Jestliže je konverzací, jak naznačuje název alba, tak možná konverzací napůl snícího člověka samotného se sebou. Není to ale ani zdaleka nic introvertního a do sebe uzavřeného – pianista Vít Křišťan pečlivě dbá na to, aby jeho projev šel naopak vstříc posluchači. Prostě nic bouřlivého, o to více komunikativního.
Jestliže lyrika a cit je na prvním místě mezi přednostmi nové desky Balzarova tria, pak druhou silnou zbraní souboru je melodická invence. Všechny skladby jsou postaveny na silných tématech – Aria, Sorrow nebo Traveller jako kdyby pocházely z nějakých neznámých (možná dokonce romantických) písní. I to umocňuje atmosféru lucidního snění.
A do třetice je třeba vyzdvihnout muzikantskou kreativitu. Samozřejmě, klavír je nejvýraznějším elementem a hlavním nositelem nálady, ale šéf kapely si vždycky najde nějaký prostor pro svůj kontrabas. Jeho víc než minutové sólo ve skladbě Moment patří k nejsilnějším okamžikům desky a krátká, smyčcem hraná pasáž na začátku poslední třetiny Story of You se svou křehkostí a pohlazením dokáže zarýt hluboko do posluchačova srdce.
Bubeník Jiří Slaviček působí zdánlivě v pozadí obou výrazných instrumentalistů, neboť zklidněná atmosféra skladeb mu nedovoluje nic razantnějšího, ale právě on je ve své podstatě tím, kdo pestrostí svého doprovodu dotváří barvy a detaily poklidné, nenápadně barevné dvaačtyřicetiminutové tapiserie.
Verdikt: 80%
Největší posluchačský zážitek přináší deska, když ji vnímáme jako celek. Jako kdyby se v jejím průběhu nenápadně potemňovala světla v pomalu se prázdnícím nočním klubu nebo jako kdyby noční bdění pozvolna přecházelo při melancholické závěrečné melodii Story of You v noční spánek.