Zatímco první díl se dal relativně snadno definovat, s dvojkou je problém. Asi by měla patřit Olympiku a produkci šedesátých let nebo nějakému ucelenému trendu, místo toho nám Riedel nabízí výběrovou směsku pop rocku, art rocku a dalších proudů s kořeny v sedmdesátých letech. Prokopa i Schellingera, Mišíka i Combo FH. V předmluvě autor naznačuje, že se k dalším klasickým nahrávkám a interpretům vrátí v dalších dílech. Už aby byly!
Tohle určité znepřehlednění je jedinou drobnou vadou na kráse díla, které by pro jeho snahu pro přesnosti a smyslu pro detail určitě obdivoval i sám legendární český publicista Lubomír Dorůžka, pověstný svou posedlostí po exaktních informacích. Jak se Riedelovi třeba podařilo sehnat data narození i u méně klíčových či příležitostných muzikantů, to ví jen bůh! Kolik hodin musel strávit při pročítání dobových recenzí! Věděli jste třeba, že ve filmu Otakara Vávry Třináctá komnata zpívají Rebels píseň Pod starým mostem Karlovým na text Ester Krumbachové, která ale na deskách nikdy nevyšla? Riedel na ni upozornil!
Riedel navíc přichází s korektním přístupem, většinou prostým přehnaného subjektivismu. Nehodnotí s odstupem, co je z jeho pohledu lepší nebo horší. V takovém případě raději nechává hovořit dobové recenze, vzpomínky autorů nebo interpretů a hodnocení nechává na posluchačích.
Rozdělení po sebrané produkci interpretů různých rockových stylů nedovoluje sledovat proměny scény jako celku. Tomu by lépe odpovídalo dělení po rocích. Takhle ale zase máme možnost na interpretaci jednotlivých umělců a souborů sledovat jejich individuální vývoj nebo proměny jejich orientace v průběhu let.
Sběratelé ocení i reprodukce obalů jednotlivých desek. Mnohé z nich se totiž objevily jen na malém množství tehdejších nákladů a zbytek Supraphon distribuoval v univerzálních obalech. A fandové tehdejší hudby si budou klást otázku, jak se v dalších dílech vyrovnat s vlivem slovenského rocku, který v tehdy spojené republice patřil s tím českým do jednoho pytle.
Riedelova Česká rocková alba 2 (Nahrávky z let 1968 – 1986) jsou nepochybně hudební publikací loňského roku. Čtyři sta padesát stránek skoro encyklopedického díla. Něco, na co jsme dlouho čekali.