpokládat, že je nahrávka přesně taková, jakou ji chtěla mít: dynamická, bez balastu a aranžérsky pestrá a energická. Zkrátka vypulírovaný žvýkačkový popík, který umí nakopnout a strhnout.
Větší kontrola nad výsledným produktem dodala Sigrid sebevědomí, které crčí z každé z deseti písní. A má na něj zcela jistě právo, protože jejího talentu i pozitivní aury si hudební svět všímá čím dál víc. Jako předskokana na nadcházející turné si ji koneckonců vybral Ed Sheeran.
Ale snad právě postup mezi uznávaná jména evropského popu má za následek to, že Sigrid tak trochu přichází o své někdejší kouzlo. I na svém debutu měla sice písničky, které byly ve všech ohledech strhující, ale mnohem víc jimi prostupovala zvuková jedinečnost, drzost a severské pojetí popu. Je evidentní, že se hudebnice snaží tak trochu přizpůsobit světovému zvuku. Ne že by byla přímo poplatná trendům, ale důraz na to, aby mohla doslova každá písnička fungovat jako singl, je citelný.
Třeba Fort Knox má sice zpěvaččinu typickou dravost podpořenou fantastickým chraplákem, ale je to trochu variace na Duu Lipu. V několika písních, ať už v úvodní I´ll Always Be Your Girl, nebo Kiss The Sky, Sigrid taky sází na „zpěvomluvu“, spíš odříkávání než zpěv, což je sice hezké zpestření, ale v popu už poněkud otřepané. Není to vyloženě negativní rys, ale sundat nohu z plynu by neškodilo, obzvlášť, když lehkost norské hudebnici tak sluší. Pilotní singl Jellyfish, nenásilný a lehký jako jarní vánek, je důkazem, že ne všechny písně musejí řezat jako nabroušená pila.
Sigrid samozřejmě ani v nejmenším neselhává v tom hlavním: v bavení posluchačů. I díky tomu, že ve většině písniček drží stopáž pod tři minuty, jde vždycky k jádru pudla. Nevykecává se, nic zbytečně nenatahuje a songy jsou prosté jakékoli vaty. Deska odsýpá. Občasné zvolnění a odolání pokušení vytřískat z každé písničky naprosté maximum by ale albu dodalo další rozměr, který takhle poněkud postrádá.
VERDIKT: 72 %
Sigrid je stále sebevědomější a jistější. Její třetí deska je napěchovaná písničkami, z nichž by každá obstála jako singl. Skvělou desku ovšem nedělají jen potenciální hity, ale i schopnost nechat znít svůj autentický hlas. A v tom by mohla být důraznější.