Obrázek k článku RECENZE: (S)existenciální Robyn hraje na jistotu. Její synthpop má pořád šťávu
| Michael Švarc | Foto: Marili Andre

RECENZE: (S)existenciální Robyn hraje na jistotu. Její synthpop má pořád šťávu

Švédská vizionářka Robyn se na nové desce Sexistential vrací jako stará známá. Po osmi letech navazuje víceméně tam, kde skončila, tentokrát má její taneční pop s nezaměnitelně ostrými synťáky o něco přímější tah na branku.

Když Robyn v roce 2010 vydala svůj opus magnum Body Talk s nestárnoucím hitem Dancing on My Own, zažehla tím novou vlnu zájmu o skandinávské umělce. Její tvorba, v níž melancholické texty často ostře kontrastují s energickou taneční hudbou, navíc inspirovala řadu dalších muzikantů ke psaní tzv. smutných bangerů, které nabízejí katarzi skrze pláč na parketu.

Ke klubové muzice a zpoceným tělům zmítajícím se pod disko koulí se Robyn vrací i na své deváté desce, na slzy ale tentokrát není mnoho místa. Po konci dlouholetého vztahu se švédská hudebnice zabývá tělesností, sexualitou, láskou, mateřstvím i bytím jako takovým. A činí tak prostřednictvím euforických písní, které vlévají život do žil a skvěle tepou. Hudebně jako by sahala prakticky ke všemu, co ji v její kariéře, která započala už v 90. letech, formovalo.

Pilotní singl Dopamine je absolutní esencí zpěvaččiny tvorby. Ostré synťáky, výrazný kopák, silná melodie – je to hudební variace na Dancing on My Own a Call Your Girlfriend z alba Body Talk, ale i Missing U z minulé desky Honey. Blow My Mind je koketnější a klubovější předělávkou Robynina vlastního songu starého 24 let, titulní Sexistential je surový hyper pop s provokativním textem, kde Švédka popisuje zkušenosti s umělým oplodněním coby single žena.

I taková témata umí Robyn obléknout do slušivého a přitažlivého kabátku. Její deska, která stejně jako ta minulá nabízí pouhých devět písní, je sexuální i sexy, ale nijak lascivně nebo přehnaně okatě. Uhlazenost, sametovost a rafinovanost osm let starého alba Honey každopádně střídá přímočarost, která není ke škodě. Pořád si totiž zachovává lehkost a vkusnost nepodléhající trendům.

Robyn se stále daří nacházet ve svém typickém soundu svěží perspektivu, díky čemuž její hudba nestárne a má pořád drajv. I v roce 2026 dělá takhle kvalitní a zábavný synthpop prostě málokdo. A ti, kteří se zpěvačku snaží v nějakém smyslu napodobit, často jen recyklují hudební myšlenky bez jakékoli další invence. Robyn jako by vyvinula jazyk, kterým umí plynule mluvit jen ona sama.

Verdikt: 78 %

Robyn s devátým albem potvrzuje, že stále patří mezi nejvýraznější popové umělkyně. Umí se totiž ohlížet do minulosti a zároveň zůstat aktuální a svěží.