Obrázek k článku RECENZE: Playboi Carti umí pohladit i kopnout do břicha. V rapu spojuje všemožné
| Petr Malásek | Foto: Universal Music

RECENZE: Playboi Carti umí pohladit i kopnout do břicha. V rapu spojuje všemožné

Už Igor Kmeťo se na Rytmusově tracku Sága pokračuje nazýval hudbou. Nyní, o skoro patnáct let později, to tvrdí atlantský rapper Playboi Carti. Na desce Music ukazuje, proč je právě on jedním z největších aktuálních jmen žánru. Deska se dotýká všemožných stylů, které v současném rapu letí. A je to právě Cartiho hlas, který vše propojuje.

Na nahrávce trvající 77 minut ale rapper nevystupuje sám. Objevují se tu ta největší jména žánru od Travise Scotta, The Weeknda, anebo londýnského Skepty. Výběr hostů jakoby ještě více podtrhoval rozkročení mezi subžánry: v porovnání s jeho deskou Die Lit z roku 2018, která lavíruje mezi agresivními tracky jako R.I.P a klidnějšími (například Foreign), se Music ještě více rozprostírá do všeho, co znamená moderní rap. Od tracků Pop Out, kde má člověk potřebu skočit do nejbližšího moshpitu, po popový Rather Lie, který se s největší pravděpodobností stane hitem i na těch nejmainstreamovějších rádiových stanicích na světě. Není to ale jen výběr hostů, ale také samotný Carti, který jako chameleon splyne s čímkoliv, co se na albu vyskytuje.

Z řady hostů je potřeba vypíchnout jméno Travise Scotta. O tom, že spolu tito dva umělci umí vytvořit hit, se ví od skladby Fe!n z Travisovy desky Utopia. U tracku Wake Up F1lthy mi připadá, jako by se Travis vracel ke zvukům z alb Rodeo nebo Birds In The Trap Sing McKnight.

Playboi Carti je jedno z nejprominentnějších současných jmen žánru, ale rozhodně to není žádný básník. Refrén „rozděl ten balvan / hýbej ten balvan” opravdu neodkazuje na trest řeckého krále Sisyfa. S přihlédnutím ke Cartiho lyrické jednoduchosti je proto zajímavé spojení s s Kendrickem Lamarem. Autor hitu Not Like Us, držitel pěti sošek Grammy z letošního předávání cen a také laureát Pulitzerovy ceny v tracku Good Credit označuje Cartiho za svého zlého bratra. Ačkoliv by se na papíře mohlo zdát, že spojení umělce známého za své specifické pokřiky Faeh! nebo Schyeah! a držitele ceny za poezii nemůže fungovat, oba se ve dvou společných skladbách našli. Přesně na půl cesty.

Už od úvodního tracku Pop Out je jasné, že na tomhle albu budou beaty hrát zásadní roli. U Cartiho byl hudební aspekt důležitý ve všech jeho projektech, přehlušoval občasnou textovou bezduchost. Track Evil Jordan – za mě společně s písní Crank nejlepší píseň alba – by bez silného beatu nedosáhl takového efektu. Stejně jako hosté Cartimu k výslednému úspěchu  pomáhají i producenti. Beaty na míru přesně hrají na rapperovy silné stránky.

Verdikt: 72%

Music není deska, kterou si člověk pustí do sluchátek od začátku do konce – je to projekt, který je potřeba prožít naživo. Je to skoro hodina a dvacet minut nejrůznějších nálad a tracků, které budou plnit playlisty nejrůznějších příležitostí. Postava Forresta Gumpa ve stejnojmenném filmu říká, že život je jako bonboniéra – to samé by se dalo říct o MUSIC. Jen zde nevíte, jestli vás track pohladí, nebo kopne do břicha.