Obrázek k článku RECENZE: Minimalistická dokonalost. Shellac natočili nečekaný epitaf za Stevem Albinim
| Ondřej Černý | Foto: Press

RECENZE: Minimalistická dokonalost. Shellac natočili nečekaný epitaf za Stevem Albinim

Šestá studiovka Shellac vyšla deset let od předchůdce Dude Incredible (2014). Vznikla během několika víkendů v letech 2017–2022 a temné texty a nekompromisní hudební přístup získávají po smrti frontmana Stevea Albiniho zcela nový, až mrazivý kontext. Co však zůstalo po více než 30 let fungování kapely beze změny, a je patrné i na To All Trains, je její věrnost undergroundovým kořenům.

Desítka skladeb na desce se vejde do 28 minut, ale svou intenzitou a hudební propracovaností dokazují, že kapela má stále co nabídnout. Albiniho zvuková estetika je zde slyšet v plné parádě – každý nástroj má svůj prostor, čímž vzniká čistý a prostorový zvuk, který je pro Shellac tak charakteristický. Technika bubeníka Todda Trainera je dechberoucí, jeho přechody mezi rytmy jsou precizní a zároveň plné života. Basové linky Boba Westona se mísí s Albiniho ostře řezavou kytarou v dokonalé alchymii, přičemž každý tón má své místo a význam.

Album přináší skladby mající klasický rukopis Shellac (I Don’t Fear Hell, Scabby the Rat), jež se vyznačuje ostrými kytarovými riffy, minimalistickým přístupem a temnými, často ironickými texty. V Scabby the Rat tak Albini například zpívá o obřím nafukovacím hlodavci, který se stal symbolem rezistence odborářů v Chicagu, I Don’t Fear Hell pak sarkasticky a s černým humorem nahlíží na téma smrti.

WSOD, Scrappers nebo Chick New Wave pak ukazují kapelu ve vrcholné formě, kde každý riff, každá rytmická složka má své přesné místo. Hudba je ve svém vyznění chaotická, ale zároveň i přesně organizovaná, což vytváří napětí a očekávání. A zatímco v How I Wrote How I Wrote Elastic Man (cock & bull) se Shellac vracejí ke svým punkovým kořenům, v Tattoes, Wednesday nebo Days Are Dogs nabízejí i svou klidnější polohu, kdy se skladby nesou v pomalejším tempu.

Shellac na To All Trains zůstávají věrni svému unikátnímu zvuku – surovému, experimentálnímu a vždy inovativnímu. Poslech této desky tak evokuje sledování poslední kapitoly životního příběhu muže, který až do konce zůstal věrný svým zásadám. To All Trains není jen sbírkou skladeb, jde o příznačný epitaf jedné z nejvýznamnějších postav alternativní hudební scény.

Verdikt: 88%

To All Trains je skvělým zakončením kariéry kapely Shellac. Přináší všechny prvky, které fanoušci na jejich hudbě milují – minimalismus, ostré texty, zvukové inovace i nekompromisní přístup k tvorbě odmítající konformitu. Přes všechen smutek je to oslava Albiniho odkazu a jeho lásky k muzice.