Příběh Adama si budete moci přečíst v prosincovém vydání magazínu Headliner, tady a teď se pojďme věnovat Nočním směnám a projektu LABe. Devět písní, které vznikly ve studiu a za pomoci Tomáše Frödeho, jsou nadstandardní rockovou výpovědí chlapíka, co toho za sebou nemá málo v hudbě ani v životě. Je potřeba poznamenat, že Adam Jánošík je bubeník, nicméně na tohle album si většinu nástrojů natočil sám a ke všem písním složil i hudbu a text. Jak sám rád poznamenává: Konečně mám pocit, že nejsem bubeník, ale muzikant. A nelze s ním než souhlasit.
Nebudeme si nic nalhávat, jsem tímhle albem nadšený: přímočarou hudbou, texty a samozřejmě obrovským příběhem, jenž se za ním skrývá. Líbí se mi uchopení všech skladeb, které nesplňují standardní pořádky a struktury a je z nich cítit, že jsou komponované tak, jak k Adamovi přišly. Zajímavé je (a při pozorném poslechu vás to napadne), že píše hudbu a texty zároveň. Deska je kompaktní, stylově to v devíti zastávkách nikam zásadně nevybočuje, někdo možná namítne, že vokály Tomáše Frödeho výsledek posunují lehce k Imodiu, ale to je opravdu jen zdánlivý, prvoposlechový pocit.
Je znát, že album není natočené za víkend, že se jedná o dlouhodobou práci s různými výrazy a barvami zvuku i ve vokálech, i když je jasné, že Adam přicházel s jasnou představou. Moc se mi líbí výsledný mix, kde najdete všechno seřazené tak, aby tomu bylo rozumět, což u rockovějších alb tohoto typu nebývá zvykem. Adam se ve zpěvech nikam nežene, jeho hlas bývá posazen spíš dozadu za nástrojové linky, sám to tak chtěl. Ale já si myslím, že je to škoda, protože i když není primárně vokalista, jeho hlas má velmi solidní barvu a samozřejmě v souvislosti s autorstvím všech písní i zásadní výpovědní hodnotu.
Verdikt: 82 %
Album Noční směny je osobní výpovědí Adama Jánošíka, ale v textech můžete najít svůj příběh, stejně jako volání o pomoc nejlepšího přítele, nebo třeba někoho z blízkých. I když v recenzi hodně kladu důraz na příběh a texty, nezapomínejme, že pořád je to poctivý rokenrol a devět velmi kvalitních písní, které stojí za to si poslechnout. I když jim nebudete třeba hned rozumět.