V srpnu roku 2023 šokovali metalový svět albem Descent, které na scénu najednou přineslo něco, co bych si bez nadsázky dovolil nazvat „svěžím větrem“. Švédští deathmetalisté se tehdy vymanili z ohrady typicky deathového zvuku i kompozic a nabídli ucelenou a koncepčně uchopenou desku s nesmírně živelnou produkcí a především neodolatelnou atmosférou. V podstatě okamžitě jste do světa Orbit Culture spadli a nechali se unášet zběsilými riffy, údernými groovy a neuvěřitelně fungujícím „dvojhlasem“ frontmana Niklase Karlssona, jehož growl i čistý zpěv jsou alfou a omegou kapely. Na tento fantastický příběh kapela nyní odpovídá dalším – neméně poutavým a zábavným.
Zatímco Descent vznikala přísně pod kontrolou Karlssona, který vyjma tvorby skladeb obstaral i samotnou produkci desky a zřejmě nikoho tak nenechal do své práce jakkoli zasahovat, s novou deskou Death above Life přišla výrazná změna. Kapela na ní totiž spolupracovala s vyhlášeným švédským producentem a multiinstrumentalistou Busterem Odeholmem, jehož zejména coroví fanoušci znají díky kapelám a projektům jako Thrown, Humanity‘s Last Breath či Vildhjarta. Dalo se tak předpokládat, že se Orbit Culture s takovou personou současné severské scény posunou ještě k tvrdšímu a možná i přímočařejšímu pojetí nových pecek.
A tak se do určité míry stalo. Už jen samotný vstup do desky s trackem Inferna je úchvatně chytlavý. Rytmický groove skladby posluchače okamžitě vtáhne a nenechá ho ani na vteřinu přestat házet hlavou. Na první dobrou zde fanoušek kapely cítí jasnou potřebu kapely posunout se oproti Descent k ještě temnějšímu pojetí moderního death metalu. Hned s druhou písní Bloodhound dokonce přichází i překvapení v podobě snad vůbec nejagresivnější stopáže, jakou Orbit Culture ze sebe kdy dostali. Brutální přechody, bicí blastbeaty a místy až hysterický řev Karlssona tady posouvají celkovou „tvrdost“ kapely na úplně novou úroveň.
Teprve až s dalšími songy jako Inside the Waves a The Tales of War přichází i určitá jemnost a především cit pro atmosférické refrény, které má kapela ve svém ranku naprosto bezkonkurenční. Nemohu si pomoct, ale unikátnost téhle kapely prostě tkví právě v nesmírně svébytném zvuku a schopnosti do tak nekompromisního žánru efektně procpat čisté vokály – a to i takovým způsobem, který skalní fandy death metalu nemůže urazit.
Pro mě osobně vrchol alba o deseti písních přichází přesně se začátkem druhé poloviny a singlem Nerve. Naprosto hitovou záležitostí, jež představuje nejchytlavější refrén a paradoxně i klasická kytarová sóla, která bychom v roce 2025 možná u moderní metalové kapely nečekali. Přesto zde fungují, a to naprosto skvěle. Nerve je přesně tou skladbou, jež prezentuje unikátnost Orbit Culture, kteří umí být tvrdí, progresivní, atmosféričtí, dynamičtí ale i přístupnější pro širší okruh posluchačů.
Ostatně práce s dynamikou skladeb i samotných alb je Orbit Culture vlastní. Death Above Life nakonec vrcholí nejsvižnějšími peckami The Storm a Neural Collapse – jako by kapela chtěla na závěr do fanoušků narvat maximum své energie. Zejména Neural Collapse bych se nebál označit za „nejvíce nakopávající song v roce 2025“. Skladba působí jako jeden masivní groove, jenž se hrne kupředu a všechno okolo sebe drtí na mikročástice. Inu, pořádná dávka testosteronu, kterou se rádi necháte pohltit.
Svébytnost pak Orbit Culture ukazují i se závěrečným a čistě zpívaným outrem The Path I Walk, ze kterého jde mráz po zádech podobně jako v případně závěrečné stopáže Through Time z desky Descent. Takhle velkolepě zakončovat desky umí snad jen oni – příběh zakončen.
Osobně bych nové desce jen vytkl místy možná až přílišnou přeprodukovanost a zejména v posledních letech u producentů nepříliš populární „wall of sound“, kdy se pod tíhou nejrůznějších samplů a efektů trochu vytrácí živost a efekt jednotlivých nástrojů. Jenže to se s prací Bustera Odeholma dalo očekávat. Nejen v metalové produkci je takový trend teď nyní nastaven a já jsem vlastně pořád rád, že tu jsou kapely jako Orbit Culture, které si z něho umí vzít jen to dobré a přitom si zachovat vlastní tvář a kapelní rukopis. Díky tomu je tahle parta v metalovém světě skutečně speciálním kolosem, který navíc samotný death metal oživuje a posouvá ho zase o kus dál.
VERDIKT: 90 %
Ne nadarmo se o Orbit Culture říká, že to je taková temnější Gojira. S deskou Death above Life kapela ukazuje svůj posun k přímočarosti a ještě zatěžkanější atmosféře. Kapela má ještě větší hitové ambice a zejména naživo budou jejich nové songy stoprocentně fungovat.