The Cribs byli vždy kapela, která uměla udělat ze tří akordů důvod, proč chtít slyšet víc. Selling a Vibe tuhle schopnost neztrácí – jen mění úhel. Tam, kde dřív jejich písně šlapaly dopředu ostrou naléhavostí, se teď víc opírají o melodii a zjemnění. Přitom to nepůsobí jako rezignace, ale jako časem získaný nadhled. Vše zároveň zůstává tak, jak jsme na to u dvojčat Garyho (zpěv, basa) a Ryana (kytara, zpěv) a jejich mladšího bratra Rosse (bicí) Jarmanových zvyklí: kytary jsou dál zkreslené, riffy odsekávané, refrény postavené na jednoduchosti. Jenže kolem toho všeho je nový vzduch.
Producent Patrick Wimberly (Beyoncé, MGMT, Kid Cudi) pomáhá kapele prosít jejich tradiční kytarový zvuk slunečním filtrem. Výsledkem není uhlazený pop – spíš popovější konstrukce, která nechává skladby dýchat. Rytmika má groove a tah, vokály působí civilněji, kytary, místo aby do toho „řezaly“, víc prokreslují, hrají si s texturou. A když se do soundu vplíží syntezátorová mlha (Looking for the Wrong Guy) nebo hammondky, není to výlet mimo identitu kapely. Jde spíš o rozšíření prostoru, ve kterém se The Cribs pohybují. Melodické instinkty kapely jsou tak vybroušené, že skvěle pracují s tím, kdy vokální linky úzce kopírují kytarovou drobnokresbu – třeba v refrénu Never the Same.
Pod povrchem se zároveň odehrává zásadní téma kapely: rodina, soudržnost, věrnost vlastnímu já. Texty reflektují ztrátu nevinnosti i smutnou realitu („Sebeúcta šeky nikdy neproplatí“). Závěrečná Brothers Won‘t Break je pak ódou na vytrvalost („Po tom všem, co vydrželi... se bratři nikdy nerozejdou“). Občas cítíte, že některé nápady jsou až příliš podle kapelní šablony, nebo že by si dobře vystavěné sloky zasloužily ještě výraznější refrén (Rose Mist, If Our Paths Never Crossed). Jenže právě tahle neokázalost je zároveň součástí kouzla The Cribs. Kapela nic neboostuje, nepřehání, nad míru nepulíruje. Je civilní a sympaticky přirozená. I díky tomu je Selling a Vibe deskou, která stojí na řemesle, zkušenosti a melodické samozřejmosti. A právě v tom tkví její největší síla.
VERDIKT: 75 %
The Cribs dokážou růst bez ztráty identity. Aktuálně jsou popovější, ale stále upřímní a melodicky přesvědčiví.