„Pro ty, co pruděj rap, mám lék – svůj intelekt, plánuju a stavím svoje rýmy jako architekt…” Kdy jste naposledy slyšeli otvírák od Jamese Colea, který se vám zavrtal do duše? Na Toxic Funku, nebo snad zde? Pro ty, kteří nevědí; věty výše odrapoval v době, kdy ještě kompilace vycházely jako přílohy českých rapových tištěných magazínů, kdy pád newyorských dvojčat byl čerstvou novinkou a Hack a Phat byli žhavou undergroundovou kometou.
Onen Nádech, odkud bary jsou a který i nadčasově zremixoval DJ Wich, byl součástí Lyrik Derby Vol. 1, jenž roznesl zprávu o tom, že v Praze existují dva mladí rappeři, jejichž hlasy budou brzy slyšet všude. K.O. Kru zněli čerstvě a surově, nicméně jejich neortodoxní, experimentální a floutkovsky neurvalé mindsety dávaly zabrat lokální scéně, jejíž kamarádíčkovství bylo vlastně to jediné, co drželo hip hop tak nějak naživu. Být drzý bylo tabu v momentě, kdy se k tomu ještě střílelo do vlastních řad.
Proto je neskutečně zajímavé sledovat a poslouchat, jak dnes, po dvaceti letech „rapové nekompatibility“, máme na stole desky, které umí promlouvat do duší hudebních akademiků v reálném čase a které byly vytvořeny fúzí obou „znepřátelených stran“. Myslím na beef mezi Prahou a Zlínem, Supercroo a IdeaFatte, a Toxxxovou legendární větu na Sweet Dreams. To byl rok 2007.
Nyní je vše jinak. Jeho parťák James Cole se dal s Malým Pepkem alias Ideou, dlouholetým ředitelem labelu Ty Nikdy a jednou polovinou IdeaFatte, dohromady a vytvořili desky DONE, WELL DONE (obě 2025) a tape ALIBI JONES (2026) a oprášili své staré hvězdy. Idea, který se našel v produkci, doprovází Cola v době, kdy se zdá, že se znovu cení řádky s hlubším smyslem a čtyři doby s hutným kopákem. A ani se nemuseli modlit, aby jim obroda přinesla Anděla. Prostě se snesl tak nějak přirozeně.
Hugo Toxxx mezitím své hvězdy dosáhl s albem 1000 v roce 2019 a velice solidně si vedlo i album Mumie (2022). Od té doby se, minimálně číselně, nedá tvrdit, že by jeho „mámvpičismus“ oslovoval mainstream tak, jak by si přál. Sám sebe stavěl do hlavní pozice trendsettera, někoho, kdo má hlavní slovo v rapu. Minimálně čtyři roky to už ale neplatí, a proto bylo evidentně na čase sáhnout po alternativě – shows se Supercrooo pořád táhnou, ale to není ono. Ale obnovit K.O.? To by vyjít mohlo.
Nasednout na vlnu, která funguje, je jednodušší než vymýšlet vlastní novinku. Navíc je na co navazovat a co předávat. K.O. Kru může nicméně vzniknout jen tehdy, pokud to nebude Supercrooo. Tedy Toxxx nebude tím pomyslným tahounem a Cole doplňujícím prvkem.
Z EP K.O. KRU se zdá, že je to přesně naopak. Cole si je absolutně jistý v kramflecích – jeho flow je opravdu jemně se vinoucí, jeho texty mají styl, hloubku i přidanou hodnotu, absolutně sedí na Ideových boombapových / trueschoolových instrumentálech šmrncnutých novým undergroundem a nebál bych se podepsat bar, jak tvrdí v JEHO SÁDLO, že „má glow-up, jak když pomažeš olejem svý koleno“.
Spice tomu všemu přidává právě Toxxx. Ačkoli je zvláštní slyšet jej dokola neopakovat tři slova a rapovat z hlavy, je to mnohem víc fresh než to, co dělal poslední léta, album Art bohužel nevyjímaje. A je to fresh, přestože se pánové věnují tématům, která se spíš hodí do hospody mezi štamgasty po čtyřicítce; tedy nostalgii dřívějších let, občas nějakému tomu ramenatění na „haters“ a poté i segmentu s názvem „když jsme byli mladí a proháněli všechny sukně, které se mihly“.
Co se posledního tématu týče, u něj jsem byl trochu v rozpacích, a asi by mi nevadilo, kdyby jej na projektu bylo trochu méně. Ještě si nedovedu představit Hacka, Phata ani Ideu v bačkorách a špinavém nátělníku a tohle mi onen obrázek přímo evokovalo. A pokud se schovávala metafora například v sentimentálním vzhlížení k rohlíku s máslem, neodhalil jsem ji.
Každopádně back-to-back rýmování se zajímavou lyrickou hodnotou, rámcově uchycený koncept a vintage styl mají šmrnc. Projekt je minimalistický, dává posluchači jasně najevo, kam směřuje, věnuje mu dostatek materiálu to prozkoumat, ale zároveň to nepřehání s dávkováním.
Doufejme, že to není poslední věc. Doufejme, že se jedná o čerstvý nádech a že výdech přijde mnohem později než s jedním releasem jako na prvním vinylu kapely.
VERDIKT: 90 %
Noví K.O. Kru jsou super. Jako vždy si jdou vlastní cestou.